Tritordeum (x Tritordeum martinii A. Pujadas) je, vedle tritikale, další člověkem uměle vytvořená obilnina pocházející z křížení ječmene a pšenice. Tato plodina je studována již více než 40 let, i když jejího pěstování a produkce pro komerční využití v potravinářském průmyslu bylo dosaženo teprve nedávno. Tritordeum by mohlo být pro producenty a spotřebitele zajímavou alternativou k pšenici.
Vykazuje totiž vysokou adaptabilitu do různých pěstitelských oblastí, schopnost přizpůsobit se změně klimatu a nabízí možnost využití při výrobě velkého množství pečených i nepečených potravinářských výrobků a mnoho pozoruhodných a zajímavých vlastností ze zdravotního a organoleptického hlediska.
Tritordeum je nová plodina, která je předmětem omezených šlechtitelských aktivit ve srovnání s ostatními drobnozrnnými obilninami. Výnosy byly srovnávány mezi prvními dostupnými genotypy tritordea a komerčními odrůdami pšenice seté a pšenice tvrdé za posledních 35 let a bylo zjištěno, že tato plodina má zajímavý výnosový potenciál. V průměru dosahují výnosy tritordea hranice 43 % pšenice seté a 40 % pšenice tvrdé. Uváděné průměrné výnosy zrna tritordea ukazují hodnoty 2,6 t/ha, respektive 3,6 t/ha pro mírné středomořské a kontinentální prostředí střední Evropy. Pokud jde o pěstitelské oblasti, výnosnost tritordea v takových středomořských oblastech, jako jsou jižní Španělsko, Tunisko, Libanon, Řecko a jižní Itálie se blíží výnosu pšenice a dalším druhům, jako je tritikale (Villegas et al. 2010).
Nesporný rozdíl existuje v produktivních vlastnostech zrna mezi hmotností tisíce zrn (HTZ) tritordea a HTZ pšenice: tritordeum má v průměru nižší HTZ než pšenice tvrdá (–48 %) a pšenice setá (–38 %). Nižší HTZ ve středomořských pěstitelských oblastech by mohla vysvětlit nižší výnosový potenciál této plodiny. Villegas et al. (2008) prokázali, že nízká HTZ tritordea by mohla být způsobena opožděným kvetením ve srovnání s jinými drobnozrnnými obilninami, což by mělo za následek kratší dobu pro akumulaci škrobu v zrnech, čímž by se snížila jejich hmotnost.
Tritordeum je považováno za genetický můstek přenášející užitečné vlastnosti ječmene a pšenice, jako jsou zásobní proteiny, obsah karotenu, jakož i tolerance vůči suchu a zasolení. Erlandsson (2010) uvádí, že křížením ječmene a pšenice se lidé snažili uchovat nutriční a technologické vlastnosti každého druhu. Podle několika studií je tritordeum považováno za novou plodinu kvůli vysoké hladině bílkovin a karotenu. Procentuální obsah se pohybuje podle většiny autorů od 11 % až do 25 %. V přímé souvislosti s vyšším obsahem bílkovin je vyšší obsah lepku (Alvarez et al. 1995). Tritordeum má také vyšší obsah esenciálních aminokyselin a cysteinu než pšenice. V porovnání s ostatními pšeničnými druhy má tritordeum v závislosti na konkrétním druhu dva- až desetkrát vyšší koncentraci luteinu. Proti ječmenu je obsah luteinu pětkrát vyšší (Abdel-Aal et al. 2007).
Všeobecně se z agronomického hlediska hexaploidní tritordeum podobá více odrůdám hexaploidní pšenice seté, která se používá pro pekařské účely než tetraploidní pšenici tvrdé a tritikale. Tritordeum vykazovalo v podmínkách jižní Evropy podobné výsledky jako středně kvalitní pekařské pšenice. I když tritordeum nedosahuje elitní pekařské jakosti, stále může být adekvátně použito v pekařském odvětví, případě jako krmivo (Alvarez et al. 1992). V současné době se tritordeum v rámci lidské výživy používá na výrobu pizzy, těstovin, pečiva, sušenek, zeleninových nápojů a také piva. Pokud šlechtitelé poskytnou odrůdy tritordea s vyšší výnosovou úrovní a lepší konečnou užitnou hodnotou, mohlo by to představovat zajímavou alternativu k pšenici pro potravinářský průmysl.
Ing. Zdeněk Nesvadba, Ph.D., Výzkumný ústav rostlinné výroby, v. v. i.
Foto autor a Petr Martinek
Úvodní foto: Odrůda tritordea Aucan
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 8/2024.
