Silážní kukuřice v současnosti představuje nejvýznamnější jednoletou pícninu na světě. To platí i pro Českou republiku, kde v roce 2023 tvořila 87,3 % ploch všech jednoletých pícnin (215 tis. ha). Důvody pro její popularitu mezi zemědělci jsou dány vysokým výnosem píce (v příznivých podmínkách je to 15–20 t/ha suché hmoty), vysokou koncentrací energie (6,2–6,5 MJ/kg sušiny) a následně nízkou cenou 1 MJ NEL, ve srovnání s jadrnými krmivy.
Předností silážní kukuřice ve srovnání s víceletými pícninami je také jednoduchá agrotechnika, jedna sklizeň ročně bez potřeby zavadání píce a snadná silážovatelnost.
Pěstování kukuřice ovlivňuje také změna klimatu. Za posledních 30 let se její pěstování výrazně rozšířilo do vyšších a chladnějších poloh, kde byla dříve limitující nízká teplota a kukuřice zde měla problém dosahovat požadovaného obsahu sušiny. Na druhé straně je ale v tradičních kukuřičných oblastech jižní Moravy a Polabí růst kukuřice limitován suchem, které se prohloubilo v důsledku oteplování a tedy i vyššího výparu. V důsledku toho jsou výnosy silážní hmoty pozdnějších hybridů (testovaných v nejteplejších oblastech) ve zkouškách ÚKZÚZ stejné nebo i nižší než u raných hybridů pěstovaných na pokusných lokalitách s vyšší nadmořskou výškou. Ve všech oblastech se také zvýšilo riziko výskytu přívalových dešťů, které vyvolávají erozi půdy a bleskové povodně. Kukuřice pěstovaná tradičními technologiemi po orbě v širokých řádcích je těmito dešti značně zranitelná. V rámci celé Evropy se počítá s tím, že se areál pěstování bude v důsledku oteplování klimatu rozšiřovat na sever (Skandinávie, severní Anglie) a naopak s ohledem na výraznější sucho budou její plochy klesat ve Španělsku, Itálii a v Řecku.
Ačkoliv výhodou kukuřice je relativně nízký transpirační koeficient (300–450 l vody na 1 kg sušiny), je citlivá na sucho v období kvetení, které má za následek nedostatečné opylení a nízké nasazení zrn na palicích. Je také třeba si uvědomit, že pokud očekáváme vysoký výnos silážní hmoty na úrovni 20 t/ha sušiny, potřebuje kukuřice při transpiračním koeficientu 400 vypařit 800 mm vody. Pokud nemá k dispozici hladinu podzemní vody, málokdy dosáhne roční úhrn srážek této hodnoty. V suchých letech (např. 2015, 2018 a 2019) dosahovaly výnosy silážní kukuřice běžně výnosů pod 5 t/ha suché hmoty, což nezajišťuje ani návratnost nákladů.
V současné době jsou všechny registrované odrůdy silážní kukuřice hybridní. První komerční hybrid byl registrován v USA v roce 2017. Jejich masové rozšíření v praxi zde nastalo mezi roky 1930 a 1940 a to navzdory probíhající ekonomické krizi, kdy farmáři pečlivě rozvažovali každý výdaj. Přes výrazně vyšší cenu hybridního osiva proti populačním odrůdám vzrostl jejich podíl na trhu v tomto období z jednoprocentního v roce 1931 na 78% v roce 1941. Na území ČR byla první odrůdou populační Polabanka (1905) a první hybridní odrůdy byly registrovány až v roce 1954. Větší rozšíření hybridů i kukuřice celkově u nás nastalo až v 60. letech v souvislosti s návštěvou N. Chruščova v USA a následné propagaci „kukuruzy“. Ačkoliv je kukuřice v České republice až na 4. místě z hlediska pěstitelských ploch (po pšenici, ječmeni a řepce), bylo u ní v roce 2023 registrováno nejvíce odrůd ze všech polních plodin (381). Pěstitelé mohou navíc vybírat i odrůdy z Evropského katalogu, kde je jich zhruba 50 000, které nejsou v ČR registrovány. Rychlé pokroky ve šlechtění jsou spojeny s krátkou životností odrůd, kdy některé materiály se udrží na trhu pouze dva roky, nejlepší odrůdy jsou nahrazovány novějšími do deseti let. To se výrazně liší od jetelovin a víceletých trav, kde jsou dodnes běžně využívány odrůdy vyšlechtěné před více než 70 lety.
Doc. Ing. Stanislav Hejduk, Ph.D., Mendelova univerzita v Brně
Foto autor
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 3/2024.*
