No-till technologie jsou poslední dobou více a více populární a není divu, prezentuje se celá řada předností, které z tohoto způsobu hospodaření plynou. Ochrana půdy proti erozi, zvyšování biologické aktivity půdy a její přirozené úrodnosti, lepší hospodaření s vodou, přizpůsobení se změně klimatu a meziročníková stabilizace výnosů, omezení přejezdů po poli, úspora času a pohonných hmot. S výčtem předností by šlo jistě pokračovat, je třeba také neopomenout rizika. No-till se spojuje i s regenerativním zemědělstvím a ukládáním uhlíku do půdy. Není to ale vůbec tak jednoduché, jak k tomu svádí tendenční sdělení, je to skutečná věda. Hned na začátku je nutné si stanovit, čeho tímto způsobem hospodaření chceme dosáhnout, aby mohlo fungovat, zdůrazňuje v časopise Úroda (7/2023) Ing. Martina Poláková ze Spolku pro inovace a udržitelné zemědělství.
Regenerativní zemědělství se podle ní často prezentuje jako hospodaření bez vstupů, zaměřené na podporu půdní biologie. Toto je cesta hlavně pro degradované a málo úrodné půdy, v tom případě ale hovoříme o konzervačním zemědělstvím s nízkou úrovní produkce. Jedna věc je přestat hýbat s půdou, druhá věc je udržet produkci kvalitních potravin a současně posouvat zdraví půdy prostřednictvím meziplodin, doprovodných plodin, pestrostí osevního postupu, využíváním organických hnojiv. Využití moderních technologií, optimalizace vstupů na základě informací o stavu půdy a potřebách pěstovaných plodin posouvá regenerativní zemědělství na důmyslný nástroj precizních postupů a udržitelného zemědělství, které je vhodné i do intenzivních podmínek. Bez chemie to zatím nejde, ale s moderními postupy můžeme výrazně snížit její plošnou spotřebu a lépe využívat benefitů půdního mulče, uvádí dále.
Ve Spolku pro inovace a udržitelné zemědělství (SIUZ) jsou farmy, které zkoušejí různé technologie no-till až přechod k trvalému pokryvu půdy. Pšenice je podle Ing. Polákové na začátek tohoto přechodu vhodná plodina, která na rozdíl třeba od kukuřice je schopná tolerovat i horší půdní strukturu, v případě problému máme k dispozici více záchranných brzd v podobě přípravků na ochranu rostlin. Zařazování meziplodin a biologické zpracování půdy kořeny je na cestě k no-till důležitý nástroj, ale ne všespásný. Je třeba se nejdříve zaměřit na aktuální stav půdy. Na utužených půdách se osvědčilo před založením meziplodiny mechanicky rozrušit půdu nářadím, které půdu nemíchá, jen rozruší do hloubky utužení. Meziplodiny svými kořeny stabilizují mechanické zpracování půdy, díky tomu jsou schopné vytvořit rychleji mohutnější kořenový systém, zvyšuje se účinnost biologického zpracování půdy a vyprodukuje se i více organické hmoty. Pokud od meziplodin chceme výsledky, musíme se k nim chovat jako k hlavním plodinám. Proto se v některých letech nevyhneme aplikaci graminicidu, samozřejmostí je vyrovnání bilance živin s ohledem na deficitní prvky. Je nutné si uvědomit, že pokud budujeme půdu bohatou na organickou hmotu, musí být na začátku dostatek dusíku nejen pro plodiny, ale i pro půdu samotnou, vysvětluje Ing. Poláková.
Konkrétní zkušenosti členů SIUZ se setím pšenice přímo do živé meziplodiny se dočtete v článku Ing. Polákové zveřejněném v červencovém vydání časopisu Úroda (7/2023).*
Úvodní fotografie: Válení meziplodiny před přímým výsevem pšenice (ProFarm) Foto Martina Poláková
