Čirok jako vhodná adaptace na změnu klimatu

Česká republika se musí v posledních letech vyrovnat s probíhající klimatickou změnou. Očekává se, že do budoucna vzrostou průměrné roční teploty, ale dojde i ke zvýšení početnosti výskytu extrémních teplot. K tomu je potřeba připočíst i změnu rozložení srážkových událostí.

Ostatně k výše uvedenému již dochází, a tak i v České republice můžeme být již několik let svědky dopadů klimatické změny na zemědělství. Jedná se zejména o riziko výskytu dlouhotrvajících such. Tyto jevy se do budoucna budou navíc projevovat stále častěji a v extrémnější podobě, píše Ing. Jan Dvořáček, Ph.D., pedolog a akreditovaný zemědělský poradce v Úrodě č. 2/2022.

Připomíná, že na tuto skutečnost je třeba zemědělství připravovat. Adaptační opatření mohou být různá. Jedním z nich je i využívání nových či spíše méně populárních plodin, které mohou lépe snášet projevy klimatické změny, jako je nedostatek vláhy a extrémní teploty. Takovou plodinou je například čirok.

O čiroku (Sorghum) se mluví zejména v souvislosti s kukuřicí, kterou čirok může v mnoha ohledech nahradit, a to zejména tam, kde hrozí sucho a výskyt extrémních teplot. Jedná se tak o aridní oblasti s ročním průměrným srážkovým úhrnem od 300 do zhruba 500 mm. Čirok patří mezi rostliny C₄, stejně jako kukuřice. Oproti kukuřici však lépe odolává suchu a extrémním teplotám.

Hlavní výhoda čiroku spočívá v menší náročnosti na vodu. Zatímco kukuřice potřebuje na 1 kg sušiny zhruba 368 kg vody, čirok potřebuje na stejné množství sušiny vody pouze 332 kg (Yadav a kol. 2011). Rovněž transpirační koeficient čiroku je nižší než v případě kukuřice, a to zhruba o 100 l na 1 kg sušiny.

Čirok oproti kukuřici mnohem lépe prokořeňuje půdu, má mohutnější kořenový systém a velmi husté kořenové vlášení. Ve výsledku je čirok schopen získat z půdy více vláhy a zanechává v ní větší množství organické hmoty než u kukuřice. Tím dochází ke zvyšování odolnosti půdy vůči klimatické změně (Parra-Londono a kol. 2018). Lépe vyvinutý kořenový systém rovněž způsobuje, že má čirok o polovinu až třetinu nižší erozní koeficient než kukuřice. Nicméně stále je potřeba v případě eroze půdy považovat čirok za erozně nebezpečnou plodinu.

Vzhledem k předpokládanému zvýšení průměrné roční teploty v České republice dojde i ke zvýšení teploty půdy. Čirok se v tomto ohledu jeví opět jako lepší varianta oproti kukuřici, jelikož je možné čirok vysévat i při teplotách půdy v rozmezí 10 až 12 °C, zatímco kukuřice má optimum pro výsev v rozmezí 8 až 10 °C. Další výhodou je schopnost čiroku regenerovat po období sucha; zatímco kukuřice často zaschne, čirok regeneruje.*