Průvodním jevem rostoucí užitkovosti zvířat u nás je výrazné zlepšení technologií konzervace píce silážováním, zlepšení kvality siláží a zvýšení podílu siláží v celkové spotřebě objemných krmiv. Naším cílem by mělo být produkovat siláže, které budou pro zvířata nejen výživné, ale i chutné a zdravé (při jejich příjmu nebudou mít zdravotní problémy).
Kvalita siláží ovlivňuje jejich příjem a využitelnost u přežvýkavců
Chutnost všech krmiv (nejen silážovaných) a tím i jejich příjem zvířaty ovlivňují jejich fyzikální a chemické vlastnosti. Jsou-li rostliny v pokročilejším stádiu lignifikace, mají-li vyšší obsah kysličníku křemičitého, mají-li ostny nebo jiné útvary na listech, stoncích či plodech (osinky u GPS ječmene), nebo obsahují-li organické (metabolity, manitol, fenolické látky) či chemické látky (fytochemikálie), které býložravce od jejich požírání odrazují, stávají se pro ně méně chutnější. Zvířata mají raději siláže z pícnin mladších (resp. v optimální vegetační fázi) než z přestárlých. V našich pokusech byl u jalovic naměřen prokazatelně vyšší příjem travního a jetelotravního sena sklízeného ve fázi metání trav než sena sklízeného v době květu trav. Obdobné výsledky byly (ve srovnání se stejnými porosty v pokročilejším stádiu růstu) získány při zkrmování siláží z mladých porostů trav a jetelotrav. Zjistili jsme (rovněž v pokusech s jalovicemi) i rozdíly v chutnosti siláží vyrobených z mladší (stádium butonizace) a starší (většina porostu v květu) vojtěšky.
U časně posečených trav bylo zjištěno, že stravitelnost stébel je často stejně vysoká jako stravitelnost listů. S narůstajícím stářím rostliny se rozdíly mezi stravitelností stébla a listů zvětšují, resp. stravitelnost stébla se snižuje podstatně rychleji než stravitelnost listů. Vliv fermentace na stravitelnost siláže je malý. Rozdíly mezi čerstvou a silážovanou pící jsou významné jen tehdy, silážují-li se plodiny s nízkým obsahem sušiny (což má za následek podstatné ztráty odtokem odpadní silážní šťávy). Siláže naočkované bakteriemi mléčného kvašení bývají stravitelnější než siláže neošetřené. Vliv inokulace je většinou větší u siláží z hmoty přímo posečené než ze hmoty zavadlé, resp. větší u siláží s nižší než u siláží s vyšší kvalitou substrátu. Při silážování s přídavkem kyseliny mravenčí (ještě stále to je konzervant s nejvyšší účinností, který je v pokusech používaný jako pozitivní kontrola) vzrůstá oproti silážím neošetřeným stravitelnost sušiny a organických látek v průměru o 10 g na kg. Proto u siláží z časně posečené píce s rychlým a hlubokým průběhem fermentace (většinou podpořeným vhodným konzervantem) bývá stravitelnost organické hmoty vyšší než u siláží z píce posečené pozdě.
U ovcí a skotu je spotřeba sušiny v nepřímém vztahu ke koncentraci produktů fermentace, jako je např. kyselina octová, čpavek a veškeré těkavé mastné kyseliny. Na spotřebu sušiny siláže mají negativní vliv rovněž vysoké koncentrace kyseliny mléčné, obzvláště když je vysoký i obsah jiných těkavých mastných kyselin, především pak kyseliny octové. Pozitivní vliv na příjem siláže má například obsah alkoholu v ní. Zvířata mají nejraději siláže s obsahem zhruba jednoho procenta etanolu (s obsahem alkoholu se příjem siláže zvyšuje, ne však do nekonečna, při jeho určité hladině v krvi, která je u každého jedince jiná, se příjem krmiv naopak snižuje). Při dlouhodobém zkrmování siláží s více než dvouprocentním obsahem alkoholu (mohou v nich být i stopová množství methanolu, 1-propanolu, 2-propanolu i 2-butanolu) se nejenom snižuje chutnost a příjem siláží, ale má to i hepatotoxické účinky.
Vztah mezi kvalitou konzervace a spotřebou může být vysvětlen různými mechanizmy. Za prvé, zvýšené požití kyseliny mléčné a veškerých mastných kyselin může u zvířat krmených siláží způsobovat rychlou přesycenost zahájenou fyziologickým řízením homeostáze bachoru a homeostází zvířete. Za druhé, vzestup některých mastných kyselin, octanu, máselnanu a produktů z degradace proteinu (čpavek, aminy) může mít negativní vliv na vnímání krmiv (chutnost). V této souvislosti je však zvláště zajímavé, že na spotřebu sušiny siláže u skotu nemá téměř žádný vliv obsah aminů.
Spotřeba může být nižší také v případě, kdy je otevření silážního prostoru a odebírání silážní hmoty spojeno s aerobním kažením. Sladění množství skladované hmoty s množstvím krmených zvířat, resp. způsobu a rychlosti odebírání siláže z konzervačního prostoru, bude mít na spotřebu sušiny siláže jistě pozitivní vliv. Příjem siláží je samozřejmě ovlivněn i technikou krmení. Bude-li se například siláž navážet do krmného žlabu několikrát denně, téměř vždy se její spotřeba zvířaty oproti tomu, když je navážena do žlabu jen třeba dvakrát denně, zvýší. Byl rovněž prokázán vyšší příjem krmiv u směsných krmných dávek než u dávek dělených. Tím jsem chtěl naznačit, že ne vše je ovlivněno pouze kvalitou siláží, vliv na její příjem má celá řada vzájemně provázaných faktorů.
Zavadnutí
U silážování bílkovinných a polobílkovinných pícnin většinou platí, že kvalitu siláže zlepšuje zavadnutí píce. Zvýšení sušiny omezuje aktivitu rostlinných proteáz, což je pro fermentační proces příznivé, navíc, zavadáním se snižují případné ztráty odtokem silážních šťáv. Pro minimalizaci ztrát šťávami se vyžaduje zavadnutí do obsahu sušiny 25 %, není to však nejnižší hranice pro odtok silážních šťáv. Ta je závislá na mnoha faktorech, může nastat při obsahu sušiny 28 %, ale i 21 %. Nízká sušina silážované hmoty je nevhodná i proto, že vede k většímu rozkladu dusičnanů. V dobře fermentované siláži (s vhodným obsahem sušiny) se na plynné zplodiny, zejména oxid dusný, mění asi 5 % dusičnanů, ve špatně fermentované podstatně více. V silážích se mohou vytvářet karcinogenní N-nitrosaminy, a to reakcemi vznikající kyseliny dusité se sekundárními aminy.
Jestliže doba zavadání píce na poli trvá příliš dlouho, navíc ve špatných povětrnostních podmínkách, mohou být ztráty způsobené respirací a vyluhováním vyšší než očekávané ztráty během silážování. Snižuje se nejen nutriční hodnota píce, ale hlavně obsah vodou rozpustných cukrů, který pak nestačí k potřebnému rozvoji bakterií mléčného kvašení a produkce kyseliny mléčné v silážované hmotě je pak nízká. Tím se ovšem podstatně zvyšuje riziko druhotné degradace v důsledku namnožení klostridií. Zavadnutí píce by se tudíž mělo na poli dosahovat během krátké doby (24, maximálně 48 hodin) a při dobrých povětrnostních podmínkách. Zavadlá hmota však nesmí ani přeschnout. Překročí-li zavadlá píce sušinu 50 %, není již pro silážování vhodná.
Po dlouhém zavadání píce za špatných povětrnostních podmínek často dochází (při nevhodném technologickém postupu a použití nevhodné mechanizace při sklizni) ke ztrátě vysoce stravitelných rostlinných částí (listů). V průměru bývá stravitelnost u travních siláží ze zavadlé píce až o 15 % a u vojtěškových siláží až o 21 % nižší než stravitelnost siláží stejného druhu píce nezavadlé. To je alarmující. Proto je třeba věnovat délce a kvalitě zavadání mnohem větší pozornost než dříve. Nemělo by se například stávat, že pro ošetření posekané vojtěšky se použije prstový kondicionér, když mnohem vhodnější jsou pryžové rýhované válce.
Použití konzervačních přípravků
Konzervační přídavky mají na průběh a výsledek fermentace příznivý vliv. Vliv aditiv nebyl statisticky prokázán pouze v případech, kdy byla kontrolní siláž konzervována za příznivých povětrnostních podmínek a s dodržením všech technologických požadavků. Na celém světě (i v našem výzkumném ústavu) bylo již otestováno značné množství různých přísad, které buď stimulují nebo inhibují fermentační proces. Přes četné snahy a úsilí výzkumu zůstává pro zachování přijatelné spotřeby sušiny siláží nejúčinnější přísadou kyselina mravenčí. Bohužel, kyselina mravenčí má některé nevýhody, pro které ji někteří farmáři odmítají pro konzervaci píce využívat.
Na průběh fermentačního procesu při silážování mají pozitivní vliv probiotika i enzymy, a to především využije-li se k silážování jejich kombinace. Řada autorů příznivé účinky probiotik a enzymů vysvětluje rychlou produkcí kyseliny mléčné, která způsobuje silný růst acidity (klesání pH). Nízké pH znemožňuje rozvoj primárních nežádoucích kvasných procesů, způsobených například bakteriemi Escherichia coli, máselnými a hnilobnými bakteriemi, a sekundárních procesů způsobených zejména kvasinkami. Málo známý ale velmi významný účinek některých inokulantů bakterií mléčného kvašení je v tom, že usměrňují vznik L(+) izomeru kyseliny mléčné, který je u zvířat (i u člověka) snadněji metabolizován než D(-) izomer. Při spontánním kvašení je poměr obou antipodů určován složením a aktivitou mléčných bakterií, které právě v silážované hmotě převažují.
Užitečný vliv enzymů je omezený, jejich samotný přídavek je většinou neúčinný (aplikují se v kombinaci s vybranými druhy a kmeny bakterií). Jsou závislé na zpřístupnění rostlinných pletiv (jejich účinnost se zvyšuje mechanickým narušením). V travních pícninách s obsahem sušiny nad 25 % a vodou rozpustných cukrů 80 až 110 g na kg sušiny mohou celulolytické enzymy konzervaci siláže zlepšovat bez nadměrných ztrát odpadními šťávami. Většina dostupných přísad obsahuje enzymy štěpící buněčné stěny (celulázy, hemicelulázy, xylanázy a pektinázy), některé rozkládají škroby (amylázy). Enzymy by teoreticky měly jednak snížit neutrální a acidodetergentní vlákninu v siláži, jednak uvolnit další vodou rozpustné cukry, které by bakterie mléčného kvašení využily pro snížení pH silážovaného materiálu.
Pro zlepšení aerobní stability, především inhibici růstu plísní, se do siláží přidávají těkavé mastné kyseliny, především kyselina propionová, nebo bakterie (Lactobacilus buchneri), které ve zvýšené míře produkují kyselinu octovou. Jejich užitečný efekt závisí hlavně na pH siláží.
Dusání
Konzervace píce silážováním vyžaduje rychlou acidifikaci (snížení pH) cestou produkce kyseliny mléčné, která zase vyžaduje substrát s určitým obsahem vodorozpustných cukrů, bakterie mléčného kvašení a anaerobiózu. Pro rychlé navození a dlouhodobé udržení anaerobních podmínek je třeba, aby silážovaná hmota byla optimálně mechanicky ošetřena (pořezáním roztrháním, či rozcupováním), což významně přispívá nejen ke zvýšení objemové hmotnosti siláže (její stlačitelnosti a tím i většího vytěsnění vzduchu), ale i k dostupnosti substrátu pro bakterie mléčného kvašení. Zvýšením objemové hmotnosti siláže se také předchází pronikání kyslíku během jejího zkrmování a tím ke snížení nebezpečí aerobního kažení, zvyšování teploty a růstu plísní. Řezanka zavadlé hmoty (o sušině 40 %) je dostatečně udusaná teprve tehdy, když jeden kubický metr hmoty obsahuje minimálně 23 % sušiny.
S dusáním souvisí i to jak se silážovaná hmota rozřeže a podrtí. Devadesát procent částic by mělo mít vhodnou délku, z hlediska silážovatelnosti hmoty na straně jedné a požadavků na přežvykování a motoriku bachoru na straně druhé je u travin přijatelná průměrná délka částic 30 mm. Pro mechanické úpravy vojtěšky před silážováním jsou požadavky méně přísné, protože má samolepící účinky (ovšem jen do sušiny zhruba 45 %, pak již je hmota příliš suchá a těžko se udusává). Vztah sušiny, kvality zpracování řezanky a dusání bývá obdobný i u jiných plodin. Aby bylo dusání stejně účinné, je třeba sušší materiál lépe rozřezat než materiál vlhčí.
Samozřejmě, čím více je hmota udusána, tím lépe. Ale pozor, s narůstajícím výkonem sklizňové techniky se začínáme stále více potýkat právě s tím, že hmota nestačí být dostatečně udusána. Je to pak především otázka organizace práce a volby techniky pro dusání (traktor se speciálními rýhovanými koly a navíc naplněnými vodou, závěsné zařízení z vagónových kol, různá závaží na čele traktoru, apod.). Silážovaná hmota má kromě póréznosti ještě tu vlastnost, že pruží. Aby silážovaná hmota dostatečně slehla, je třeba ji těžkým dusacím prostředkem přejet nejméně třikrát rychle za sebou na jednom místě. Dostatečné slehnutí lze lépe zajistit u menší vrstvy než u větší, hmota by se tedy měla naskladňovat po vrstvách maximálně 30 cm vysokých, mnohem lépe se vrstvy udusávají, pokud jsou rovnoměrné. Pro zlepšení rovnoměrnosti se používají různé rozvrstvovače píce.
U dobrého dusání není v některých případech zanedbatelné i to, že se do silážních prostor vejde více krmiva. Tím se také mohou snížit náklady. Čím vyšší celková vrstva konzervované hmoty je v sile uložena, tím vyšší má objemovou hmotnost. Je-li však čelo silážované hmoty při vyšší než čtyři metry, mohou nastat problémy s vybíráním siláže. Problémy mohou nastat i se zvýšenými riziky z hlediska bezpečnosti práce.
Skladovací prostory, úroveň a doba skladování
V mnoha pokusech bylo prokázáno, že nezáleží ani tak na tom v jakém druhu silážní stavby je hmota silážována, ale spíše jakým způsobem je naskladněna, ošetřena (rozřezána, upravena přídavkem konzervační látky) a hlavně izolována od vnějšího prostředí (především vzduchu).
Po fázi aktivního růstu bakterií mléčného kvašení se silážovaný materiál dostává do stabilní fáze. Je-li silo dobře utěsněné, dochází v této fázi jen k minimální biologické aktivitě. Hlavním faktorem ovlivňujícím kvalitu siláže během stabilní fáze je propustnost sila vůči kyslíku a objemová hmotnost siláže. Kyslík může pronikat i některými typy fólií, ale velmi málo. Trhliny ve zdi sila nebo díry ve fólii samozřejmě rychlost pronikání kyslíku do silážované hmoty zvyšují. Kyslík je využíván aerobními mikroorganismy prostřednictvím mikrobiální respirace. Podobně jako v období plnění sila má i tato respirace za následek snížení stravitelnosti živin až celkové znehodnocení krmiva, zejména zvýšeným obsahem plísňových toxinů, ale také proteolytickým rozkladem buněk spojeným s tvorbou rozpustného nebílkovinného dusíku, konverzí nestrukturálních polysacharidů na rozpustné cukry, redukcí v neutrálním detergentu rozpustné vlákniny, produkcí odpadní šťávy po rozpadu rostlinných buněk, přímým mikrobiálním aerobním rozkladem, či ztrátami energie ve formě tepla. Při teplotách nad 35 oC dochází k destrukci živin polymerizací aminokyselin a cukrů. Při teplotách nad 60 oC již nastupuje tzv. Maillardova reakce, která je doprovázena nejen smyslovými změnami (zhnědnutí, zmazovatění, karamelová či chlebová vůně), ale i vznikem nerozpustných, resp. nestravitelných komplexů. Konečným produktem této reakce jsou melanoidiny, které nejsou fyziologicky účinné. Škodlivé, někdy až toxické, jsou především meziprodukty této reakce. Jak aktivní aerobní fermentace postupuje, ztráty krmných živin a obsahy škodlivých látek se zvětšují.
Odstraňování zbytků
I když se podaří píci naskladnit, udusat, rychle zakrýt fóliemi a ty dobře utěsnit a zatížit, ještě zdaleka není vyhráno. Ještě je třeba siláž udržovat v dané kvalitě až do doby než bude zkrmena. Znamená to hlídat, aby fólie zakrývající siláž nebyly nikde porušeny, a aby bylo denně odebíráno ke krmení zvířat takové množství siláže a takovým způsobem, aby nedocházelo k druhotnému znehodnocování hmoty.
Pokud se i přes veškerou snahu přece jen v některých místech siláž zkazí nebo zplesniví (stává se to občas v povrchové 5-10centimetrové vrstvě nebo u siláže, která dlouho leží načechraná v silážním žlabu, protože se po naložení krmiva prostor každodenně neuklízí), je třeba ji odstranit, v žádném případě nezkrmovat! Z toho jsou u zvířat jen dietetické a zdravotní problémy a vede to ke zhoršení vyrovnanosti stáda.
Závěr
Víme, že kvalitu fermentace lze ovlivnit mnoha způsoby. Záleží na tom, jaké máme strojové vybavení, jakou strategii sklizně a konzervace zvolíme, a hlavně jak je dodržována. Pokud nemá ten, kdo silážování řídí, dostatečné teoretické znalosti, praktické zkušenosti a trochu citu pro odhad počasí, a pokud nemá kolem sebe lidi, kteří jsou ochotni v době sklizně obětovat spoustu času a pohodlí pro to, aby sklizeň proběhla právě v optimálním vegetačním stádiu rostlin a za příznivých klimatických podmínek, jen těžko dokáže vyrobit siláž prvotřídní kvality. Avšak ani siláž prvotřídní kvality ještě nemusí zaručit vysokou užitkovost. Je třeba umět s takovou siláží i dobře hospodařit. Organizaci sklizňové linky, ale i linky krmení by v mnoha zemědělských firmách mělo být věnováno mnohem více pozornosti než doposud.
Práce je jedním z výstupů výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. Radko Loučka, CSc., Ing. Eliška Machačová, CSc.
VÚŽV Praha Uhříněves
Foto autoři
