V poslední době se intenzivně hovoří o vyšším využití šetrnějších postupů k životnímu prostředí v konvenčním zemědělství, ale také o cíleně legislativním nárůstu ploch zemědělské půdy obhospodařované v ekologickém režimu (nárůst na 25 % ze zemědělské půdy v EU). Opomenout nelze ani obecný celospolečenský zájem o bioprodukci a udržitelný přístup k hospodaření v krajině.
"Domníváme se, že ve vztahu k těmto trendům je potřebné otevřít otázku, jak se mají systémy ekologického zemědělství dále rozvíjet a jaké cíle by v tomto procesu měly být sledovány," uvádí v článku v Úrodě č. 2 spolu s dalšímu autory doc. Ing. Václav Brant, Ph.D., z České zemědělské univerzity v Praze. Dodává, že doposud byly ekologické systémy vnímány jako alternativa konvenčních postupů, především ve vztahu k biopotravinám a ekologickým přínosům. Stávající minoritní postavení ekologického zemědělství a dotační podpora do určité míry odsouvaly do pozadí otázky spojené s celkovou produktivností systémů (což platí i pro systémy konvenční). Dále i spojené s objemem produkce ve vztahu k potravinové soběstačnosti, s energetickou efektivitou (vstupující a získaná energie), s pěstováním plodin tzv. méně vhodných do extenzivních systémů, nebo s produkcí osiv a sadby domácí provenience. Také ale otázky týkající se uplatnění automatizace a robotizace, s rozšíření digitalizací historie produktů, efektivity práce apod. Výše uvedené skutečnosti však s ohledem na plánovaný nárůst ploch obhospodařovaných v ekologickém režimu nejde ignorovat. "V kontextu Green Dealu, který vnímáme jako přerod životních hodnot společnosti, lze změny ekonomických podmínek, a především energetických toků, nepochybně očekávat i v ekologických systémech hospodaření," uvádí. Článek se podrobně zabývá optimalizací půdních bloků a pojezdu po pozemcích v podniku, který hospodaří v režimu ekologického zemědělství.*
