Na počátku jara byl zdravotní stav většiny porostů ozimých obilnin velmi dobrý. Agrotechnická opatření, která podporují regeneraci rostlin a vývoj porostů byla nejlepším způsobem udržení dobrého stavu.
Chladné a vlhké jaro může podpořit vývoj a šíření některých houbových patogenů. Podle aktuálního výskytu případných chorob bude ve vhodnou dobu třeba uvažovat o případných ochranných opatřeních.
Pro vývoj porostů ozimých obilnin jsou velmi důležité podmínky v době zakládání porostů. Září 2001 bylo poměrně chladné a velmi deštivé. To bylo příčinou opožděné doby setí ozimých ječmenů. Někde byly ozimé ječmeny sety i do půdy, která nebyla v ideálním stavu pro setí. Setí ozimých pšenic se sice většinou také mírně opozdilo, ale posun nebyl tak citelný. Následoval příznivý, relativně teplý říjen, který umožnil dobré vzcházení a počáteční vývoj většiny porostů. Na podzim nenastal větší výskyt houbových chorob, ani padlí travního, ani hnědých listových skvrnitostí. V tom je situace odlišná od předchozí vegetační sezóny, kdy povětrnostní podmínky podzimu 2000 podpořily výskyt a rozvoj houbových patogenů a napadení porostů padlím travním, v teplejších oblastech porostů pšenic i rzí pšeničnou.
Po období, kdy zvláště říjnové počasí umožnilo nejen založení porostů, ale bylo příznivé i pro jejich počáteční vývoj, se už ve druhé polovině listopadu ohlásily zimní podmínky. Celkový vývoj povětrnostních podmínek byl ale pro porosty ozimů příznivý. Mrazy nebyly příliš silné a porosty byly kryty sněhovou pokrývkou a tak chráněny před vlivem mrazu. Zároveň po celou dobu trvání sněhové pokrývky se jednalo o sníh kyprý, netvořily se ledové krusty na povrchu. Sníh porosty chránil před vnějšími vlivy a zároveň zabraňoval rozvoji a šíření patogenů. Během zimy 2001/2002 nenastaly u většiny porostů ozimých obilnin podmínky pro větší rozvoj komplexu sněžné plísňovitosti (dříve plísně sněžné), která v některých ročnících může porosty dost vážně poškodit. Hlavními původci sněžné plísňovitosti jsou houby palušky (Typhula spp.) a plíseň sněžná (Microdochium nivale, dříve Fusarium nivale ), ke kterým se na některých polích mohou přidat i další patogeni.
Větší rozvoj sněžné plísňovitosti nastává v ročnících, kdy napadne těžký mokrý sníh na nezamrzlou půdu, nebo sněhová pokrývka drží déle než 120 dnů, nebo během zimy následkem slabších oblev dojde k utvoření ledové krusty na povrchu sněhu. Za takové situace dochází k většímu rozvoji obou hlavních původců plísňovitosti. Jsou to houby, jejichž mycelium roste už při teplotách těsně nad bodem mrazu a teploty 2 – 4° C, které se v předjaří pod sněhem na povrchu půdy přes den mohou vyskytnout, jsou pro rozvoj obou hlavních patogenů příznivé. Po odtání sněhu, kdy klesne vzdušná vlhkost a většinou stoupnou denní teploty, se rozvoj patogenů zastaví a poškozené rostliny regenerují. Za vhodných podmínek, kterými jsou především vysoká vlhkost a zásoba infekčního materiálu v půdě, mohou škodit palušky v porostech ozimých ječmenů i bez sněhové pokrývky. Ozimé pšenice jsou k napadení paluškami méně citlivé. Agrotechnické zásahy, které v časném jaru podporují regeneraci porostů, jsou zároveň i zásahy proti následkům poškození rostlin sněžnou plísňovitostí.
V letošní zimě nedocházelo k výrazným pohybům horních vrstev ornice, které nastávají při střídání nočních mrazů a denních tání. Při pohybech půdy dochází k mechanickému poškození a potrhání kořenů, někdy i dalších pletiv rostlin. Otevřené ranky jsou pak vstupní branou pro infekci, zejména půdními patogeny. Poškození tímto způsobem bylo v letošní zimě minimální a zdravotní stav kořenů u většiny porostů ozimých obilnin je velmi dobrý. Výjimkou mohou být porosty po nevhodných předplodinách s vyšší zásobou patogenů v půdě, nebo porosty dlouho silně podmáčené.
Zimní podmínky, které přišly už ve druhé polovině listopadu, vytrvaly do druhé poloviny ledna. V posledních lednových dnech nastala výrazná změna povětrnostních podmínek a místo dlouhé zimy nastoupilo velmi časné předjaří. Z hlediska vývoje porostů obilnin to byl příznivý stav, protože zejména porosty ozimých ječmenů byly po pozdnějším setí málo odnožené. Obnovená vegetace umožnila další vývoj rostlin , tvorbu dalších odnoží. Zároveň nenastaly podmínky pro větší rozvoj houbových patogenů. Výjimkou může být v letošním roce rozvoj stéblolamu. Podmínky na podzim neumožnily větší vývoj a šíření původců stéblolamu v porostech. Rovněž zima se sněhovou pokrývkou na většině porostů postup případných patogenů zastavila. Od konce ledna nastaly podmínky, kdy teplota okolí dostačuje pro růst i rozvoj obou hlavních původců stéblolamu, u nás hub Pseudocercosporella herpotrichoides a kořenomorky Rhizoctonia spp., limitujícím faktorem šíření však může být dostatečná vlhkost. Pro tvorbu a šíření konidií houby P.herpotrichoides a vznik nových infekcí je nezbytná vyšší vlhkost vzduchu. Období beze srážek a suché větry zastavují šíření choroby. Pokud bude jaro chladné a vlhké, lze předpokládat, že může dojít k většímu rozšíření stéblolamu v porostech obilnin.
Choroba se poznává podle přítomnosti oválných skvrn na vnějších listových pochvách. Skvrny mají světlejší střed a více či méně výrazný hnědý lem. Pletivo uvnitř skvrny se často trhá a rozpadá. Pro původce P.herpotrichoides je charakteristická přítomnost černého sazovitého nádechu ve středu skvrny, případně mezi jednotlivými listovými pochvami při prorůstání do rostliny. Původce Rhizoctonia spp. kromě výrazného hnědého lemu skvrn tvoří někdy bělavé provazce mycelia, někdy ale i hnědavé až nafialovělé shluky buněk uprostřed oválné skvrny, nikdy ne černé. Patogeni prorůstají jednotlivými listovými pochvami až na stéblo. Na stéble tvoří charakteristické oválné skvrny, které mohou i splývat. Houby narušují pletiva v místech skvrn, přerušují vodivé dráhy ve stéble a snižují jeho mechanickou pevnost. Při silném napadení se jednak ve stéble zastavuje transport vody a živin, a tím i vývin zrna v klasu. Zároveň může být stěna stébla natolik narušena, že dojde ke zhroucení pletiva a stéblo se kroutí nebo i láme.
Přítomnost stéblolamových skvrn v porostu obilnin je vhodné zjišťovat na konci odnožování až začátku sloupkování. Je třeba projít porost, na více místech náhodně odebrat po několika rostlinách i s kořeny a po oprání vodou zjistit přítomnost stéblolamových skvrn. V případě vyššího výskytu stéblolamových skvrn je vhodné volit chemickou ochranu postřikem fungicidy. Kritické číslo, kdy je vhodné přistoupit k ochraně porostů proti stéblolamu, je u ozimých pšenic 20 – 25 % napadených odnoží, u ozimých ječmenů 50 – 70 % napadených odnoží v době utvoření 1. kolénka. K dispozici je dostatek účinných systémově působících fungicidů. Doba vhodná pro aplikaci chemické ochrany proti stéblolamu je od začátku sloupkování do doby vytvoření 2. kolénka. Při pozdější aplikaci postřik fungicidem v zapojeném porostu nezasáhne napadené báze rostlin a nezaručí zastavení postupu stéblolamu. Postup vývoje choroby je silně ovlivňován vývojem povětrnostních podmínek, zejména vlhkosti a teploty. Silný přísušek na jaře , někdy ještě s vysokými teplotami, může zastavit prorůstání patogenů rostlinou i bez zásahu fungicidy. Použití fungicidů proti stéblolamu při vyšším výskytu skvrn na odnožích se i v takové situaci vyplatilo. Zásah omezil postup i některých dalších patogenů a dochází ke zvýšení výnosu zrna u ošetřených porostů oproti porostům neošetřeným.
Porosty je potřeba neustále sledovat
S nástupem jarních podmínek je třeba sledovat případný výskyt dalších houbových chorob v porostech.
Nejrozšířenější listovou chorobou obilnin u nás je padlí travní. Většina hospodářů chorobu dobře zná, chemická ochrana proti ní se užívá velmi často. Je dobré brát v úvahu, že u ječmenů je třeba sledovat výskyt a intenzitu napadení porostů padlím travním v době odnožování a sloupkování, protože silné napadení padlím může ohrozit životnost odnoží.U pšenic by slabší výskyt padlí travního na listech v době sloupkování nemusel být řešen chemickou ochranou. U nich je třeba před vyšším napadením padlím chránit zejména poslední dva listy, choroba je pro pšenici nebezpečnější až v pozdějších vývojových fázích.
V době sloupkování se v porostech ječmenů mohou vyskytnout kromě padlí i hnědé listové skvrnitosti, podobně je tomu i u pšenic.
V minulých dvou ročnících došlo u pšenic k vyššímu výskytu rzi pšeničné, v loňském roce pak k epidemii rzi plevové. Koncem března není zatím možné odhadnout vývoj rzí a listových skvrnitostí v nadcházející vegetační sezóně. Vývoj těchto chorob je kromě dostatečné přítomnosti patogenů do značné míry závislý na vývoji a průběhu povětrnostních podmínek. Většina odrůd obilovin registrovaných v našem sortimentu odrůd se vyznačuje určitým stupněm odolnosti proti napadení některými houbovými patogeny. Pokud dojde k výskytu a většímu šíření některé z houbových chorob, je možné nepříznivou situaci řešit použitím vhodné chemické ochrany. Složitější je situace v případu výskytu viróz, proti kterým není chemická ochrana možná.
Závěrem lze jen zopakovat, že po zimě byl zdravotní stav většiny porostů ozimých obilnin dobrý. Je třeba průběžně sledovat další vývoj stavu porostů a v případě hrozícího silnějšího výskytu houbových chorob volit včas vhodnou chemickou ochranu.
Dobrá agrotechnika pěstování , dostatečná a vyrovnaná výživa porostů a sledování výskytu případných chorob a škůdců by měly zaručit i dobrý vývoj porostů a dobrou a kvalitní sklizeň.
RNDr. Eliška Sychrová
VÚRV Praha – Ruzyně
