V současné době se v zemědělských podnicích nelze obejít bez určité minimalizace v systému zpracování půdy k jednotlivým plodinám. Díky dostupné škále herbicidů se nejvíce zjednodušuje zpracování půdy během vegetace, ale vynechává se řada úkonů zpracování půdy i před setím a sázením a v základním zpracování půdy. Hned v úvodu zavádění dostaly směry minimalizace do vínku "neblahé" zkušenosti z jednoletých pokusů uplatňování, které je možné shrnout do těchto bodů:
- v mnohých případech nebyly uplatněny zkušenosti, že na některých pozemcích s utuženým podorničím (často i ornicí)je třeba dvou až tří let k plynulému přechodu na mělké zpracování půdy;
- utuženost v ornici a v podorničí je nutné řešit zařazením víceleté pícniny, zapravením většího množství organické hmoty do orničního profilu, vyloučením přejezdů těžké mechanizace za "vlhka" a jen zřídka hlubším prohlubováním;
- pozemky často mají z minulého používání jednostranných pluhů velmi nerovnoměrný povrch s četnými záhonovými nerovnostmi, což znemožňuje kvalitní práci strojů pro mělké zpracování půdy;
- secí kombinace se širším záběrem se těžko vyrovnávaly s nerovností povrchu, nerovnoměrně rozptýlenými posklizňovými zbytky atp.
Z hlediska možnosti šíření některých plevelných druhů má tato skutečnost zásadní význam a dlouhodobě používané mělké zpracování půdy musí počítat s vyšším zaplevelením a racionálně využívat i nejnovějších herbicidů světového sortimentu.
Zkušenosti z minulosti
Začátky mělkého zpracování půdy většinou talířovými podmítači, později i půdními frézami a kypřiči všeho druhu, přinášely četné problémy se zaplevelením, zvláště se šířením vytrvalých plevelů (pcháče rolního, pýru plazivého aj.) i plevelů jednoletých. Důvodem byl především nedostatek potřebných herbicidů a "nedotažení" technologií zpracování půdy do konce.
Těžko lze očekávat, že si pět kilogramů vysetého osiva ozimé řepky na jeden hektar poradí při vzcházení s minimálně 200 kg vydroleného zrna obilniny umístěného do stejné hloubky spolu s "chuchvalci" nerovnoměrně rozptýlených pěti tun slámy a vysokého strniska. Snadno můžeme svést na minimalizaci zpracování půdy, kdy po sklizené cukrovce a kukuřici, kde se pohybovala těžká nákladní auta a zanechala hluboké koleje na již tak dost neurovnaném pozemku, že je obilnina nevyrovnaná, bude zaplevelená a dá nízký výnos.
Nedivme se, že na těchto pozemcích dominuje pcháč oset, pýr plazivý a dokonce v obilninách před sklizní přerůstají plevele okopanin (laskavce, merlíky, ježatka kuří noha atp), v četných nerovnostech pozemku se i při běžných deštích objevují "kaluže" atp.
Současný stav
Současná situace je naprosto jiná i v tom, že je prosazováno komplexní pojetí a jsou k dispozici i radličkové secí kombinace, například Horsch Concord , John Deere aj. Je dána možnost i většího zahloubení, je prosazováno přesné urovnání povrchu půdy, rovnoměrné rozptýlení slámy, včasná podmítka a její ošetření, úprava strojů podle půdních vlastností každého pozemku, se stroji pracují odborníci atp. K dispozici musí být potřebná skladba herbicidů, která eliminuje eventuální větší možnost výskytu plevelů. Není proto divu, že je tato relativně drahá technika široce uplatňovaná u větších podniků a podniků služeb jako komplexní servis technologie zpracování půdy. I "propagátoři" pluhů vědí, že na celé jedné třetině výměry naší orné půdy se nedá orat hlouběji než na 18 cm, co jsou to kamenité půdy, jaká potíž je s orbou na těžké půdě.
Je třeba vyzvednout zkušenosti z mnohých podniků, kde již delší dobu uplatňují pouze mělké zpracování půdy, a je nutné uvést podstatné prvky technologie, které zaručují úspěch především proto, že vyhovují přírodním zákonům a připravují plodinám optimální podmínky.Jde především o podniky, které hospodaří v podmínkách s mělkou ornicí, kamenitými půdami, ale i o podniky s těžkou půdou, kde důsledné uplatňování "klasiky" ve zpracování půdy by bylo v současné době neúnosné. Výše uvedené systémy mělkého zpracování půdy nejsou již v rozporu s klasickým pojetím a plochy těchto půdoochranných systémů porostou i z ekonomického hlediska. Z literárních údajů o delším využívání pouze mělkého zpracování půdy lze vyčíst i příklady "zasolování" povrchu půdy při vyšším hnojení průmyslovými hnojivy, škodlivé účinky reziduálních herbicidů soustředěných pouze v povrchové vrstvě, větší tlak chorob, škůdců, hrabošů, hlubokokořenících plevelů apod.
Jednoleté plevele
Zjednodušený systém zpracování půdy, kdy jsou některé úkony vynechávány a celkově je půda obdělávána mělčeji, vede k tomu, že se většina vysemeněných plevelných druhů dostane do horních vrstev ornice a hromadně vzchází v nejbližších letech .Proto při důsledném ošetřování porostů vhodnou skladbou herbicidů se může dosáhnout - při mělkém zpracování půdy - rychlejšího úbytku půdní zásoby semen plevelů, než když jsou semena umístěna do hlubších vrstev. Naopak bez důsledného chemického ošetření se pozemek zaplevelí více a rychleji, jsou-li semena umístěna pouze do horní vrstvy ornice mělkým zpracováním půdy.
Vzcházení semen plevelů z povrchových vrstev půdy
Poznatky z praxe přinášejí nové pohledy na kultivaci porostů během vegetace, kdy hlubší kypření může porušit herbicidní "vrstvičku" při povrchu půdy a vynést semena blíže k povrchu. Plečkování porostů cukrovky ve většině případů (zvláště za vlhčího období) vyvolává novou vlnu vzcházení plevelů ze semen, která byla vynesena na povrch (merlíky, laskavce, rdesna a jiné drobnosemenné druhy klíčíci na povrchu půdy). Pokud není půda příliš zhutnělá a nevytvořil se půdní škraloup, vyplatí se plečkování omezit. Tento doporučovaný a prospěšný úkon může - při současných technologiích pěstování cukrovky bez ruční práce s herbicidním ošetřením - totiž přinést i opačný efekt.
V laboratorních i polních podmínkách byla věnována pozornost vzcházení semen merlíku bílého, laskavce ohnutého a rdesna blešníku z různých hloubek uložení v půdě. Bylo potvrzeno, že právě tyto hromadně rozšířené druhy vzcházejí především z povrchových vrstev půdy (tabulka ). K pokusům byly vybrány vzorky s překonanou primární dormancí semen, tj. s klíčivostí vyšší než 50 %.
Vytrvalé plevele
Pýr plazivý
Tento donedávna nejrozšířenější plevelný druh vděčil za svoje škodlivé rozšíření právě minimalizaci ve zpracování půdy a zvláště mělké povrchové kultivaci, která tento mělčeji kořenící druh podporovala v regeneraci. V současné době lze konstatovat, že veškerá technika a technologie mělkého zpracování půdy vede k porušení celistvosti kořenového systému pýru v celé hloubce a následné cílevědomé používání herbicidů typu Roundup, Touchdown aj, jakož i graminicidů (Gallant, Fusilade, Pantera aj.) a pýrohubných herbicidů v kukuřici (Titus, Milagro) a obilninách (Monitor), odsunula pýr plazivý do relativně neškodné pozice. Základním předpokladem úspěšného potlačování pýru výše uvedenými herbicidy je vytvoření podmínek pro jednotné rašení rozřezaných oddenků pýru, kdy herbicidní zásah je nejúčinnější.
Pcháč rolní
Redukce počtu úkonů zpracování půdy a postupné stále mělčí zpracování půdy jen podporují regeneraci hlubokokořenícího pcháče rolního, jenž si v podstatě zachová tímto svoji přednost, tj. neporušenost kořenového systému, který zasahuje hluboko do podorničí a v konkurenci plodinám dominuje. Regenerace kořenových výběžků pcháče rolního po středním zpracování půdy (10 - 15 cm) je vyšší než při hloubce orby nad 20 cm, ale podstatně nižší než při mělkém porušení povrchu půdy kypřiči.
Těžko se lze vracet k praktikám našich předků, tj. k hlubšímu kypření půdy zjara před setím kukuřice, slunečnice, cukrovky (pospěchy, kultivátory, kypřiči), které podstatně porušilo celistvost kořenového systému pcháče (i jiných výběžkatých plevelů). Rozřezané fragmenty již tolik nekonkurovaly kulturním rostlinám, byly snáze hubitelné a hlavní "vlnu" vzcházení hlouběji uložených výběžků potlačil již porost plodiny.
V současné době jde o co nejčasnější jarní zasetí plodiny "do vláhy", tj. příliš s půdou zjara nehýbat do větší hloubky a vyset na konečnou vzdálenost, s cílem, že polní vzcházivost se musí blížit klíčivosti.
Tato fakta nelze měnit, ale je možné i v současné době použít důsledné - pokud možno co nejhlubší - podzimní zpracování půdy před následnou cukrovkou, slunečnicí a kukuřicí, které vede k co největšímu porušení celistvosti kořenového systému pcháče. Podle našich výsledků je regenerace kořenového systému pcháče rolního v zimních měsících minimální a nebyly rozdíly mezi jarním a podzimním porušením kořenového systému pcháče kypřiči - pokud se týká konkurence vůči plodinám. Výjimku snad by mohly být velmi mírné zimy, ale přesto se podle našich pozorování rytmus růstu pcháče dlouhodobě nemění a je nejintenzívnější zjara až od začátku dubna. V této době rychle vzcházející kulturní rostliny snadno čelí zeslabené rostlině pcháče.
Předplodiny jako plevel
Obilniny v řepce
Obilnina vzcházející ze sklizňových ztrát řepku silně poškozuje a i úspěšné použití graminicidu zanechá mezerovitý porost řepky zvláště v místech ústí žací mlátičky, kde vypadává více obilek, než je běžný výdrol před opožděnou sklizní. Nejvíce škodí mělké zapravení obilek, naopak po hlubším.zapravení výdrolu před setím je možné graminicidy omezit, nebo je použít až v pozdějším termínu. Pokud použijeme graminicidy na již zeslabený a mezernatý porost řepky, utiskované vzcházejícím výdrolem, již jsme pokazili start a tuto chybu nelze napravit.
V našich polních pokusech se ukázalo, že po obilní předplodině, sklizené kolem 20. července, je možné během jednoho měsíce i v suchém období do zasetí řepky, "odstranit" obilky ze sklizňových ztrát bez použití herbicidů. Nejlepší variantou byla podmítka na hloubku maximálně 10 cm ihned po sklizni obilniny a úklidu či rozptýlení rozřezané slámy. Podmínkou je utužení povrchu po podmítce válením, není-li použito k podmítce kombinovaných kypřičů s utužovacím zařízením.
Při pozdější sklizni obilní předplodiny a mělké předseťové přípravě se neobejdeme bez některého z četných graminicidů aplikovaných ihned při hromadném vzcházení výdrolu při vzcházení řepky. Hlubší zapravení obilek ze sklizňových ztrát se ukázalo jako podstatně lepší.
Slunečnice z výdrolu
Podobně jako výdrol obilnin při zakládání porostů řepky a výdrol řepky jako zaplevelující rostliny v následných plodinách začíná být také slunečnice významným plevelem v následných plodinách. Její regulaci není možné chápat jen jako výběr vhodného herbicidu, ale komplexněji se snahou maximálního znehodnocení nažek bezprostředně po sklizni (maximální vzejití rostlin již na podzim a jejich zničení mrazem) nebo v následné plodině, kde se dobře rostliny hubí a porosty znemožní uplatnění v druhotném zaplevelení (ozimé i jarní obilniny). Předpokladem je mělké zaklopení vydrolených nažek, aby mohly maximálně vzejít v následné plodině a nesetrvaly po hlubším zaklopení v půdě životné více let.
Z hlediska vyloučení následného vlivu vydrolených nažek slunečnice jsou nejlepší husté porosty ozimých, eventuálně i jarních obilnin, v nichž se buď herbicidy proti vzcházející slunečnici nemusí používat vůbec, nebo je možné vystačit i s nejlevnějšími přípravky. Předpokladem je, že použití herbicidů může být jednorázové před zapojením porostů. Později již zapojený porost obilniny další vzcházející "vlnu" slunečnice potlačí. Naopak plodiny okopaninového charakteru (cukrovka, kukuřice, zeleniny) na jaře dlouho nezapojují porosty a slunečnice v nich vzchází postupně i po úspěšně použitém herbicidu.
Pořadí přípravků v obilninách podle účinku na slunečnici a jiné plevele:
1. Lontrel s vynikající účinností i na pcháč rolní
2. Granstar s Agritoxem nebo smáčedlem
3. Glean s Agritoxem nebo smáčedlem
4. Grodyl se smáčedlem při větším výskytu svízele přítuly
Mělké zpracování půdy při řešení škodlivosti "výdrolu" plodin v následných plodinách je "darem" a nezbytností. Problém výdrolu pomůže vyřešit již v meziporostním období nebo v cílevědomě volené následné plodině. Mělké zpracování půdy a racionálně volené herbicidy mohou škodlivý výskyt plevelů omezit na minimum. Nikdy se ale neobejdeme bez hlubokých znalostí biologie významných plevelů (dormance rozmnožovacích orgánů, rytmus růstu během vegetace, zákonitosti apikální dominance v kořenovém systému, rezistence vůči odplevelovacím zásahům v populaci apod.).
Prof. Ing. Václav Kohout, DrSc.,
Ing. Josef Soukup, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
