Současné oživení pěstování přadného lnu předpokládá návrat k důslednějšímu uplatňování dříve získaných a ověřených poznatků, aby bylo využito genetického potenciálu nových odrůd a dosahováno stabilních a vyšších výnosů rosených stonků a vlákna vyšší jakosti. Z celé řady agrotechnických opatření připomínám ta, která ovlivňují výnosové a kvalitativní znaky stonku a vlákna od začátku vegetace lnu. Je to příprava půdy a veškerá agrotechnická opatření související se setím a výživou lnu.
Podzimní a jarní příprava půdy
Podzimní a následná jarní příprava půdy je závislá na předplodině. Pro len jsou v dnešním
systému hospodaření nejvhodnější předplodinou dvě po sobě následující obilniny, z nich vlastní předplodinou je nejčastěji jarní ječmen. Méně vhodná je pšenice (ozimá i jarní) vzhledem k vyšší intenzitě hnojení dusíkem.
Dobrý průběh a kvalita jarní přípravy půdy předpokládá provedení podmítky po sklizni obilniny a do poloviny října podzimní orbu. V níže položených oblastech je dostatečný časový prostor pro provedení obou podzimních pracovních operací. Agrotechnické požadavky pro pěstování středně pozdních odrůd jsou tím lépe splněny. Ve výše položených oblastech (nad 500 m n.m.) časový posun sklizně předplodiny umožňuje většinou provést jen podzimní orbu.
Jarní předseťová příprava půdy má připravit takové podmínky, aby bylo vytvořeno dobré seťové lůžko v optimální hloubce, udržela se podzimní vláha a došlo k vyrovnanému vzejití co největšího množství zasetých semen. Důležité je pozemek nejprve dobře urovnat pro následující sklizňové práce (zvláště pro obracení a sběr stonku). I při použití seťových kombinací je potřebné pozemek nejprve dobře usmykovat, pak aplikovat hnojiva (nikdy nehnojit až po setí lnu) a pak provést zasetí. Kvalitní setí umožňují secí kombinace (vibrační, nebo rotační brány + secí stroj), zvláště stroje Amazone a Pneusej a jim podobné nové typy. Bezorebný způsob setí u přadného lnu nebyl dosud ověřován. Předností uvedených secích kombinací je dosažení mělkého kypření, vytvoření seťového lůžka do 3 - 4 cm hloubky, šetření s vláhou a výrazné omezení prosychání nakypřené vrstvy půdy. Pokud stroje pro tuto technologii nemáme, použijeme kypření tradičními kombinátory nejvýše do hloubky 5 – 6 cm. Na lehkých půdách musíme provést válení po zasetí rýhovanými válci.
Osivo, termín setí
Pokusy prokázaly, že při založení porostu dosáhneme nejlepších výsledků použijeme-li osivo s celkovou klíčivosti 90 % a vyšší. Použití osiva s nízkou klíčivosti znamená zvýšení výsevku, snižuje se vzcházivost rostlin v závislosti na hloubce jarní přípravy a na vláhových podmínkách roku. Důsledkem nižší kvality osiva je také větší patrovitost porostu s vyšším podílem nejnižších neproduktivních rostlin. Pro všechny odrůdy lnu platí včasný termín setí v závislosti na nadmořské výšce stanoviště, když teplota půdy dosáhne 5 – 7o C. V nejnižších oblastech, kde se len pěstuje je to v první dekádě dubna, ve vyšších (podhorských) oblastech je to až do třetí dekády dubna. Zpravidla to bývá období první poloviny setí obilovin. Polními pokusy s postupnými výsevy lnu ve čtyřech intervalech od 15. 4. do 15. 5. bylo prokázáno, že se od časného do pozdního termínu setí snižuje celková délka stonku, délka květenství, počet tobolek, semen v tobolce, HTS a tím i výnos semene, dále obsah a výnos dlouhého vlákna a jakost vlákna. Velmi rané setí přadného lnu koncem března není zárukou nejlepších výsledků. Takové lny jsou v květenství více rozvětvené s vyšším výnosem semene, ale s kratší technickou délkou stonku. U pozdě setého lnu se zkracují první růstové fáze a snižuje se odolnost k poléhání a všechny uvedené důležité výnosové a jakostní znaky. Len je totiž plodinou dlouhého dne a musí být zaset tak, aby jeho vývojové a růstové fáze, to je období tvorby vlákna a kvetení přišly do nejdelších dnů v roce. Časový odstup v setí lnu jeden týden od optimálního termínu setí neovlivní dobu sklizně. Při větší ploše běžného pěstování lnu v jednom podniku je dobré ve střední a vyšší oblasti pěstovat dvě odrůdy (raná - středně raná a podobně). Pokud se v jednom podniku pěstuje len pro běžné pěstování a pro množení, je z časového hlediska vhodnější nejprve vysévat asi polovinu ploch běžného pěstování, pak semenářské plochy a nakonec zbytek ploch běžného pěstování. Jestliže zemědělský podnik množí osivo lnu některého ze základních stupňů rozmnožovacího materiálu (SE 2 – E), je nutné v zájmu udržení čistoty odrůdy pěstovat pouze jednu odrůdu. Výsevní norma, výsevek a způsob setí Organizaci porostu lnu vyjadřující hustotu rostlin lnu na 1 m2 při určité řádkové vzdálenosti a rozmístění rostlin v řádcích vyjadřujeme pojmem - výsevní norma. Ta významně ovlivňuje výnos stonku, semene a výnos a jakost vlákna. Naproti tomu výsevek je vyjádřením biologické hodnoty osiva (klíčivost, HTS) odpovídající určité výsevní normě. Optimální výsevní normu určíme podle pěstitelského zaměření, zda se jedná o běžné pěstování, nebo množení osiva určitého stupně – semenářství. Pokusy bylo prokázáno, že zvyšováním výsevních norem od 6 do 28 MKS má významný vliv na výnos rosených stonků, výnos vlákna, změny podílu rostlin dlouhého, středního a nejnižšího patra, celkovou a technickou délku stonku a květenství, počet tobolek a semen na rostlině. Menší vliv byl zjištěn na HTS i výnos semene. Při průměrné vzcházivosti rostlin 81 -86 % byl nejvyšší výnos rosených stonku zjištěn při výsevních normách 20 - 24 MKS, obsah dlouhého vlákna při 16 - 26 MKS a výnos dlouhého vlákna při 16-24 MKS. Celková délka rostlin a květenství byla nejvyšší u nejnižších výsevních norem (6 - 12 MKS) a dalším stupňováním se snižovala, takže nejdelší technická délka byla od výsevních norem 20 MKS a výše (krátké květenství). Také nejvyšší počet tobolek na rostlině, semen v tobolce a hmotnost semen na rostlině byl nejvyšší u výsevních norem 6 - 10 MKS a dalším stupňováním se snižoval. Výnos semen nebyl průkazně ovlivněn výsevními normami od 6 do 18 až 20 MKS, teprve u vyšších norem byl zjištěn významný pokles výnosu. HTS nebyla výsevními normami ovlivněna. HTS jako důležitý výnosotvorný faktor je nejvíce ovlivňován ročníkem, technologií sklizně, méně nadmořskou výškou stanoviště, pěstitelskou technologií (výživou) a hustotou porostu. Těchto poznatků lze využít při zakládání běžných a semenářských porostů u různých stupňů množení osiva jak uvádí tabulka 1. V praktickém semenářství platí, že čím vyšší stupeň množení pěstujeme, tím volíme nižší výsevní normu. Hloubka setí je pro oba směry pěstování stejná, 20 – 30 mm. Se zvyšující se hloubkou setí se snižuje počet vzešlých rostlin. U osiva s vyšší biologickou hodnotou je to méně, než u osiva s nízkou klíčivosti. Nestejnoměrná hloubka setí způsobuje nevyrovnané vzcházení porostu a následnou patrovitost rostlin (zvláště v sušším období). Pro růst lnu vyhovuje rovnoměrné rozmístění vzájemně si nekonkurujících rostlin v řádku. Porosty běžného pěstování zaměřené na produkci jemných stonků vyséváme do užších řádků (75 – 105 mm), semenářské porosty podle stupně množení 105 – 125 mm. Ani při množení osiva vysokých stupňů ( SE 2) se nedoporučuje zvětšovat řádkovou vzdálenost, ale potřebu dosažení většího množitelského koeficientu semene dosáhnout pouze snížením výsevní normy. Výživa a hnojení Len je vzhledem ke svým požadavkům na zásobu živin v půdě a jejich odběr rostlinami zařazován na konec osevního sledu jako doběrná plodina, po níž se hnojí organickými hnojivy. Nejméně dvě předplodiny před zařazením lnu v osevním sledu mají z hlediska dřívější intenzity hnojení vliv na kvalitu stonku (poléhavost) a především jakost vlákna. Ze základních živin má průkazný vliv na uvedené znaky především dusík jako hlavní výnosotvorný prvek, proto je mu věnována větší pozornost při stanovení dávky při jarním hnojení v závislosti na jeho zásobě v půdě. Vliv ostatních prvků (P, K, Ca) se při výzkumu výživy lnu projevil na jakostních ukazatelích vlákna a na výnosech stonku většinou neprůkazně. Z hlavních makroprvků mají ve výživě lnu největší význam prvky v této posloupnosti: dusík, draslík, vápník, fosfor, z mikroprvků bór a zinek. Dusík je tím hlavním jazýčkem na vahách správné výživy lnu a zárukou dobrého využití ostatních živin při dosažení požadovaného výnosu stonku a vlákna. Přadný len při výnosu 4,5 -5,2 t odsemeněných nerosených stonků tj. 3,5 - 3,8 t rosených stonků a 0,5 - 0,7 t semen na hektar odebere z půdy 70 - 80 kg N, 35 - 40 kg P2O5, 80 - 95 kg, K2O, 50 - 55 kg Ca O a 10 - 12 kg MgO. Len přijímá během vegetace největší podíl dusíku z půdní zásoby. Dávka dusíku ke lnu musí být proto přesně stanovena, protože podíl jeho využití je v závislosti na vláhovým podmínkám dosti vysoký (15 - 70 %). Stanovení optimální dávky dusíku k přadnému lnu je nejpřesnější na základě zjištěného obsahu minerálního dusíku stanoveného iontově selektivní elektrodou na obsah NO3- - N a NH4+ - N
a vyjádřený v mg.kg-1 zeminy. Dávku dusíku určíme podle tabulky 2. Pokusy bylo prokázáno, že stupňováním dávek dusíku se zvyšuje výnos stonku, ale i nebezpečí až velká pravděpodobnost polehnutí lnu. Současně s tím se snižuje obsah a výnos dlouhého vlákna i výnos semene při vyšším podílu koudele ( tabulka 3). Takové porosty se obtížně sklízejí, zvyšují se náklady a dosahuje se nízké realizace stonku. K jarnímu hnojení je nejlépe použít kapalné hnojivo DAM-390, které je vhodnější pro dodržení nízkých dávek a přesné plošné aplikace, než je možné dosáhnout granulovanými jednosložkovými hnojivy. Dusík aplikujeme po usmykování pozemku výhradně před setím. Doplňková aplikace dusíku na list v době sucha byla ve všech růstových fázích neúčinná. Draslík ovlivňuje především výnos a jakost vlákna. Jeho účinnost se neprojevuje v hromadění ve vláknu, nýbrž způsobuje v povrchových buňkách stěn vláken vyšší napětí, které tlakem na sousední elementární vlákna ovlivňuje tloušťku a pravidelnost stěn pravláken ve svazků vláken. Tím vlákno dosahuje lepších mechanických vlastností (ohebnost, pevnost, lesk a pod.). V našich podmínkách se len pěstuje na půdách s vyšší zásobou draslíku, proto hnojení draslíkem nemá průkazný vliv na výnos stonku, jeho vysoký odběr je však nutné do půdy doplňovat. K udržení půdní zásoby draslíku se doporučuje hnojit na půdách se střední zásobou dávkou 60 - 80 kg K2O.ha-1 vysokoprocentní draselnou solí již na podzim spolu s fosforem. Příjem fosforu lnem je z uváděných makroprvků nejnižší (35 - 40 kg P2O5) a ukládán je hlavně v semeni. Hnojení fosforem přesto nelze omezovat. Len přijímá převážný podíl fosforu z půdní zásoby, ale až od začátku fáze rychlého růstu a to po vytvoření dostatečného kořenového systému. Po vzejití až do fáze stromečku, kdy se vyvíjí kořenový systém, přijímá len fosfor ze 60 – 70 % z vodorozpustné formy hnojiva dodané při jarním hnojení především u půd s jeho velmi malou až malou zásobou (superfosfát, NPK-1 a pod.). Doporučené dávky fosforu pro jarní hnojení při velmi malé a malé hladině zásoby jsou 50 - 60 kg P2O5.ha-1,
při střední hladině zásoby 34 - 40 kg P2O5.ha-1. Vhodná je aplikace granulovaného superfosfátu na podzim a doplnění části dávky v kapalné formě na jaře s dusíkem. Příjem vápníku lnem co do množství je na třetím místě za draslíkem a dusíkem. Přímé hnojení vápenatými hnojivy ke lnu se neprovádí, využívá se pravidelné vápnění v rámci osevního sledu. Na kyselých půdách do pH 5 přímé hnojení mletým vápencem na podzim ke lnu zvyšovalo výnos stonku, jakost vlákna se však mírně snížila. Zcela nevhodné je použití páleného vápna, které negativně působí na růst lnu.
Závěr
Při pěstování přadného lnu je kladen důraz na dodržování základních agrotechnických opatření. Při jarní přípravě je třeba dbát na minimalizaci pracovnívh operací a na dodržení včasného termínu setí v závislosti na nadmořské výšce stanoviště. Zvláštní pozornost věnovat rozdílným požadavkům technologie běžného pěstování a semenářství s ohledem na strukturuporostu a stanovení výsevní normy. Ve výživě lnu dbát na dodržení hnojení před založením porostu a na přesné stanovení dávky dusíku podle obsahu minerálního dusíku v půdě.
Ing. Jindřich Štaud, Csc.,
Agritec,
výzkum, šlechtění a služby, s.r.o.,
Šumperk
