Dlouhodobé pokusy sice nepřinášejí výsledky okamžitě, ale s rostoucím časem se vysoce zhodnocují. Výsledky z nich získané lze využít pro výzkum i zemědělskou praxi. Na území České republiky byly nejstarší z nich založeny už v polovině padesátých let minulého století. Ve stacionárních pokusech se kromě výnosů a kvality při různých technologiích pěstování sleduje i řada dalších parametrů.
Množství poučných informací zaznělo na videokonferenci Význam dlouhodobých pokusů a kvality půdy v podmínkách změny klimatu. Akci uspořádaly Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i., (VÚRV) a Česká technologická platforma pro zemědělství. Píše o tom Ing. Hana Honsová v Úrodě č. 1/2023.
Ruzyňské jsou nejstarší
Na začátku semináře připomněl ředitel VÚRV RNDr. Mikuláš Madaras, Ph.D., že pokusy v Praze-Ruzyni probíhají nepřetržitě od roku 1955. V první řadě se zaměřují na ověřování různých variant výživy rostlin. Následně v roce 1956 došlo k založení dlouhodobých pokusů na několika dalších lokalitách.
Ruzyňský stacionární pokus se zaměřuje na výzkum působení rozmanitých druhů organických hnojiv v kombinaci s minerálním hnojením v různých osevních sledech. K hlavním cílům pokusů patří optimalizace hnojení, ale sleduje se i množství dalších ukazatelů.
V době založení pokusné stanice v Ruzyni v padesátých letech minulého století se lokalita nacházela za hranicí Prahy. Později došlo k připojení k hlavnímu městu. Na pokusnickou činnost včetně stacionárního pokusu má negativní vliv rozšiřování výstavby a vybudování dálnice, která přetíná právě plochu dlouhodobých pokusů.
V závěru svého vystoupení RNDr. Madaras označil dlouhodobé pokusy jako národní vědecký poklad. Jde o neustále se zhodnocující investici. Důležitá je především kontinuita metodik, hodnocení, sběru dat, odběru vzorků i analýz.
Pokusy na dalších stanovištích
Na problematiku dlouhodobých polních pokusů ruzyňského výzkumného ústavu se ve své přednášce zaměřila Ing. Eva Kunzová, CSc., z VÚRV. Uvedla, že kromě nejstaršího pokusu v Praze-Ruzyni probíhají o jeden rok mladší experimenty na třech stanovištích. Jedná se o Ivanovice na Hané, Čáslav a Lukavec u Pacova. Na několika dalších lokalitách běží o něco časově kratší stacionární pokusy.
Ivanovice leží v řepařské výrobní oblasti v nadmořské výšce 225 m, Lukavec (620 m n. m.) v bramborářské oblasti a Čáslav (263 m n. m.) v řepařské oblasti. Stanoviště se liší kvalitou půdy. V Ivanovicích se jedná o degradovanou černozem, v Lukavci o kambizem a v Čáslavi o šedozem modální.
Na každém stanovišti se porovnávají čtyři hony. Velikost parcel dosahuje 81 m2 (9 x 9 m). Celkem se na jednom honu nachází 48 parcel. Porovnávají se různé varianty hnojení. Jako kontrola slouží nehnojená kontrola.
Osevní postup je totožný na všech pokusných stanovištích. Střídá se oves jarní s podsevem, jetel luční, ozimá pšenici, kukuřice na siláž, jarní ječmen, ozimá řepka, ozimá pšenice a brambory.*