Zase jednou to dobře dopadlo. A mám tím na mysli výstavu Naše pole, která proběhla v polovině června. Když jsme na ni přijížděli den před zahájením, vypadalo to podstatně hůře, protože celý den s přestávkami lehce poprchávalo a na závěr přišel pořádný slejvák. Tím to naštěstí (pro nás) skončilo, déšť svlažil vrchní vrstvu půdy, takže se následující dva dny během akci neprášilo a bylo pěkné, slunečné počasí. Na druhou stranu, půda by určitě uvítala ještě více vody, minimálně horní vrstva vody byla dost proschlá. Na výstavních porostech se nicméně žádný viditelný nedostatek vody neprojevoval. Věřím, že si akci návštěvníci užili, parkoviště byla plná a vystavovatelé měli co ukázat.
Tím asi ta pozitivní část končí. Když tedy pominu, že hned na začátku akce zazněly z tribuny některé projevy, reprodukující rozčarování části zemědělské veřejnosti z přístupu ministerstva, mám zrovna teď před očima obecně nepříznivé zprávy. Ruský velvyslanec při EU řekl, že plynovod Nord Stream 1 by mohl být odstaven, prý kvůli údržbě. A zároveň nyní funguje na 40 % kapacity. Cena plynu na zprávy reagovala výrazným růstem směrem nahoru. To není dobrá zpráva z mnoha ohledů. Plyn slouží nejen k vytápění, ale především jako zdroje energie a surovina v průmyslu, a velmi významný je při produkci klíčových dusíkatých hnojiv, což je obecně známo. Zároveň francouzský prezident Emmanuel Macron, německý kancléř Olaf Scholz a italský premiér Mario Draghi dorazili do Kyjeva a prezident Macron jasně konstatoval, že Ukrajina musí zvítězit. Tím je myslím, jasně nalinkována budoucnost a cena a nevypadá to, že by některá ze stran chtěla povolit. Čeká nás dlouhý a drahý konflikt, pokud budeme mít štěstí, tak jen studený.
Osobně si myslím, že Evropa zaspala, jako ostatně vícekrát v historii. Nejpozději v roce 2014, po prvním napadení Ukrajiny a krádeži Krymu, měla EU podniknout kroky k redukci energetické závislosti na Rusku. Což znamená například stavbu jaderných elektráren jako stabilního zdroje energie, nikoliv nestabilních ekozdrojů vykrývaných plynovými elektrárnami. Politicky motivované uzavírání jaderných elektráren v Německu v rámci Energiewende (schválené v roce 2010) je z dnešního pohledu naprosto fatální netaktickou chybou (a kromě toho se jedná o energii s velmi nízkou uhlíkovou stopou). Problém by zvýšení podílu jaderné energie to sice zcela nevyřešilo, ale o něco by se spotřebě plynu odlehčilo (a neposílal by se balík peněz do Číny).
Druhým krokem mělo být uvolnění transgenních plodin a produktů metod nového šlechtění. Část z nich cíleně nese geny rezistence vůči chorobám. Když je rostlina rezistentní, nemusí se ošetřit. Neprojede se nafta při zásahu. Neopotřebí se stroj. Neujede se půda. Nespotřebuje se voda. Nehrozí riziko neoptimálního termínování postřiku z provozních důvodů, a tedy určitého propadu výnosu. A pak je také na místě otázka, proč (některé) „zelené“ nevládní organizace zuby nehty bránily a brání využití právě těchto technologií.
Text vyšel jako editorial v Úrodě č. 7. *
