Jarní ječmen je nejpěstovanější jarní obilninou v České republice. Jeho primární využití je spojeno s výrobou sladu, který má na našem území dlouholetou tradici. Produkce určená pro sladovnické využití musí splňovat přísné požadavky na kvalitativní parametry. Zajištění požadavků na kvalitu zrna pro produkci sladu, včetně zvýšení ekonomické efektivity pěstování a dodržení ekologických rizik, včetně přípravy na podmínky společné zemědělské politiky, vedou k hledání nových technologických postupů zakládání porostů.
Hledáním nových technologických postupů zakládání ječmene jarního se ve spolupráci s Centrem precizního zemědělství při České zemědělské univerzitě v Praze zabývá společnost Statek Chyše, s. r. o., hospodařící v západních Čechách. Společnost se dlouhodobě věnuje pěstování sladovnického jarního ječmene na výměře 600 ha. V Zemědělci č. 5 o tom píše Ing. Josef Chára, který působí v Centru precizního zemědělství při České zemědělské univerzitě v Praze. Jak uvádí, pro zajištění požadavků na kvalitativní a kvantitativní parametry jarního ječmene je klíčový optimální počet rostlin na jednotku plochy, který následně určuje tvorbu a dynamiku vývoje výnosotvorných prvků. Počet rostlin je dán stanovením vhodné výše výsevku. Ten je u jarního ječmene závislý na odrůdě (schopnost odnožování), ale také na kvalitě osiva, na půdních a vláhových podmínkách, na termínu a způsobu setí. V České republice se doporučené výsevky jarního ječmene pohybují, v závislosti na výrobní oblasti, zpravidla mezi 3 až 5 MKZ/ha.
Vzhledem k odnožovací schopnosti jarního ječmene není vhodné doporučené výsevky zvyšovat. Doporučuje se to však po zhoršujících předplodinách nebo v případě nevhodných fyzikálních vlastností půdy při setí.
Zohlednění fyzikálních vlastností půdy je komplikované, protože i v rámci pozemku existuje variabilita půdních vlastností. Na tuto skutečnost se snaží reagovat systémy variabilního setí (variabilní výše výsevku), které mohou v podmínkách s nevyrovnanými půdními podmínkami přispět k dosažení požadovaného počtu rostli a k tvorbě optimální struktury porostu ve vztahu k daným podmínkám zón půdního bloku. Pro uplatnění systému variabilního setí je nutné definovat vztah mezi výnosem, hustotou rostlin a půdními vlastnostmi. Tyto korelace jsou poměrně dobře definované u kukuřice, částečně u pšenice ozimé a u řepky ozimé. U jarního ječmene jsou informace o daných skutečnostech omezené.*
