Zdravotní stav nejen osiva, ale i veškerého množitelského materiálu je jedním z hlavních faktorů, které ovlivňují polní vzcházivost, ale i zdravotní stav a celkovou vitalitu nové generace rostlin a tím bezprostředně i ekonomiku pěstování.
Proto je problematice zdravotního stavu jako nedílné součásti celkové biologické hodnoty osiva celosvětově věnována mimořádná pozornost a to nejen v posledních několika letech, ale už od 19. století – první oficiální stanice pro testování osiv byla založena v r. 1869 v Německu.
Nejprve je důležité definovat, co rozumíme pojmem „zdravé osivo“. Obecně platí, že zdravé osivo je osivo bez přítomnosti škodlivých organismů. Přitom „škodlivými organismy jsou původci chorob rostlin, škůdci živočišného původu a plevele, kteří působí škody na rostlinách nebo rostlinných produktech“ (zákon č. 147/1996 Sb. o rostlinolékařské péči a změnách některých souvisejících zákonů). Z této definice je patrné, že např. semena plevelů mohou být přítomna jako příměs, semena (zrna) mohou být poškozena např. žírem některých škůdců. Přítomnost semen rostlin jiných druhů, semen poškozených škůdci popř. mechanicky poškozených je zjevná a pravděpodobně by nikdo partii semen s vyšším výskytem takových poškození a příměsí nepoužil jako osivo. Problematičtější je otázka přítomnosti původců chorob rostlin. V některých případech je jejich přítomnost také zcela zřejmá – např. přítomnost sklerocií námele. Za připomenutí stojí, že přítomnost sklerocií Claviceps purpurea v osivu jílku (obr. 1) již tak nápadná není vzhledem k jejich velikosti. Pečlivě je pak třeba prohlížet semena brukvovitých rostlin, ve kterých mohou být jako příměs sklerocia polyfágní houby Sclerotinia sclerotiorum (obr.2). Snadno zjistitelná je také přítomnost původců chorob v případě, že na napadeném semenu vyvolávají nápadné příznaky – např. houby rodu Ascochyta, původci antraknózy hrachu, nebo houba Colletotrichum lindemuthianum – původce antraknózy fazolu. Nápadný je i příznak černání špiček zrn obilnin. Přítomnost původců chorob v (na) semenech ale nemusí být pouhým okem vůbec patrná. Tato situace může nastat např. u malosemenných plodin, kde jsou příznaky viditelné jen po zvětšení (obr. 3), nebo přítomnost patogena nevyvolává na semeni vůbec žádný viditelný příznak. Tak je tomu u řady fytopatogenních virů, bakterií , ale i některých hub. Známým příkladem je prašná sněť ječná, která přežívá v embryu a mimo laboratoř je její přítomnost v zrnu nezjistitelná. Podobně je pouze mikroskopicky po předchozí přípravě vzorku možné zjistit přítomnost spór mazlavé a zakrslé sněti pšeničné (obr.4) na zrnech, pokud nejsou mezi zrny přímo hálky snětí (obr.5), což u certifikovaného osiva nepřichází v úvahu.
Přitom rizika, která představuje přítomnost patogenů v (na) osivu, jsou poměrně značná:
Semeny přenosní škodliví činitelé jsou primárním zdrojem infekce, která se může v porostu rozšířit a způsobit vysoké výnosové ztráty kvantitativní i kvalitativní.
Množitelským materiálem může být škodlivý činitel zavlečen do nových oblastí, kde se může rozšířit a způsobovat značné hospodářské ztráty.
Škodlivé organismy mohou být příčinou zhoršené klíčivosti a špatné vzcházivosti rostlin
Je proto ve vlastním zájmu každého, kdo přichází s osivem do styku a především pěstitele, aby osivo bylo prosté patogenních organismů.
Ochrana
Ochrana proti chorobám, resp. proti původcům chorob přenosným osivem, začíná už při setí a vedení množitelského porostu a kombinace dostupných metod ochrany vychází ze znalostí biologie patogenů a nároků dané plodiny. V případě patogenů přenosných osivem jsou klíčové poznatky o způsobu a pronikání patogena do semen a o tzv. kritické době, kdy nejčastěji a v největší míře dochází k infikování semen. Výskyt chorob v porostu je ovlivněn i předplodinou, úrovní a vyrovnaností výživy, průběhem počasí a řadou dalších faktorů. Proto jsou množitelské porosty zakládány a vedeny podle určitých zásad a v průběhu vegetace podléhají kontrole, kterou zabezpečuje ÚKZÚZ podle závazných metodik (zákon č. 92/1996 Sb. a vyhláška 191/1996 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, zákon č. 408/2000 Sb. o ochraně práv k odrůdám rostlin a o změně zákona zákona č. 96/1996 Sb. o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin).
Provenience
Významný vliv na výsledný zdravotní stav vypěstovaného osiva má i provenience. Původ osiva má vliv nejen na zdravotní stav, klíčivost a polní vzcházivost, ale především mnohem výrazněji ovlivňuje celkovou vitalitu další generace rostlin (graf 1, 2).Tento fakt je využíván při množení osiva zelenin, květin, částečně i kukuřice a cukrovky jen ve vybraných oblastech. V rámci ČR jsou např. vymezeny oblasti pro pěstování sadby brambor.
Někdy je málo zdůrazněn vliv kvality a termínu sklizně a další manipulace s osivem včetně podmínek uskladnění. Jedná se o důležitou etapu celého koloběhu. Především při vyšší vzdušné vlhkosti a teplotě se mohou množit fakultativně patogenní houby, jejichž sekundární metabolity, které difundují do semen, mohou vážně poškodit klíčivost a vývoj klíčních rostlin.
Osivo z množitelských porostů podléhá i tzv. kontrole ve vzorku, součástí testů je i kontrola zdravotního stavu (Mezinárodní pravidla pro zkoušení osiva; ČSN 460610 „zkoušení osiva“).
Z toho plyne, že osivo z množitelských porostů poskytuje nesrovnatelně vyšší záruku kvality než osivo získané z běžného porostu. Nezastupitelnou roli má moření osiv, které může být insekticidní, fungicidní i kombinované. Mořidla současně dostupná na našem trhu jsou podle svého určení dostatečně účinná za předpokladu dodržení doporučení výrobce.Účinnost je samozřejmě velmi výrazně ovlivněna kvalitou namoření. Dobře namořené semeno je chráněno jak proti patogenům přenosným osivem, tak částečně i proti půdním patogenům, kteří atakují klíčící semeno (např. Rhizoctonia solani, některé druhy rodu Fusarium).
ZÁVĚR
Choroby přenosné osivem mohou být příčinou ekonomicky významných ztrát.
Množitelské porosty jsou kontrolovány v průběhu vegetace.
Osivo z množitelských porostů podléhá laboratorní kontrole.
Certifikované osivo je vždy bezpečnější, moření zvyšuje jistotu zdravého porostu.
Text a foto
Doc. Ing. E. Prokinová, CSc.
AF ČZU v Praze
