Po vyšlechtění prvních jednoklíčkových odrůd po roce 1956 a nálezu selektivní herbicidní látky phenmedipham kolem roku 1960 se technologie pěstování cukrovky zcela změnila. Tyto objevy umožnily záplavu inovací a bouřlivý vývoj, který trval 50 let: výsev na konečnou vzdálenost, mechanizovaná sklizeň, pěstování bez ruční práce, zdokonalování herbicidní technologie, stále výkonnější jednoklíčkové odrůdy. V novém tisíciletí však přicházejí nové výzvy: pandemické choroby a škůdci jako rizománie, cerkosporióza, virová žloutenka, nematody, rezistence patogenů k biocidům, environmentální procitnutí společnosti a proměna názorů na výživu, erozi půdy, uhlíkovou a vodní stopu, cizorodé látky, konfrontace krátkodobé ekonomiky a dlouhodobé udržitelnosti. Informují o tom ve svém článku v časopise Úroda (10/2022) odborníci z Řepařského institutu Semčice.
To všechno podle nich vede k novému hledání, další vlně inovací, na které se podílejí šlechtitelé, chemici, strojaři i sami pěstitelé a cukrovary. Něco z toho se už v technologii pěstování uplatňuje, ještě více je však v řešení a musí brzy do praxe přijít, aby cukrovka v nové době obstála.
Insekticidní ochrana – zvláště moření osiva – se pro pěstitele zatím nezměnila. Změna však přijde brzy a bude velmi zásadní. Od roku 2020 dochází k výrazné změně v herbicidní ochraně. V úvodu zmíněná technologie založená na phenmediphamu a postupně na řadě dalších herbicidních látek, zejména ethofumesátu a metamitronu začala narážet na řadu limitů. Z environmentálních důvodů došlo a dochází k restrikci řady těchto přípravků, pro naše podmínky největší zásah byl zřejmě zákaz chloridazonu a desmediphamu. Panuje obava, že na konci příštího roku skončí registrace přípravků na bázi triflusulfuron-methylu, a nadále trvá nebezpečí, že v budoucnu bude ukončeno i používání samotného phenmediphamu. Technologie navíc byla velmi složitá a závislá na řadě aplikačních podmínek. V této situaci se jeví příchod nové technologie Conviso SMART jako velmi zásadní a pozitivní, shrnují autoři.
Roste také tlak houbových chorob listů cukrovky. Před patnácti lety byla aplikace více než jednoho fungicidu spíše výjimkou, dnes je výjimka, když stačí aplikace dvě. U fungicidních přípravků dochází však také k řadě restrikcí.
Šlechtění cukrové řepy je dnes podle autorů bezesporu nejvýznamnějším přispěvatelem k udržitelnému řepařství. Stojí za nejrychlejším růstem výnosů ve srovnání s dalšími polními plodinami za posledních 40 let a v posledních 20 letech řeší zásadně problémy fytopatologické. Aktuálně přichází významný pokrok s tzv. CR+ odrůdami, odolnými k cerkosporióze. A problém blízké budoucnosti, moření osiva bez neonikotinoidů a s ním návrat virových žloutenek pravděpodobně vyřeší zase jen šlechtění odrůd ke žloutenkám odolných, domnívají se odborníci z Řepařského institutu.
Úspěchů ve šlechtění cukrovky bylo zatím dosahováno výhradně klasickými šlechtitelskými metodami. Novým metodám spočívajícím v editování genomu se zatím Evropa úporně brání, je tu však ohromný potenciál a podle autorů článku je to pravděpodobně nejvýznamnější cesta, jak dostát environmentálním požadavkům budoucnosti.
Více informací se dočtete v říjnovém vydání časopis Úroda (10/2022).*