Založení porostu jarního ječmene vyžaduje velkou péči

Kolísání ploch jarního ječmene je v České republice obvyklou záležitostí. Příklady v posledních deseti letech to v několika vlnách „nahoru a dolů“ dokumentují. Vedou k tomu dva hlavní faktory: ekonomický, související s cenou produkce na trhu, a nestabilita výnosů a sladovnické jakosti, způsobená výrazným vlivem počasí.

Přes toto neovlivnitelné působení počasí je možné řadu podmínek zabezpečit v optimální úrovni, a tím více nebo méně eliminovat nepříznivé vlivy.
Výnos jarního ječmene se formuje během celé vegetace, zatímco sladovnická jakost se utváří spíše v závěru vegetačního období. Nevýhodou ječmene je to, že nejvíce ovlivnitelné jsou operace a rozhodování už na počátku vegetace. Během vegetace zásadní opravné a podpůrné prostředky téměř nepřicházejí v úvahu - pouze ochrana a některé doplňkové látky.
Příroda je ve své podstatě značně konzervativní systém se specifickými zákonitostmi. Do takového systému dobře zapadá sladovnický ječmen, u kterého jsou možnosti agrotechnických zásahů v průběhu vegetace velmi omezené. Platí: „co můžeš udělat na začátku, neodkládej na potom“. Zpravidla „potom“ už žádné není, protože charakter ječmene a požadavky na sladovnickou jakost většinu obvyklých zásahů během vegetace neumožňují.
Z pohledu jakosti je důležité rozhodnutí již v období zimního klidu. Výběr pozemku a tedy i předplodiny určuje významné pěstitelské podmínky. Nejvhodnější podmínky pro pěstování sladovnického ječmene jsou v úrodných nížinných (popř. středních) polohách na středně těžké půdě, kde je zpravidla zabezpečen vyrovnaný vzdušný a vodní režim. Lehká půda sice umožňuje dřívější přípravu a setí, ale její malá vododržnost způsobuje nedostatek vláhy pro rostliny, které se nedostatečně vyvíjejí. Přísušky vedou ke snížení výnosu a zhoršení jakosti zrna.
Těžká půda je na jaře dlouho mokrá a studená. To opožďuje setí. Ve vlhkých letech je tato půda přemokřená s malým množství vzduchu, takže rostliny ječmene hůře odnožují. Nedostatek vzduchu v půdě způsobuje zhoršení příjmu živin a porosty se vyvíjejí nerovnoměrně. Podobné důsledky pro jarní ječmen má i utužení půdy v orniční a podorniční vrstvě, ke kterému je těžší půda náchylnější. Za sucha dochází k tvorbě půdního škraloupu, který zhoršuje vzcházení a snižuje počet rostlin na ploše.
Významným omezením utužení půd je v současné době již běžné zakládání kolejových meziřádků při setí. Jejich využitím se zamezuje přímému poškození porostu i následné nevyrovnané regeneraci rostlin. Ošetření jarního ječmene během vegetace se soustřeďuje především do druhé poloviny sloupkování a později, kdy se aplikují fungicidy, popřípadě insekticidy. Čím je pozdější vstup techniky do porostu, tím vznikají větší škody na rostlinách. Šířka kolejových meziřádků musí být v souladu s šířkou pneumatik používané techniky, aby nedocházelo k poškozování okrajových rostlin při průjezdu. Určitou nevýhodou kolejových meziřádků ve sladovnickém ječmeni je okrajový efekt u krajních rostlin u vynechané koleje. Rostliny intenzivněji odnožují a jsou výnosnější, ale zároveň se u nich prodlužuje vegetace. Zrno z těchto rostlin později dozrává než okolní porost a sklizeň se o několik dní zpožďuje.
Zásady setí jarního ječmene jsou dostatečně známé, takže v příspěvku jde o připomenutí zaběhnutých postupů. Jaro limituje setí ječmene vlhkostí půdy. Je mnohokrát ověřené, že setí má proběhnout co nejdříve na jaře, jakmile to půdní poměry dovolí. V některých letech v nížinných oblastech bylo možné zahájit setí již koncem února. Ne vždy ale byl tak časný termín nejvýhodnější. Pokud následuje delší chladné období, je klíčení velmi pomalé a dlouhé a porosty mohou být nevyrovnané. Podle různých autorů znamená zpoždění setí za každý jeden den snížení výnosu jarního ječmene o 50 - 80 kg zrna na jeden hektar proti prvnímu možnému termínu v daném ročníku. V oblastech, které jsou pro pěstování sladovnického ječmene příznivé, je dubnový termín setí již opožděný a po 10. dubnu lze očekávat výrazný výnosový propad.
Jarní ječmen má další slabou stránku. Tou je citlivost obilek na nedostatek vzduchu v půdě. Ve snaze o časné setí může dojít k setí do nevyzrálé půdy s vyšším obsahem vody. Při výsevu se osivo obalí vrstvičkou mokré půdy. Jde o známé „zamazání osiva“. Tento film zabraňuje dostatečnému přístupu vzduchu k zrnu a nastávají poruchy klíčení a vzcházení. Porost potom nevyrovnaně vzchází a může být prořídlý. Půda ve vhodné vlhkosti se nemá v ruce mazat a po lehkém zmáčknutí a uvolnění se má rozpadat.
Příprava půdy by měla zamazání osiva zabránit. Při dvoufázové práci - příprava půdy a setí, je úkolem povrchového zpracování půdy prokypření vrstvy půdy do hloubky 30 - 50 mm. Osivové lůžko je asi o 10 mm hlubší než hloubka setí. Ve vlhčích letech a na těžší půdě je vhodné jako první jarní operaci provést urovnání ornice a prokypření těžkými branami nebo radličkovým kypřičem.
Přírodní podmínky na jaře si ale nevybírají a je nutné často zvolit kompromisy. Organizací práce je možné zvýšit pravděpodobnost včasného setí. V letech s nejistým jarním počasím je nutné odložit předseťové hnojení dusíkem. Po předseťové přípravě půdy, jakmile povrchová vrstva půdy zavadne, je nutné co nejdříve zasít. Tím se sníží riziko, že se oddálí setí vlivem příchodu deštivého počasí. Plošná výkonnost souprav na přípravu půdy a setí by měla být v podniku zhruba vyrovnaná. Při jarních pracovních operacích je snaha o co nejmenší počet pojezdů po poli, aby se nepoškozovala příznivá půdní struktura. Současná nabídka strojů na jarní přípravu půdy je široká, i když princip působení na půdu je většinou obdobný. Zásadou by mělo být připravit půdu jedním pojezdem nebo ji sloučit se setím.
Příprava půdy na jaře je jednodušší než pro ozimy. Stačí k tomu nářadí s pracovními orgány typu bran nebo radličkových kypřičů s pevnými slupicemi, aby se nezahlubovaly. Pro urovnání povrchu půdy se někdy používá méně vhodná kombinaci se smyky (raději se zubovou hranou). Při uplatnění smyků na vlhčí půdu dochází k nepříznivému mazání povrchu půdy. Po vyschnutí tato vrstvička ztvrdne a zhoršuje fyzikální vlastnosti půdy. K předseťové přípravě půdy se osvědčují kombinátory zajišťující urovnání povrchu, mělké kypření a přitlačení půdy. Mírného utužení povrchu půdy se dosahuje zařazením prutových válců, které následují za kypřením.
Velmi rozšířený a k půdě šetrný způsob je sloučení přípravy půdy a setí do jedné operace. Aby byla zajištěna potřebná kvalita urovnání povrchu a prokypření, je nutné použít nářadí s aktivním pohonem pracovních orgánů zabezpečený od náhonu traktoru. Kypření provádějí rotující pracovní orgány v horizontálním nebo vertikálním směru. Účinně pracují také vibrační brány, jejichž řady hřebů kmitají horizontálně ve směru kolmém na směr pojezdu. Za kypřicími orgány je vždy zařazen utužovací válec. Na něj navazuje secí stroj. V případě nesených souprav jsou kladeny značné nároky na tažný prostředek, především na jeho výkon a hydrauliku.
Hloubka setí je u jařin mělká 20 - 30 mm, jen na lehké vysýchavé půdě může být až 40 mm. Botka při setí vytváří lehce utuženou rýhu, která umožní vzlínání vláhy k osivu. Velmi důležitá je rovnoměrnost hloubky setí. Ta ovlivňuje jednotné vzcházení a intenzitu odnožování. Při hlubokém setí ječmen dlouho vzchází. Rostliny jsou slabší a málo odnožují. Vnějším projevem jsou příčné žluté proužky na vzcházejících rostlinách. Osivo má být v řádcích uloženo ve stejnoměrných vzdálenostech, aby se zabránilo konkurenci mezi rostlinami. Rostliny s potřebným prostorem mohou lépe odnožovat, a tím více využít tohoto významného výnosového prvku jarního ječmene. Pokud je možnost snížit meziřádkovou vzdálenost pod obvyklých 125 mm, zlepší se podmínky pro individuální růst rostlin.
Vzhledem k odnožovací schopnosti jarního ječmene a nebezpečí poléhání není vhodné zvyšovat doporučené výsevky. V řepařské výrobní oblasti je doporučován výsevek 3,5 milionu klíčivých zrn na hektar (většinou nejpříznivější podmínky). V kukuřičné oblasti (riziko přísušků) a v obilnářské oblasti je rozmezí výsevku 3,5 - 4,0 MKZ na 1 ha. V bramborářské a pícninářské oblasti lze pěstovat jarní ječmen jen pro nesladovnické účely při výsevku 4,0 - 4,5 MKZ na 1 ha. Zvýšení výsevku o 0,5 MKZ má opodstatnění jen při velmi pozdním setí po 15. dubnu.
Dříve bylo obvyklé udávat výsevky podle plodin v kg na 1 ha. I když je u uznaného osiva garantována jakost, může ročníkově kolísat v povolených mezích. Jde o klíčivost, u které je minimální hodnota 88 % a hmotnost 1000 semen (HTS) nemá udanou limitní hodnotu, protože je proměnlivá podle ročníku a odrůdy. Z toho vyplývá, že u stejné odrůdy a stejného počtu klíčivých zrn na 1 ha může být odlišný výsevek v kg na 1 ha. Nebezpečí je především při použití vlastního osiva, kdy pěstitel často netuší, jaké parametry použité osivo má.
Množství potřebného osiva (v kg.ha-1) se vypočítá podle vzorce:
výsevek = počet klíč. zrn (v mil. na 1 ha) x HTS (v g) x 10000/čistota osiva (v %) x klíčivost (v %).
Pak zbývá ještě správně nastavit výsevek regulací secího stroje. U starších typů seček nebo u strojů v horším technickém stavu je nutné ověřit skutečný výsevek zkouškou mimo pole (posoudit množství osiva propadlého botkami při ujetí určité vzdálenosti nebo při otáčení kol sečky).
Kvalitní osivo je základní investice do budoucí produkce. Výběr odrůdy je samostatnou problematikou. Význam uznaného osiva nespočívá jen v osivových hodnotách, ale ve vyšší biologické hodnotě dané sledovanými podmínkami (ÚKZÚZ) a zpravidla intenzivnější agrotechnikou. Jakost osiva vytváří také posklizňové ošetření osiva a jeho moření. Moření odstraňuje jednoduchým způsoben nebezpečí výskytu chorob přenosných osivem - sněti a pruhovitost ječmene, které snižují výnos a kvalitu zrna.
Založení porostu při setí ovlivňuje vývoj porostu celou vegetaci. Porost s nižším počtem rostlin je ječmen schopen zahustit zvýšenou intenzitou odnožování. Poloha naší republiky na rozhraní přímořského a kontinentálního klimatu způsobuje značnou nejistotu a kolísání průběhu počasí. Zde je nebezpečí, že místo „studeného máje“ (a současně vlhkého) nastane v období odnožování přísušek, který neumožní dostatečné odnožení rostlin nebo později na konci na počátku sloupkování prohloubí redukci odnoží. Důsledkem je, že nenastane očekávaný „ráj ve stodole“ a současně ani v pokladně. Naopak při vlhčích podmínkách a vyšším výsevku dojde k přehuštění porostu s následnou redukcí odnoží. Vlhčí mikroklima v porostu a odumírající odnože vytvářejí příznivé podmínky pro šíření houbových chorob. Hustý porost je také náchylný k poléhání s mnoha negativními důsledky na výnos a jakost zrna. A poslední doporučení: hlavně jarní ječmen nezapomenout zasít!

Ing. Oldřich Faměra, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze