Účinná ochrana rostlin proti chorobám a škůdcům je nezbytnou součástí úspěšné agrotechniky u všech pěstovaných plodin. Choroby a škůdci významně poškozují rostliny a snižují výnosy prakticky od vzniku zemědělské výroby. Zvláště při pěstování rostlin v nepřirozených rozsáhlých monokulturách je třeba věnovat jejich ochraně velkou pozornost.
V minulosti byly shromážděny rozsáhlé poznatky o výskytu chorob a škůdců na našem území, o jejich bionomii, škodlivosti a ochraně. V jednotlivých letech význam různých druhů samozřejmě kolísal, ale postupně jsme byli přesvědčeni, že u jednotlivých plodin dokonale známe klíčové škůdce, kteří nás již nemohou překvapit. Významně se během let měnil pouze způsob ochrany v souvislosti s bouřlivým vývojem účinných pesticidů. Za posledních deset až dvanáct let se však nezvykle změnil význam známých chorob a škůdců, objevili se i dosud u nás neznámí škůdci a choroby. Nyní bych si dovolil shrnout změny, které jsme pozorovali u živočišných škůdců.
Zemědělství a s ním i ochrana rostlin prošlo dlouhým vývojem. Vždy bylo výrazně ovlivňováno ekonomickými i přírodními podmínkami. V historii našeho zemědělství se několikrát stalo, že vlivem změny společenských podmínek došlo k výrazným proměnám v zemědělské prvovýrobě.
Z hlediska rozšíření živočišných škůdců má největší význam zmenšení počtu pěstovaných polních plodin. Zemědělská prvovýroba se logicky orientuje na ty, o které je zájem a za které jsou nabízeny v rozumném časovém horizontu relativně vyšší ceny. Vedle tradičních obilnin se rozšířilo pěstování olejnin. Plochy ozimé řepky vzrostly třikrát a i do českých zemí se rozšiřuje slunečnice. Zároveň poklesl objem živočišné výroby, stavy skotu téměř o 50 %. V souvislosti s tím ubylo i víceletých pícnin na orné půdě a spíše se rozšiřuje pěstování kukuřice na zrno. Klesla rovněž plocha okopanin - cukrovky i brambor. V některých méně produkčních oblastech leží mnoho půdy ladem nebo jsou pozemky obhospodařovány vysloveně extenzivními způsoby. Z těchto lokalit se mohou škůdci šířit do okolí prakticky nekontrolovatelně. V té souvislosti je třeba připomenout příslušné paragrafy zákona o rostlinolékařské péči, které stanovují vlastníkům pozemků povinnost zabránit šíření plevelů, chorob a škůdců z jejich ploch.
Vzhledem k uvedeným změnám nelze sestavit vyvážený šesti až desetihonný osevní postup, jak jej uvádějí všechny klasické zemědělské učebnice. Osevní postup je však základní preventivní metodou nechemické ochrany rostlin. V lepších podnicích nahradili klasický osevní postup proměnlivými osevními sledy tří až čtyř plodin, v horších případech střídají například pouze obilniny a ozimou řepku. Někde dosahuje řepka zastoupení i více než 40 % v „osevním postupu“. Současně izolační vzdálenosti mezi loňskou plochou a plochou letošní klesly na minimum a především hmyzu nečiní potíže přelétávat z jedné plochy na druhou.
V mnoha oblastech České republiky se rozšířilo tzv. minimální zpracování půdy. V jednotlivých podnicích sice tuto technologii zvládli různým způsobem, ale podstatou je omezit sběr slámy a nahradit hlubokou orbu jiným levnějším a rychlejším zpracováním půdy. Snahou je také provádět některé operace současně. Tato technologie přináší mnoho nesporných výhod - především zrychluje a zlevňuje pracovní operace při zakládání porostu.
Z hlediska ochrany rostlin ovšem přináší některé problémy. V půdě probíhá část vývoje mnoha živočišných škůdců - především se tam kuklí hmyz a přezimují další škůdci. Při hluboké orbě jsou tato vývojová stadia zapravena z povrchové vrstvy do hloubky a mnoho jich zahyne. Při minimalizaci se také rozšiřují plevele a především výdrol předcházející plodiny. Škůdci na nich dokáží přežívat celou vegetační dobu. V případě takového zaplevelení ztrácí z hlediska ochrany rostlin smysl i dobře vymyšlený osevní sled.
V minimalizačních technologiích se počítá s vyšším využití všech druhů pesticidů, kterými je třeba odstraňovat popsané nedostatky. V historii jsme se ale několikrát přesvědčili, že není možné neustále zvyšovat dávky pesticidů, protože u cílového organismu může vzniknout proti používaným pesticidům rezistence. Pokud si prostudujeme seznam levnějších, a proto nejčastěji aplikovaných insekticidů, zjistíme, že se již používají asi deset let a možnost jejich náhrady je jen malá. V blízké budoucnosti nelze počítat s významnějším rozšířením nové levné účinné látky s převratně jiným mechanismem účinku. Nebezpečí vzniku rezistentních populací hmyzu je tedy v současné době velké.
V posledních deseti letech meteorologové pozorují postupný růst teploty. Z hlediska výskytu škůdců je důležité, že zimy jsou kratší, teploty klesají pod bod mrazu na kratší dobu, půda promrzá do menší hloubky. Toto oteplení se projevuje i ve středních polohách, kam proniká mnoho škůdců dříve známých pouze z nížin.
K hlavním faktorům ovlivňujícím změny ve výskytu škůdců tedy patří změny ve struktuře pěstovaných plodin, praktický zánik osevních postupů, rozšíření minimalizačních technologií pěstování plodin a částečně změněné klimatické podmínky. U některých plodin a škůdců je třeba počítat i s dalšími faktory - například změněná hladina výživy rostlin, zavádění nových odrůd nebo zcela změněná technologie pěstování. Některé faktory nejsou patrně dosud přesně známy. Je nutné zdůraznit, že výskyt některých druhů škůdců je vyšší, ale jiné druhy se vyskytují méně nebo způsobují nižší škody než dříve.
Z polyfágních škůdců se v posledních deseti letech nejvíce rozšířily různé druhy slimáků a plzáků. Dříve to byli téměř neznámí škůdci, nyní poškozují skoro všechny polní plodiny - zejména řepku, ale škody byly pozorovány i na řepě, obilninách a dalších. Příčinou je patrně dosud neuspokojivě objasněná expanze některých druhů plžů z jižní Evropy v kombinaci s rostoucí plochou řepky, špatným zpracováním půdy a také se zvyšující se kyselostí našich půd. S neobvykle vysokým výskytem slimáků mají problémy také v mnoha zemích západní Evropy.
Stoupá výskyt různých půdních škůdců, zejména drátovců - larev kovaříků (Elateridae). Mimo ornou půdu lze v blízké budoucnosti počítat s opětovným výskytem ponrav chroustů (Melolontha). V teplejších letech se objevil silný výskyt housenek osenic (Agrotis). Chemická ochrana proti půdním škůdcům je nákladná a z ekologického hlediska nevhodná. Proto je třeba věnovat pozornost základní agrotechnice.
U obilnin se v teplejších sušších letech objevuje vyšší poškození způsobené larvami a dospělci kohoutků (Oulema). Zejména v podzimním období se objevuje častěji bzunka ječná (Oscinella frit). V době metání a květu se v teplejších oblastech častěji projevuje škodlivý výskyt různých druhů bejlomorek a plodomorek. Podle našich pozorování se však snížil počet lokalit, kde se škodlivě vyskytují mšice (Aphididae). Ty byly dříve považovány za nejvýznamnějšího živočišného škůdce obilnin. V posledních letech byl zaznamenán zvýšený výskyt zavíječe kukuřičného (Ostrinia nubilalis) po celých Čechách, zatímco dříve byl rozšířen především na Moravě.
U brambor je ze živočišných škůdců sledován především výskyt karanténních druhů cystotvorných háďátek Globodera rostochiensis a Globodera pallida. Vzhledem k intenzivnímu průzkumu půdy bylo nalezeno mnoho pozemků, kde se háďátka nyní vyskytují a jsou na nich uplatňována karanténní opatření. Zvláště u malých pěstitelů se pravidelně vyskytuje mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata), která má v nižších polohách pravidelně dvě generace do roka. U některých populací se projevuje odolnost proti některým pyretroidům.
U cukrové řepy klesl celkový význam živočišných škůdců. Snížil se výskyt mšice makové (Aphis fabae) a mšice broskvoňové (Myzus persicae). Výrazně ubylo i přenášených virových žloutenek. Příčiny mohou být ve zmenšení plochy cukrovky, změněné odrůdové skladbě, nižší úrovni hnojení dusíkem a především v úbytku zdrojů virů. V České republice se již cukrovka nepěstuje na semeno. Vzhledem k setí kvalitně namořeného osiva se snížil i význam škůdců vzcházející řepy - dřepčíků (Chaetocnema) a maločlence čárkovitého (Atomaria linearis). Tito škůdci způsobovali před deseti lety velké škody zvláště u porostů setých na konečnou vzdálenost. Rovněž cystotvorné háďátko řepné (Heterodera schachti) patrně ztrácí na významu. Příčina však dosud není zcela jasná. Vzhledem k rozšíření druhé významné hostitelské plodiny řepky by bylo možné očekávat spíše opačný vývoj. Podle našich zjištění však byl na sledovaných plochách výskyt jen slabý (do 10 cyst na 100 g půdy) a většinou byly zjištěny staré, prázdné cysty.
Nejvýznamnější změny ve výskytu škůdců během posledního období byly zaznamenány u ozimé řepky. Před deseti lety byly porosty pravidelně ošetřovány pouze proti blýskáčku řepkovému (Meligethes aeneus) a začínalo se s pravidelnou ochranou proti krytonosci řepkovému (Ceutorhynchus napi) a krytonosci čtyřzubému (Ceutorhynchus pallidactylus) brzy na jaře. Od poloviny devadesátých let 20. století se vyskytují problémy se škůdci v podzimním období. Zvláště dřepčíci rodu Phyllotreta poškozují velmi vážně vzcházející porosty, pokud je teplé a suché září. V tomto období se začíná také rozšiřovat krytonosec zelný (Ceutorhynchus pleurostigma). V některých letech je jeho larvami napadeno až 80 % rostlin. Tento původně teplomilný nosatcovitý brouk se rozšířil z nížin prakticky do všech oblastí pěstování řepky. Přestože má podle dosud známých údajů způsobit vážné zeslabení řepky během přezimování, nebyly v posledních letech zaznamenány žádné ekonomicky významné škody. Hrubý žír až holožír za vlhkého teplejšího počasí způsobují pravidelně různé druhy plžů (Gastropoda). Jejich žír byl občas zaměněn s nezvykle silným poškozením od druhé generace housenek osenic (Agrotis). Nebezpečná druhá generace se vyvíjí pouze v nadprůměrně teplých letech. Vzhledem k nebezpečí vážného poškození porostů se rychle rozšiřuje setí insekticidně mořeného osiva řepky.
V posledních několika letech došlo k silnému namnožení především bejlomorky kapustové (Dasyneura brassicae). Tato drobná muška se dříve vyskytovala relativně málo, především v porostech, kde byly malé šešule mechanicky poškozeny kladením vajíček samičkami krytonosce šešulového (Ceutorhynchus obstrictus). V současné době patří bejlomorka kapustová k velmi závažným škůdcům řepky především v oblastech, kde se používají minimalizační technologie. Při použití orby je drobná přezimující kukla obvykle zahubena zapravením do hlubších vrstev.
V několika posledních letech se začíná stále častěji objevovat povrchový žír na kořenech řepky způsobený larvou květilky zelné (Delicia radicum). Poškozené kořeny mohou být následně infikovány houbovými chorobami. Tato moucha se rychle šíří, ale zatím způsobuje vážné škody pouze pěstitelům brukvovité zeleniny. Vážnější poškození řepky nebylo dosud prokázáno.
U ostatních polních plodin není rozsah pěstování příliš velký a hospodářsky významné poškození od škůdců není časté. Výjimkou je pouze hospodářsky nebezpečný výskyt krytonosce kořenového (Stenocarus ruficornis) v porostech máku a šířící se roztoč vlnovník kmínový (Aceria carvi) v kmínu.
Závěrem je vhodné připomenout, že již po objevení DDT se předpokládalo, že problém hmyzích škůdců je navždy vyřešen. Nestalo se tak a DDT v dlouhodobém horizontu spíše ohrozilo zdraví člověka a vyšší živočichy než hmyz. Ochrana rostlin proti živočišným škůdcům musí totiž tvořit promyšlený celek. Nikdy nemůžeme být trvale úspěšní pouze jednoduchým způsobem ochrany. Škůdci dokáží rychle a dokonale využít každé malé změny v systému hospodaření. V nestabilním systému, který jsme v zemědělské krajině vytvořili, pak způsobí rozsáhlá poškození plodin a významné hospodářské ztráty.
Řešením může být využívat k ochraně proti škůdcům kombinaci metod chemických, agrotechnických, šlechtitelských a biologických. Měla by se podporovat snaha o výzkum a zavádění do praxe nových metod ochrany rostlin. Toto řešení je určitě krátkodobě nákladnější, ale v delším časovém horizontu spolehlivější a v konečné fázi i levnější. Skutečný hospodář totiž musí vždy myslet daleko dopředu.
Ing. Jan Kazda, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
