Vývoj lidstva je od nepaměti těsně spojen se zemědělstvím a venkovem. Po více než tisíc let zemědělec nejen vyrábí potraviny pro ostatní obyvatele, ale stará se i o krajinu, o její vzhled, o životní prostředí. Během staletí trvajícího vývoje venkovského prostoru se lopotnou prací zemědělce den co den formovala a formuje kulturní krajina s loukami, pastvinami, rolemi, lesy, rybníky, sady a zahradami s regionálně typickými rysy stavební kultury a charakteristickou mnohotvárnou strukturou osídlení, životního stylu a tradic tak typických pro českou krajinu.
Během této dlouhé cesty prošlo zemědělství mnoha reformami a změnami. Zejména posledních padesát let zaznamenalo zemědělství tak prudkou akceleraci technického a technologického rozvoje jako nikdy v celé své historii. Mnoho úsilí bylo věnováno zvyšování produkce, produktivity práce a intenzity výroby – Evropa požadovala stále více potravin. Úkol zvýšit zemědělskou produkci byl ale v relativně krátké době naplněn. Výsledkem je nadvýroba, přeplněné trhy a narůstající problémy s agrárním obchodem. Jestliže v roce 1937 uživil v ČR jeden zemědělec 4,3 obyvatele, pak v roce 2000 již 40 obyvatel.
Na druhé straně však musí společnost jako daň platit za škody způsobené intenzivním a mnohdy nešetrným až bezohledným hospodařením. Tuto skutečnost si Evropa dosti rychle uvědomila a na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let vyhlásila programy na ochranu přírody a životního prostředí a poprvé v historii se začaly poskytovat podpory a prémie za hospodaření šetrné k přírodě, snižování a restrukturalizaci produkce a ochranu životního prostředí. Evropská unie vyhlásila program ekosociální reformy evropské agrární politiky a obhospodařování půdy. Jeho cíle lze shrnout do několika bodů:
o Chránit půdu, vodu a ovzduší, minimalizovat pronikání dusíkatých a škodlivých látek do spodních a povrchových vod, zabránit emisím škodlivých plynů.
o Zachovat úrodnost půdy a provádět protierozní opatření.
o Zachovat genetickou rozmanitost rostlin a živočichů.
o Utvářet a ošetřovat kulturní krajinu a to především zachováním nebo obnovou typických krajinných prvků, včetně objektů lidové architektury.
o Provozovat zemědělskou výrobu pokud možno na celé rozloze zemědělské půdy.
o Podporovat šetrné a ekologické obhospodařování půdy.
o Zajistit produkci kvalitních potravin.
o Uplatňovat územně přiměřenou intenzitu výroby včetně místní extenzifikace.
o Zakládat a rozvíjet působení regionálních trhů.
o Vytvářet rámec pro přiměřený životní standard pro zemědělce a obyvatele ve venkovském prostoru.
o Zahrnovat všechny sektory venkovského prostoru.
Shrnuto, podle názoru Rady musí být evropské zemědělství jako hospodářská oblast plně multifunkční, trvale udržitelné a konkurenceschopné, rozmístěné v co nejširším prostoru včetně znevýhodněných a horských oblastí. Musí být ve stavu, aby pečovalo o krajinu, udržovalo přírodu, významně přispívalo k vitalitě venkovského prostoru a plnilo potřeby a požadavky spotřebitelů ve vztahu ke kvalitě potravin, životnímu prostředí a ochraně zvířat.
Programy Evropské unie jsou závazné pro všechny členské země. Nesmí ale také uniknout pozornosti zemím, které o vstup do EU teprve usilují. Po přičlenění budou i pro tyto země platit beze zbytku. Je proto velmi důležité využít plně předvstupního období pro postupnou harmonizaci podmínek, které tyto programy vyžadují.
Jedním z řady programů, jejichž cílem je podpora rozvoje venkova a hospodaření v méně příznivých oblastech, je Nařízení rady EU č. 1257/1999 o podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského orientačního a záručního fondu pro zemědělství, především část, týkající se kapitoly V., která vymezuje méně příznivé oblasti (LFA - Less-favoured areas) a oblasti s ekologickými omezeními. Prováděcím dokumentem k tomuto Nařízení je NR (EU) č. 1750/1999.
V rámci přípravy naší republiky na vstup do EU dochází k postupnému přibližování legislativy ČR nařízením platným v EU. V návaznosti na tyto aktivity přikročilo Ministerstvo zemědělství ČR k věcným a právním úpravám dřívějších systémů poskytování podpor mimoprodukčních funkcí zemědělství, údržby krajiny a programů pomoci k podpoře hospodaření v méně příznivých oblastech a jejich praktickému ověřování již pro rok 2001 ve znění Nařízení vlády ČR č. 505/2000 Sb. V tomto nařízení jsou méně příznivé oblasti vymezeny, jak je uvedeno v tabulce 1.
Celkově bylo pro rok 2001 do LFA zařazeno 55,42 % zemědělského půdního fondu (ZPF), plus 4,03 % ZPF, což jsou oblasti s ekologickými omezeními. Celkový rozsah méně příznivých oblastí za ČR je uveden v tabulce 2 (bez Prahy).
Snaha EU podporovat udržitelnost hospodaření v méně příznivých oblastech je naprosto logická. Vlivem permanentního rozvoje nových forem hospodaření se neustále zvyšuje výkonnost zemědělské výroby, která v evropském i světovém rozměru tenduje k přesunům do výrobně (tedy i ekonomicky) příznivějších oblastí. Tím dochází k uvolňování ploch, které již neslouží a nebudou sloužit pro intenzivní zemědělskou výrobu a právě o tyto plochy je nutné se postarat.Vývoj českého zemědělství v dlouhodobých základních trendech se tomuto vývoji nevymyká.
Vedle změn ve struktuře rostlinné výroby došlo k drastickým změnám především v chovu skotu. Od roku 1990 stavy skotu rapidně klesly (1930 = 100 %, skot 1990 – 103,1 %; 2000 – 48,3 %, krávy 1990 – 64,8 %; 2000 – 33,4 %). Tento propad se nejvíce promítl zejména v horských a podhorských oblastech. Tuto situaci nám přibližuje graf 2.
Podmínky pro hospodaření v méně příznivých oblastech stanovené Evropskou unií podle 1257/1999 NR akcentují takové způsoby hospodaření, které jsou mimo jiné šetrné ke krajině a životnímu prostředí a vedou ke snížení nákladů na regionálně zdůvodnitelnou míru. Ve většině případů to znamená přechod na extenzivní formy hospodaření, rozšiřování ploch TTP a následně větší orientaci na chov skotu a zvířat využívajících těchto porostů. Na tyto programy poskytuje EU nemalé finanční prostředky.
Pokud budeme mít zájem tyto prostředky v rámci národních programů čerpat, budeme tomu muset přizpůsobit způsoby hospodaření. Při detailnějším pohledu na údaje o hospodaření na půdě u nás je patrné, že dosud značná část podniků v oblastech LFA má procento zornění, které signalizuje spíše větší využívání orné půdy, i když podle kritérií jde o oblasti znevýhodněné. Například okresy s více než 20 % z.p v horské LFA mají v průměru zornění 38,4 %, z toho maximálně 73,7 %.
Z údajů v tabulce 4 vyplývá, že průměrná čísla za oblasti LFA z pohledu procenta zornění signalizují více méně ztížené výrobní podmínky dané přírodními, půdními, klimatickými a ekonomickými charakteristikami, avšak maximální hodnoty u některých podniků naznačují, že tyto budou nuceny přistoupit k řadě dosti radikálních strukturálních změn ještě před podáním žádostí o podporu podle NR 1257/99. Lze očekávat, že tyto změny budou mít vazbu na podnikovou ekonomiku a zaměstnanost. Podrobněji specifikované podmínky pro poskytnutí podpory představují závazek upravit režimy hospodaření, technologie výrob, způsoby hnojení a aplikace ochranných látek, hustoty zvířat, především skotu a další. Žadatel o podporu se zároveň zaváže, že bude vykonávat svoji zemědělskou činnost v méně příznivé oblasti řádným a šetrným způsobem po dobu minimálně pěti let od první platby poskytnutého vyrovnávacího příspěvku. Kontroly plnění smlouvy ze strany členského státu i Evropské unie jsou pravidelné a časté, přísné a nekompromisní. Je na každém zemědělci, aby důkladně zvážil všechna pozitiva a negativa a pak se teprve odpovědně rozhodl.
Ing. Zdeněk Trávníček, CSc.,
Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky, Praha
