Cesty lidské jsou nevyzpytatelné, pravil klasik, a to, jak se inženýr Zdeněk Ševčík k biozemědělství dostal je toho dokladem. Pochází z Pitína. Obec ležící na moravsko - slovenském pomezí pod svahy Bílých Karpat, mezi Uherským Brodem a Slavičínem, byla (a zčásti ještě pořád je) obklopena selskými sady. Rostly v nich jabloně, hrušně, třešně a pochopitelně i švestky. Něco hospodáři prodali, něco uložili ve sklepech na zimu, švestky přeměnili v povidla či (častěji) ve slivovici a část ovoce zpracovali na mošt a také usušili.
Z energetika ekozemědělec
Pan Ševčík je inženýr - a každý by předpokládal, že zemědělský. Omyl. Vystudoval elektrotechniku, jeho specializací jsou elektroenergetika a přenos elektrické energie. "Tím, že se nyní věnuji ekologickému hospodaření, snad trochu přírodě splácím za hříchy, které jsem ve své původní profesi možná spáchal...", tvrdí s náznakem úsměvu energetik v.v., nyní ekologický zemědělec, pěstitel a také zpracovatel ovoce a člen občanského sdružení Tradice Bílých Karpat.
O tom, že je i ve své nové profesi, s níž začal v roce 1994 úspěšný, svědčí i letošní ocenění "Hrncem plným zlaťáků", tradiční cenou pro ekozemědělce roku, kterou
inženýr Ševčík převezme v Pitíně dne 26. května.
Konzervace ovoce sušením má pod svahy Bílých Karpat svou dlouholetou tradici. Tradiční sušárny měly podobu roubených stavení, zpravidla přímo v sadu nebo někde na okraji zahrady. V peci se topilo dřevem a ohřátý vzduch z prostoru nad pecí byl veden do prostoru dřevěných nebo i proutěných lísek, na nichž bylo rozprostřeno nakrájené ovoce k sušení. Renovací takové tradiční sušárny se může pochlubit sousední obec, od Pitína vzdálená jen několik kilometrů - Hostětín. V tomto případě jde spíš o uchování tradičního postupu a tradiční technologie na původním místě, než o komerční sušení.
Sušením v takové tradiční sušárně by se totiž dnes už asi nikdo neuživil. Pan Ševčík suší ovoce v elektrických sušárnách - alespoň něčím zůstal své původní profesi věrný. Během poslední sezóny prošly jeho sušárnami 3 tuny nakrájeného (a někdy i vyloupaného či odpeckovaného) čerstvého ovoce, z něhož "zbylo" 600 kg sušených produktů. Ty pak v úhledných balíčcích, s nálepkami, deklarujícími druh produktu, jeho původ a výrobce a také ochrannou známku bioproduktu.
Záchrana a využití tradičních odrůd
Pitín leží v chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Již několik let tu běží program záchrany krajových odrůd ovoce - a kde jinde by tyto odrůdy měly najít uplatnění, než v extenzivních sadech, nalézajících se většinou za humny domků obcí této oblasti? Jsou to odrůdy, dlouholetým pěstováním přivyklé zdejším podmínkám a i proto se více než jiné hodí i pro pěstování v ekologickém systému hospodaření.
Sady však nezapřou své stáří a tak je třeba je obnovovat a místa po přestárlých či uhynulých stromech zaplnit novou výsadbou. Spolupráce se Správou CHKO umožnila letos vysadit stovky exemplářů stromků třešní - Chrupek černic, Srdcovek, Chrupek bělic a Bělic, jabloní odrůd Croncelské, Watervlietské mramorované, Kasselská reneta, Jadernička moravská, Kožená reneta a Panenské nebo hrušní, z jejichž odrůdových jmen snad nejvíce čiší tradice: Medůvky, Šedá letní, Ječmenka čili Majdalenka...
Jen kolem Pitína tak prázdná místa v tradičních sadech zaplnilo kolem dvou stovek nových stromků, kolem sousedního Hostětína rovněž tolik. Desítkami stromků omladil svůj i pronajaté sady pan Ševčík. Však byl také v době, kdy vznikaly fotografie k této reportáži, problém jej vůbec na katastru obce najít.. Prováděl výsadbu posledních stromků, vázal je ke kůlům a kontroloval, zda ty dříve vysazené již projevují známky života.
Břetislav Koč
Text k foto:
Pan Ševčík sleduje, zda se čerstvě vysazené stromky v jeho sadu ujaly.
V sadech, z nichž pochází ekologicky vypěstované ovoce, jsou spojencem sadaře v boji se škodlivým hmyzem i ptáci. Proto i rozmisťování budek a jejich údržba patří k práci sadaře.
Sušené ovoce v "bio" kvalitě nabízí pan Ševčík na tradičních ekojarmarcích a dodává je i do specializovaných obchodů s bioprodukty. Zpravidla se po něm jen zapráší.
Foto B. Koč
