Udržované trvalé travní porosty (TTP) jsou důležitou součástí krajiny. Jejich kvalita a efektivita jsou často zvažovanými faktory, pokud jsou využívány jako zdroj krmiva pro hospodářská zvířata. Výsledek hospodaření se odvíjí od různých faktorů, kam se řadí například rozmanitost rostlinné skladby, efektivní management a ošetřování či intenzita využívání. Přičemž nejvyšší efektivita nemusí být vždy spojena s nejvyššími investicemi.
Jaro je klíčovým ročním obdobím, kdy TTP většinou velmi dobře obrůstají a je nezbytná pravidelná kontrola, aby k využití biomasy došlo v optimální fázi a nedocházelo k plýtvání. Doporučuje se takové ošetření a využívání TTP, aby se v případě spásání dosáhlo od dubna do poloviny srpna šesti cyklů. K tomu je třeba dosáhnout průměrného přírůstku 70 kg sušiny/ha za den, aby bylo po dvaceti dnech obrůstání k dispozici zhruba 1400 kg sušiny/ha. Proč zrovna tolik? Protože podle vědců dochází v trvalých travních porostech, jejichž výnos překoná tuto hranici, k nárůstu obsahu vlákniny, což vede nejen ke snížení celkového příjmu krmiva, ale i k „naředění“ obsahu energie, protože vyšší obsah vlákniny snižuje stravitelnost biomasy. Jedná se také o porosty, které jsou z hlediska regenerace rostlin po spásání nejlepší a udržující si kvalitní drn. Na druhou stranu se nesmí zapomínat, že to takto funguje pouze v ideálních podmínkách, které se od reality obvykle podstatně liší, a to zejména rychlostí obrůstání, kterou je třeba zohlednit při využití i ošetřování. Vědci z Teagasc například doporučují irským chovatelům kontrolovat porosty každý týden a sledovat obrůstání jednotlivých lokalit, aby podle toho mohli plánovat jednotlivé činnosti.
Stále atraktivnějším konceptem je produkce většího množství potravin s menší potřebou zemědělské půdy a minimálními náklady. Při ověřování, zda je tento přístup realizovatelný se například porovnávají TTP druhově rozmanitější s těmi „chudšími“ a nejedna studie přinesla překvapivé výsledky, ať už se jednalo o produktivitu porostů, tak zdraví půdy.
Jedním z těch, kdo se této problematice věnovali, byl profesor agronomie R. Howard Skinner, jenž působil v Pasture Systems and Watershed Management při USDA-ARS. Pátral po možnostech zvýšení produkce biomasy na jednotku plochy TTP, což může zajistit výživu pro více zvířat, která následně vyprodukují více potravin. Již dřívější práce poukázaly na vyšší druhovou rozmanitost jako na možnost efektivní podpory produkce píce. Nicméně odlišnosti v délce sledovaného období limitovaly spolehlivost predikce v dlouhodobém horizontu. A tak profesor Skinner strávil devět let sledováním změn na trvalých travních porostech s různou diverzitou rostlinných společenstev a s týmem z Hawbecker Farm při Pennsylvania State University pracoval na osmi experimentálních oplůtcích. Na čtyřech z nich byla pěstována směs srhy laločnaté (Dactylis glomerata) s jetelem plazivým (Trifolium repens). Na druhé čtveřici se v porostu zkombinovala čekanka (Cichorium), srha laločnatá (Dactylis glomerata), kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea), jetel plazivý (Trifolium repens) a tolice vojtěška (Medicago sativa). Porosty byly v odpovídající výšce spaseny kravami a vědci z nich odebrali vzorky píce před a po spasení. Tyto vzorky jim posloužily při odhadu množství biomasy a určení vlivu a změn druhové skladby. Odebrali i vzorky půdy, aby zkontrolovali kořeny rostlin a stanovili množství v půdě zachyceného uhlíku.
