Rozsah ploch ozimých obilnin značně převyšuje plochy jařin. V roce 2000 činila osevní plocha ozimých obilnin 70 %, zatímco jarních jen 30 % (bez kukuřice) z celkové plochy „hustě setých“ obilnin. Důvodem je především větší výnosnost ozimů, daná delší vegetační dobou a zpravidla příznivějšími podmínkami pro utváření výnosových prvků (počet produktivních stébel a počet zrn v klasu). Na druhou stranu podmínky pro kvalitní založení porostů ozimů bývají často velmi nepříznivé jak z hlediska zpracování půdy, tak z hlediska termínu setí. Přesto je potřeba využít poznatků výzkumu i praktických zkušeností ke zvolení optimální technologie zpracování půdy a setí pro dané podmínky. Jen tak budou vytvořeny předpoklady pro založení kvalitních porostů ozimých obilnin, které mohou přinést dostatečný výnos a příznivý ekonomický efekt.
Významným faktorem pro dobrý rozvoj rostlin na podzim i v celé vegetaci je termín setí plodin. Podle výrobních oblastí jsou doporučeny optimální a konečné lhůty setí. Jejich dodržením mohou rostliny využít ještě příznivých podmínek (především teplotních) pro vzejití a pro počáteční růstové fáze. Pokud jsou po zasetí dobré i vláhové poměry, mohou porosty rychle a rovnoměrně vzejít. Podle průběhu počasí probíhá ještě na podzim i odnožování. Opožděné výsevy vedou k horšímu, nerovnoměrnému vzcházení. Často se stává, že při pozdních výsevech dochází ke vzcházení během téměř celé zimy. Mnozí pěstitelé si na to zvykli, protože při mírných zimách posledních let mají porosty na jaře více méně vzešlé. Ale takovéto porosty nemohou dát dobrý výnos, mnohdy ani ne uspokojivý. Rostliny jsou slabé a neodnožené.
Termín setí určuje zařazení ozimé obilniny v osevním postupu. U pšenice je to v praxi interval dosti dlouhý, u ostatních obilnin bývá většinou konečná lhůta setí dodržována. Proto je nutné přihlédnout k řadě faktorů, aby se částečně eliminovaly některé nedostatky vyplývající z méně vhodného termínu (bližší u pšenice). Doba setí ovlivňuje i technologii zpracování půdy. Po včas sklizených plodinách – obilninách, luskovinách, olejninách (kromě slunečnice) a některých dalších plodinách je větší časový prostor pro pracovní operace typu podmítky pro šetření půdní vláhou. Typů strojů, které kypří v různé intenzitě povrchovou vrstvu půdy, je široký sortiment. I při minimalizačních technologiích zpracování půdy se tato pracovní operace může uplatnit a má svoje opodstatnění. Orba je stále ještě nejčastějším hlavním zpracováním půdy, i když je časově i energeticky nejnáročnější. Vyžaduje také dostatečný časový odstup od setí minimálně 2 - 3 týdny, po víceletých pícninách až 4 - 6 týdnů. Čím kratší je interval mezi orbou a setím ozimů, tím je mělčí hloubka orby. Stále větší oblibu mezi pěstiteli mají různé způsoby minimalizačních a půdoochraných technologií. Při nich se vynechávají některé operace, především orba. Zpracování půdy je mělké do 150 mm. Některé systémy odfrézovávají mělkou vrstvu půdy a současně sejí nebo se provádí přímé setí do nezpracované půdy. Výhodnost těchto technologií je rychlost a výkonnost operací. To umožňuje dřívější setí po sklizni předplodiny. Snižují se také náklady nižší potřebou pracovníků a nižší spotřebou nafty. Kromě toho se uplatňuje nižší mineralizace organické hmoty a neproduktivní uvolnění dusíku. Omezuje se výpar vody oproti provzdušněné vrstvě půdy po orbě. Nevýhodou je vyšší potřeba ochrany proti plevelům. Nevhodné jsou pozemky s vytrvalými pleveli a skeletovostí.
Při zpracování půdy pro ozimé plodiny má rozhodující význam kvalita provedení operace. Při tom se rozhoduje nejenom o podmínkách pro kvalitní setí a vzcházení, ale i následně i o podmínkách růstu rostlin během celé vegetace. Na nedostatky ve struktuře půdy způsobené pracovními zásahy reagují rostliny velmi citlivě. V letním období bývá problém s nízkým obsahem půdní vlhkosti a s rychlým přesycháním půdy. Po podmítce nebo po orbě pro ozimy by mělo následovat na většině půd ošetření povrchu (oranice), aby byly rozrušeny hroudy při vhodné (přijatelné) vlhkosti. Zpracování za vlhka vede k vytvoření slitých hrud, které není vhodné ihned rozrušovat, ale až po částečném oschnutí (ne přeschnutí). V letním období bývá častější případ zpracování vyschlé půdy, která se láme v hroudách. Pokud se bezprostředně nerozruší, dalším vyschnutím ztvrdnou. Zvláště po orbě může být další úprava půdy pracovně a energeticky náročná a přesto kvalita přípravy půdy pro setí zůstává horší. Ošetření povrchu půdy po jejím zpracování se provádí adaptéry za podmítači nebo pluhy, které drobí půdu - ježky, hvězdice nebo v samostatné operaci obdobnými stroji nebo vláčením. Určitý význam zde mohou mít různé typy válců, které hroudy při určité vlhkosti drobí nebo pouze vmačkávají do půdy. Kombinované kypřiče s několika typy nářadí umožňují jemnější drobení půdy v jedné operaci. Větší pozornost ošetření zpracovaného povrchu půdy je zde věnována proto, že hrudovitost velmi negativně ovlivňuje průběh setí a rovnoměrnost vzcházení rostlin a porostů.
Po pozdě sklizených plodinách kukuřici, cukrovce a pozdních bramborách je rozhodujícím faktorem čas a aktuální vlhkost půdy. Aby se neoddaloval termín setí pšenice ozimé je nutné zjednodušit zpracování půdy a omezit překypření půdy. Čím pozdější termín zpracování, tím mělčí vrstva půdy se zpracovává - talířovými, radličnými podmítači, kombinovanými kypřiči, setí do nezpracované půdy. I v podnicích, kde se běžně provádí orba, se tento zásah vynechává a je nahrazen mělčím zpracování do hloubky okolo 150-ti mm, příp. méně. O konkrétním nasazení strojů spolurozhoduje vyrovnanost povrchu pole. Hlubší koleje po sklizňové mechanizaci nebo po kolejových meziřádcích je nutné srovnat radličnými podmítači.
Příprava pro setí závisí na celkové technologii založení porostu. Zkypření povrchu půdy se provádí do hloubky 40 - 60 mm. Tím se vytvoří zřetelné rozhraní mezi vrstev půdy (seťové lůžko), které umožní rovnoměrnou hloubku setí a vhodné podmínky pro klíčení osiva - přístup vzlínající vlhkosti zespodu a vzduchu z horní vrstvy. Vhodnými stroji jsou kombinované, rotační nebo vibrační kypřiče. Horší kvalita práce se dosahuje stále ještě rozšířenými bránami.
Rovnoměrné horizontální a vertikální uložení semen při setí je ukazatelem kvality setí. Hloubka setí ozimých obilnin je 20 - 40 mm. Hlubší setí se uplatňuje v sušších podmínkách. Hluboké setí jednoznačně oslabuje rostliny, které hůře odnožují. Nejčastější meziřádková vzdálenost je 125 mm. Pro rozvoj rostlin je ale přirozenější kruhový půdorys životního prostoru než natěsnání v řádcích. Snížení meziřádkové vzdálenosti (příp. setí „na široko“) přináší snížení konkurence mezi rostlinami a zvýšení výnosu. Při intezivním pěstování ozimých obilnin je potřebné uplatnit kolejové meziřádky při založení porostů.
Výsevek je významným faktorem ovlivňujícím hustotu porostu. Paušální výsevky odlišné pouze podle plodin by se již neměly vyskytovat. Uznané osivo má deklarované osivové hodnoty, ze kterých se vypočítá norma výsevu. Pokud pěstitel používá vybrané partie osiva z vlastní produkce, měl by provést obdobná opatření jako u oficiálního množitelského materiálu - výběr vhodného porostu, vyčištění zrna, zjištění osivových hodnot.
doporučený výsevek . HTS (g) . 10 000
Výsevek (kg.ha-1) = -------------------------------------------------
čistota (%) . klíčivost (%)
doporučený výsevek - v milionech klíčivých semen např . 4,0
Čím je termín setí obilnin dřívější, tím je nižší výsevek. V horších podmínkách - za sucha, na méně úrodných stanovištích, při opožděném setí se zvyšuje výsevek o 5 - 15 %.
Pšenice ozimá
Doporučený konečný termín setí je v kukuřičné výrobní oblasti (KVO) do 15.10., v řepařské do 10.10., v obilnářské do 5.10. a v bramborářské do 30.9. Počátek lhůty je asi o 3 týdny dřívější.
Při některých pěstitelských systémech pšenice ozimé se doporučují časné až velmi časné termíny setí v první polovině září - dříve než je obvyklý doporučený termín. Z praktického hlediska je to možné uplatnit pouze na části ploch (předplodiny, časové hledisko ap.). Časné výsevy vyžadují větší pozornost již na podzim, protože jejich vývoj do zimy je rychlejší. Při vhodných vláhových podmínkách porosty brzy vzcházejí a odnožují. To je příznivé pro utváření výnosu. Negativní stránkou je současný rychlejší vývoj vzrostného vrcholu. Je všeobecně známé, že obilniny mají přezimovat nejvýše ve III. etapě organogeneze vzrostného vrcholu. U časných porostů je velké nebezpečí jejich tzv. přerůstání. Vývojově mohou ještě do zimy nebo během zimy přejít do IV. etapy, která je spojena s se snížením mrazuvzdornosti. IV. etapa již souvisí s rychlým generativním vývojem jarní vegetace. Přerostlé porosty jsou v zimě velmi rizikové. Rychle se vyvíjející porosty obilnin se doporučuje ošetřit regulátory růstu na podzim (přípravky s účinnou látkou chlormequat). Určitá složitost tohoto opatření spočívá ve včasném provedení. Zde jsou dvě hlavní podmínky. Rostliny musí být ještě v nižší etapě - II. (III)., ale ne s tendencí k brzkému přechodu do IV. etapy. Teploty v období po aplikaci přípravku se musí pohybovat nad 8 oC, aby mohla být účinná látka přijata a mohla ovlivnit hormonální systém rostlin. Tato setrvačnost mezi aplikací a požadovaným zpomalením vývoje je dalším požadavkem na včasnost ošetření. Z toho vyplývá, že pěstitel se musí rozhodnout včas, tedy v době, kdy vnější příznaky přerůstání ještě nenastaly. Doporučená makrofenologická fáze aplikace je 14 DC (4. list).
Při setí pšenice v první dekádě září jsou vhodnější méně odnoživé odrůdy s výsevkem 2,5 - 3,0 milionu klíčivých semen (MKS) na ha. Ve druhé polovině září jsou doporučovány výsevky 3,5 - 4,5 MKS, v 1. dekádě října 4,0 - 4,5 (5,0) MKS, na konci října okolo 5,5 MKS jen u tolerantních více odnožujících odrůd. Uvedené časové údaje se týkají řepařské oblasti. Konkrétní výsevek závisí také na odnožovací schopnosti odrůdy - nízká, střední, vysoká. Odnoživější odrůdy mají výsevky na spodní hranici. V horších pěstitelských podmínkách jsou uplatňovány výsevky při horní hranici.
Uvedené hodnoty výsevků jsou většinou oproti praxi nižší. Ale odpovídají tendenci intenzivní pěstitelských systémů, které více využívají schopností obilnin a aktivní regulace porostu. Při dobré kvalitě zpracování půdy a založení porostu je i nižší výsevek dostatečný pro dosažení vysokého výnosu. V systémech prezentovaných v Německu na DLG - Feldtage se nejvíce pohybovaly okolo 3,0 - 3,5 MKS na ha, i když je nutné přihlédnout k některým půdním a klimatickým odlišnostem.
U nás obvykle vysoké výsevky nevyužívají přirozenou produktivní odnožovací schopnost rostlin. Porosty spíše neproduktivně odnoží, přehustí porost (zvláště po intenzivnějším dusíkatém hnojení) a následky jsou velmi negativní. Vytvářejí se slabá pletiva stébel, vlhčí mikroklima vede k většímu výskytu houbových chorob a zvýšené náchylnosti k poléhání. Důsledkem je snížení výnosu a také jakosti zrna.
Žito ozimé
Zařazení žita po zlepšující plodině - jeteli, bramborách nebo luskovinách, je v praxi pouze v oblastech nízkého podílu ozimé pšenice a v méně příznivých podmínkách. V úrodnějších oblastech často následuje žito po obilnině.
Lhůta setí žita se doporučuje v poslední dekádě září, zvláště v horších podmínkách B, PVO. Čím jsou podmínky nepříznivější (např. s vyšší nadmořskou výškou), tím je setí dřívější. V lepších polohách B, ŘVO je možné posunout konečný termín setí do počátku října.
V příznivějších nižších polohách se pohybuje výsevek na úrovni 3 - 3,5 mil. zrn na ha, ve středních polohách 3,5 - 4 a ve vyšších polohách až 4,5 zrn na ha. Při pěstování žita na zelené krmení je výsevek 4,5 - 5 zrn na ha. Optimální počty rostlin jsou 200 - 300 na m2 v ŘVO, 250 - 350 rostlin na m2 v ostatních oblastech. Nepřehoustlé porosty žita jsou méně náchylné k napadení chorobami. Hloubka setí je mělká 30 (20) mm. Při použití preemergentních herbicidů je nutné dodržet hloubku setí aspoň 30 mm.
Hybridní odrůdy žita mají některé požadavky na agrotechniku odlišné. Výsevek je nižší 2,5 - 3 MKS na ha a počet rostlin na jaře by měl dosáhnout 200 - 250 na m2.
Ječmen ozimý
Tato plodina je tolerantní vůči předplodině. Podmínkou je včasné uvolnění pozemku. Ozimý ječmen je často zařazován po ozimé pšenici. Termín setí významně ovlivňuje tvorbu výnosu, protože ozimý ječmen musí ještě na podzim dostatečně odnožit. Konečné lhůty setí jsou v KVO 25.9., v ŘVO 20.9. a v BVO 15.9.. Začátek optimálního rozmezí termínu setí je 7 - 10 dní před konečnou lhůtou. Porosty z předčasných výsevů jsou náchylnější k výskytu virových chorob. Časnější setí je nutné na lehčích, písčitých půdách. Výsevek činí v ŘVO 4 mil. klíčivých zrn na ha, v K, BVO 4,5 mil.. Při opožděném setí se výsevek zvyšuje o 10 - 15 %. Hloubka setí je 30 - 40 mm. Optimální počet rostlin má dosahovat 250 - 350 na m2.
U dvouřadého ozimého ječmene je nutné věnovat zvýšenou pozornost množství výsevku, který se sice neliší hodnotou počtu vysetých klíčivých zrn na plochu, ale má výrazně vyšší potřebu osiva vzhledem k vysoké hmotnosti 1000 zrn. Ta se pohybuje mezi 48 - 54 g podle odrůd a ročníku. Proto je nutné výsevek vypočítat z osivových hodnot dodaných s osivem.
O výnosu a jakosti sklizně rozhoduje široký soubor faktorů během celé vegetace. Pro úspěšné ekonomické hodnocení plodin je potřebné využívat ucelený pěstitelský systém plodin, který nejlépe odpovídá přírodním podmínkám stanoviště.
Ing. Oldřich Faměra, CSc.
AF ČZU v Praze
