Doc. Ing. Petr Baranyk, CSc., se ve Svazu pěstitelů a zpracovatelů olejnin dlouhodobě zabývá odrůdovou problematikou ozimé řepky, kvalitou olejů a mezinárodní spoluprací v olejninách na evropské i světové úrovni.
Ing. Petr Zehnálek, hlavní specialista Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského pro registraci odrůd olejnin včetně ozimé řepky, kmínu kořenného a meziplodin.
Objektivním faktem je výborná předplodinová hodnota řepky (pšenice pěstovaná po řepce mívá o 8–10 % vyšší výnosy než pšenice pěstovaná po pšenici), a proto je vítanou složkou osevního postupu a patří mezi tzv. zlepšující plodiny. Nachází smysluplné využití v potravinářství, krmivářství i v různých technických oborech.
Dietetická kvalita řepkového oleje velmi dobře konkuruje oleji olivovému, v některých parametrech ho i předčí. Zbytky po vylisování oleje ze semen, tedy pokrutiny a šroty, představují kvalitní komponent do krmných směsí pro hospodářská zvířata s vysokým obsahem bílkovin a dobrým složením aminokyselin. Z řepkového oleje lze vyrobit bionaftu, obnovitelné palivo, jež můžeme při rozumném hospodaření „vypěstovat“ každý rok znovu, zatímco světových zásob minerálních paliv neustále pouze ubývá. Řepka je medonosnou plodinou poskytující výbornou pastvu pro včely.
Z těchto různorodých důvodů platí, že řepka je významnou plodinou českého zemědělství. Bude to však platit i za pět, deset či více let? To je jednoduchá otázka, na kterou se však složitě hledá uspokojivá odpověď. Máme sice stále lepší a výkonnější odrůdy, inovativní postupy zakládání a ošetřování porostů, výbornou mechanizaci, zkušené agronomy atp. Ovšem máme také problémy, které jsme před lety nemívali, a ty úspěšnému pěstování řepky příliš neprospívají.
Od roku 2014 nelze legálně používat mořidla na bázi neonikotinoidů. Místo malých množství velmi dobře účinných mořidel, která se dostávala spolu se semeny do půdy, jsme nuceni k opakovaným foliárním aplikacím výrazně větších množství jiných látek, které problém stejně většinou uspokojivě nevyřeší.
V roce 2020 jsme naposledy měli možnost používat chlorpyrifos, který velmi spolehlivě řešil problémy s celou řadou škůdců v jarním období. Alternativy sice existují, ovšem jejich účinnost je mnohdy sporná a nedostatečná.
Obecně v zemědělství dochází k redukci počtu povolených účinných látek, což vede k opakovanému a častějšímu používání těch, které zbývají. To následně vyvolává významný selekční tlak a důsledkem jsou rezistentní populace řady hmyzích škůdců, se kterými jsme ještě celkem nedávno problémy vůbec neměli. Zákony evoluční biologie totiž fungují logicky a spolehlivě, na rozdíl od některých zákonů a nařízení Evropské unie.
Dnes již snad nikdo nepochybuje o tom, že s klimatem Země se něco děje. Musíme se tomu přizpůsobit my lidé, ale stejně pragmaticky se chovají i choroby a škůdci – samozřejmě včetně těch řepkových. Proto jsme svědky postupných změn jejich výskytu a škodlivosti – viz např. verticiliové vadnutí nebo dřepčík olejkový, který se z nevýznamného škůdce rychle mění v limitující faktor úspěšné řepkové agrotechniky.
Přes všechny tyto trampoty a komplikace jsem nadále optimistou a věřím, že pěstování řepky své místo v českém zemědělství má i bude mít. Ovšem tak snadné a ekonomicky výhodné jako v nedávné minulosti to rozhodně nebude.
Ozimá řepka je v současnosti základní olejninou českého zemědělství. Na její budoucí uplatnění lze nazírat z několika základních hledisek.
Z hlediska zpracovatelů a spotřebitelů je perspektiva jasná. V České republice je vybudována dostatečná kapacita zpracovatelského průmyslu a řepkový olej je jedním z nejvýznamnějších olejů v prodejní síti, i když jeho spotřeba vzhledem k jeho kvalitě by měla být výrazně vyšší a v daleko větší míře by měla být prováděna osvěta zaměřená na spotřebitele. Také uplatnění řepkových pokrutin a extrahovaných šrotů ve výživě zvířat je široké. V budoucnu lze očekávat i uplatnění řepkových šrotů ve výrobě bílkovin pro lidskou výživu.
Řepka je plodinou, která byla a je intenzivně šlechtěna se zaměřením na vyšší výkonnost a změny kvality: odstranění kyseliny erukové, výrazné snížení obsahu glukosinolátů, vyšší obsah oleje, vyšší obsah kyseliny olejové (high oleic odrůdy různého typu) a umožnění změn v agrotechnice pomocí herbicidních tolerancí (Clearfield, Roundup Ready, Liberty Link aj.) a odolnosti proti nádorovitosti. Zájem o registraci nových převážně hybridních odrůd je velký. Každoročně je podáváno zhruba 50 žádostí o registraci. Z hlediska šlechtění a nabídky odrůd je budoucnost pěstování řepky jasná také.
Problematické jsou ale současné podmínky pěstování řepky v praxi. V posledních letech ubývají účinné insekticidní látky. Osivo řepky je sice mořeno, ale účinnost mořidel není na úrovni vylučující další následná ošetření proti dřepčíkům rodu Phyllotreta a stále významnějšímu škůdci dřepčíku olejkovému. Častý velký tlak dřepčíků rodu Phyllotreta je dán i hospodařením, které jim zajištuje stálou nabídku hostitelských rostlin. Z porostů řepky přecházejí v několika dnech na vzcházející rostliny řepky řepkových strnišť ponechávaných někdy i dlouho bez podmítky, z nich přechází na vzcházející rostliny nově založených porostů a pokud jsou sety brukvovité meziplodiny nelze než očekávat jejich enormní tlak. Rovněž narůstají poškození od krytonosců i blýskáčků a zásahy insekticidy jsou opakovány často s problematickým výsledkem. To vede ke zvyšování nákladů.
I velcí pěstitelé mají často jen jeden secí stroj pro výsev řepky, a tak začínají sít již od první dekády srpna, někdy až do konce srpna a dostávají se pak často do podmínek, kdy je velmi obtížná předseťová příprava. Stojí za úvahu, zda více secích strojů a tím i vyšší výkon setí by umožnil využít kratší období příznivých podmínek pro předseťovou přípravu a výsev. Rovněž je třeba vzít v úvahu, že velmi časně založené porosty vyžadují i opakované zásahy morforegulátory.
Budoucnost řepky v praxi vyžaduje udržení, lépe zvýšení výnosové úrovně a snížení nákladovosti (prodejní ceny jsou jen těžko ovlivnitelné), což je velmi obtížný úkol, který vyžaduje výrazné inovace ve šlechtění a ochraně rostlin. Pokud bude současný přístup k této problematice pokračovat, je budoucnost obtížná.
Na závěr je třeba uvést, že posuzovat ekonomiku pěstování řepky je třeba, ale vždy s ohledem na ekonomiku následné plodiny, nejčastěji ozimé pšenice, pro kterou je srovnatelných či lepších předplodin velmi málo.
Publikováno v časopisu Úroda č. 10/2024.*
