Nové okopaniny, jako jsou topinambur hlíznatý (Helianthus tuberosus L.) a jakon (Smallanthus sonchifolius L.), celkově představují skupinu polních plodin s vysokými produkčními schopnostmi biomasy, zvýšeným obsahem stravitelných dusíkatých a organických látek (cukr, škrob, inulin). Obsah sušiny je naopak nízký (10–30 %), což limituje jejich skladovatelnost.
V současnosti se propaguje konzumace přírodních funkčních potravin. Při konzumaci těchto potravin dochází ke zlepšení fyzického stavu a zároveň se snižuje riziko výskytu civilizačních onemocnění. K rostlinám, které mají nutričně-léčebné, probiotické a antioxidační vlastnosti řadíme slunečnici topinambur a jakon. Mají mnohostranné potravinářské využití a obsah inulinu v sušině se pohybuje v našich podmínkách od 45 do 50 %. Obě plodiny lze bez větších problémů pěstovat na území České republiky, a to i ve vyšších polohách (Vysočina). Celkové pěstování není náročné a během vegetace nevyžaduje žádné pesticidní ošetření. Přihnojení obou plodin dusíkatým minerálním hnojivem je žádoucí pro dosažení optimálních výnosů.
Technologie pěstování netradičních okopanin je zčásti shodná s technologií pěstování brambor. Výsadbu topinamburu je třeba zahájit co nejdříve (březen–duben) při vhodných půdních a klimatických podmínkách. K sázení je možné využít sazečů brambor s nabíracím ústrojím vhodným pro tvarově nevyrovnané hlízy. Vzdálenost hlíz v řádku je 0,3–0,4 m při meziřádkové rozteči 0,75 m. Rostliny topinamburu nejsou v našich podmínkách napadány vážnými chorobami či škůdci, takže během vegetace již není třeba aplikace dalších pesticidů. Před sklizní na podzim je třeba nať posekat sklízecí řezačkou s možností využití jako objemné krmivo nebo do silážní hmoty a zbylé strniště rozbít ve výšce stonků 50–100 mm rozbíječem natě. Pokud nať zůstane na pozemku do jara, většinou pak postačí vymrznutou nať rozbít rozbíječem. Podzimní sklizeň hlíz je velmi obtížná a pracná, protože hlízy spolu s kořeny a ulpěnou půdou tvoří obtížně narušitelný celek, který projde celým sklízecím ústrojím sklízečů brambor. Jarní sklizeň je z pohledu mechanizace výhodnější. Přes zimní období dojde k narušení kompaktního celku kořenů, hlíz a půdy mrazem a práce bramborových sklízečů je mnohem spolehlivější a není nutné vynakládat další ruční práci. Vhodný termín jarní sklizně je dán povětrnostními a půdními podmínkami. Hlízy je třeba sklidit do doby, než začnou znovu klíčit (přibližně polovina dubna). Výsadba jakonu probíhá ze stonkových hlíz známých jako kaudexy. Ty mají nepravidelný tvar s očky na povrchu a představují rozmnožovací část rostliny. Výsadba může probíhat přímo z kaudexů do vyhřáté půdy nebo mohou být kaudexy předem vysazeny do semenáčků. Výsadba ze semenáčků může urychlit růst rostlin. Přímá výsadba probíhá ručně do předem připravených hrůbků v polovině května. Rostlinky nebo kaudexy vysazujeme s roztečí 40–45 cm. Jakon je rostlina, která pro svůj růst potřebuje dobré vláhové podmínky. Proto lze doporučit závlahu. Sklizeň jakonu probíhá v říjnu. Hlízy je nutné ihned vhodně uskladnit, jinak vzhledem k jejich vysokému podílu vody dojde k seschnutí.
Hlízy netradičních hlíznatých okopanin skladujeme nejlépe v chladících boxech, optimálně při teplotě 4 °C. Při skladování je nutné brát ohled na vlhkost vzduchu, která by se měla pohybovat kolem 40% vzdušné vlhkosti. Skladujeme buď volně ložené v přepravkách, nebo optimálně v písku. Dobu skladování lze prodloužit i o několik týdnů vakuovým systémem.*
Ing. Andrea Svobodová, Ph.D., Výzkumný ústav bramborářský Havlíčkův Brod, s.r.o.
Úvodní foto: Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus L.)
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 8/2024.
