Pro chovatele skotu je velmi důležité, že kukuřičná siláž je pro přežvýkavce zdrojem chutné a vysokoenergetické píce. Produkce vysoce kvalitní krmné kukuřice proto představuje základní strategii pro stabilní produkci mléka a masa na farmách s chovem skotu. Strategie musí vycházet z cíle, proč je kukuřice v daném zemědělském podniku pěstována, jaké má mít výsledek jejího pěstování parametry a jak to závisí na vnitřních a vnějších faktorech, tedy především na genetice, agrotechnice během vegetačního období a pak na zvládnutí podmínek pro sklizeň.
Správné načasování sklizně zajišťuje v siláži optimální množství sušiny a energie. Zahájení sklizně trochu dříve je obvykle lepší než čekat příliš dlouho. Obecně je horší kukuřičná siláž, která je trochu sušší, než kukuřičná siláž trochu vlhčí. Zralejší kukuřičná siláž bude mít vyšší podíl zrna, a navíc sušší a tvrdší zrno, více škrobu, méně cukrů a méně stravitelnou vlákninu než dříve sklizená kukuřice. Aby byla kukuřice sklízena v optimální fázi, doporučuje se naplánovat tzv. sklizňové okno. Znamená to pěstovat v jenom podniku několik hybridů s různou raností a počítat s tím, že za „normálních“ podmínek se sušina zvyšuje denně o půl procenta.
Dobu sklizně lze poměrně přesně určit například dálkovým snímáním multispektrální kamerou na bezpilotních prostředcích, dronech (UAV). Z pořízených snímků z multispektrální kamery na UAV se pak vytvářejí mapy odrazivostí, ze kterých jsou dále počítány vegetační indexy. Ty pak slouží k odhadu změn ve výnosu, obsahu sušiny, zdravotního stavu, či změn v obsahu chlorofylu v rostlinách, které signalizují jejich stárnutí. Na polích s vysokou hustotou vegetace umožňují detailněji rozlišit úroveň jednotlivých produkčních zón.
Tématem se v týdeníku Zemědělec (34/2022) zabývá Ing. Radko Loučka, CSc., z Výzkumného ústavu živočišné výroby, v. v. i., Praha-Uhříněves.*
