Jako pseudoobiloviny jsou označovány dvouděložné druhy rostlin, jejichž semena se používají podobným způsobem jako zrna pravých obilovin. Semena pseudoobilovin se také zpracovávají na mouku, dají se použít na výrobu těstovin, sušenek a jiných nekynutých výrobků. V porovnání s obilovinami neobsahují jejich semena lepek.
Spolu s dalšími autory je v Úrodě č. 9/2022 popisuje Ing. Petra Hlásná Čepková, Ph.D., z Výzkumného ústavu rostlinné výroby, v. v. i. Připomíná, že nejoblíbenější pseudoobiloviny jsou pohanka obecná (Fagopyrum esculentum Moench.) a amarant (Amaranthus L. spp.). Mezi pseudoobiloviny ale také patří quinoa (Chenopodium quinoa Willd.) a pohanka tatarská (Fagopyrum tataricum /L./ Gaertn.). V posledním desetiletí zažívají pseudoobiloviny nebývalý boom; zájem o jejich konzumaci a pěstování roste po celém světě, a to zaslouženě. Většina z nich je považována za tzv. super potraviny, a to především díky vynikajícímu nutričnímu složení semen i nadzemní hmoty. Produkty z těchto plodin se těší pestrému spektru konzumentů od těch, co preferují zdravý životní styl, protože většina těchto plodin se pěstuje převážně v ekologickém zemědělství, přes vegany až po ty, co dodržují některou ze speciálních diet, např. bezlepkovou. Pěstování pohanky obecné a amarantu je v České republice již dobře zakotveno a zpracováno. Mezi plodiny, které se zatím v České republice nepěstují, patří výše zmiňovaná quinoa a pohanka tatarská.
Merlík čilský
Merlík čilský neboli quinoa (Chenopodium quinoa Willd.) je plodina z čeledi laskavcovitých (Amaranthaceae), jejíž pěstování se datuje do období 5000–3000 let před naším letopočtem do oblasti And v Jižní Americe. Inkové považovali quinou za posvátnou, nazývali ji chisiya mama, což v překladu znamená matka obilnin, a spolu s kukuřicí a fazolemi pro ně představovala hlavní pokrm. Po objevení Jižní Ameriky Španěly bylo pěstování quinoi nahrazeno pěstováním nových, dovezených a výnosnějších plodin, především pšenicí a ječmenem. Od té doby až do šedesátých let minulého století – téměř 500 let od dobytí Ameriky – byla quinoa opomíjenou a okrajovou plodinou. Nicméně, díky místním farmářům se podařilo pěstování quinoi zachovat především na svazích peruánských a bolívijských hor.*
