Dne 12. června 1998 schválil Senát Parlamentu ČR zákon č.156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělské půdy (zákon o hnojivech). Tento zákon nahradil významnou část tehdy platného zákona č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, a to ustanovení, která se vztahovala na agrochemické zkoušení půdy, státní odbornou kontrolu, dále zkušebnictví v oblasti hnojiv, které se provádělo podle zákona č. 30/1968 Sb., o stáním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů.
Požadavek na novou právní úpravu vycházel zejména z potřeby přizpůsobení se současným mezinárodním dohodám, normám a předpisům. Zákon dal do souladu zájmy a potřeby společnosti s cílem respektovat nutnost přizpůsobit legislativu podmínkám Evropského společenství v souladu s usnesením vlády České republiky č. 396 z 9. 10. 1991 o zabezpečení slučitelnosti československého právního řádu s právem Evropských společenství, s usnesením vlády České republiky č. 97 z 3. 3. 1993 o zásadách sbližování právních předpisů s technickým obsahem a technických norem s technickými předpisy Evropského společenství, s usnesením vlády ČR č. 580 z 20. 10. 1993 k informaci o průběhu sbližování technických předpisů ČR s technickými předpisy Evropských společenství a s usnesením vlády České republiky č. 237 ze 4. 5. 1994 o sbližování právních předpisů s právem Evropského společenství.
V sousedních členských zemích Evropské unie, SRN a Rakousku, platí speciální zákony o hnojivech, které jsou praktickou aplikací předpisů ES pro oblast hnojiv. Oba tyto zákony byly použity při koncipování zákona, některé jeho části, například nomenklatura hnojiv, tabulky typů hnojiv, povolené tolerance typových znaků, jsou prakticky shodné se zákony Rakouska i Spolkové republiky Německo, což minimalizuje překážky vzájemného obchodu s hnojivy s těmito zeměmi.
Zákon o hnojivech je součástí širší řady zákonů, které mají bezprostřední vztah ke vstupům do potravního řetězce. Jde především o zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, týkající se výživy zvířat, k němuž návrh zákona o hnojivech tvoří logický i právní protějšek, o zákon č. 147/1996 Sb., o rostlinolékařské péči, zejména v části upravující registraci pesticidů, jako dalšího, třebaže jen reziduálního vstupu, a nakonec zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech. Tyto zákony, včetně zákona o hnojivech, mají řadu společných znaků se zřetelem na věcné souvislosti, kdy výrobky, přípravky či produkty podle těchto zákonů musí být registrovány (schváleny). Součástí schvalovacího řízení je zkoušení, jež organizuje a provádí odborný ústav, který je zároveň správním úřadem (ÚKZÚZ, SÚKL, Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv).
Příslušná úprava jednotlivých vstupů do potravního řetězce prováděná shora uvedenými jednotlivými zákony je nezbytná především z toho důvodu, že finální zákon potravního řetězce zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, nepředpokládá schvalování potravin ve zvláštním řízení. Je tedy nutné, aby registračnímu či schvalovacímu řízení ohledně vstupů do potravního řetězce podléhaly veškeré vstupy samostatně, byť byly třeba reziduální.
Právě proto, že jsme z výše uvedených důvodů přistupovali k tvorbě zákona komplexně, byl přijat zákon, který řeší problematiku registrace hnojiv a pomocných látek před jejich uvedením do oběhu, problematiku jejich používání a oblast zjišťování agrochemických vlastností zemědělské půdy a půdní vlastnosti lesních pozemků.
Zákon upravuje též odborný dozor nad uváděním hnojiv a pomocných látek do oběhu i nad dodržováním podmínek stanovených pro jejich používání, včetně oprávnění ukládat pokuty. Minulá právní úprava sankcionovala pouze případy neoprávněného uvádění hnojiv do oběhu, naproti tomu zákon postihuje i případy nesprávného skladování a používání hnojiv pokutami, které jsou stanoveny progresivněji a jsou odstupňovány. Zákon nezasahuje do společenských vztahů upravených obecně závaznými předpisy resortu zdravotnictví a životního prostředí a respektuje současná legislativní opatření na úseku hygienické služby a ochrany životního prostředí.
V poměrně krátké době od účinnosti tohoto zákona dochází k jeho novelizaci, která je vyvolána jednak potřebou dalšího sbližování právní úpravy hnojiv s právem ES a jednak potřebou přepracování některých formulačních úprav zákona, jež působí problémy při jeho aplikaci.
Současné znění zákona vymezuje pojem směsi hnojiv, což je pojem, který příslušná Směrnice Rady ES č. 76/116/EEC o sbližování zákonů členských států vztahujících se k hnojivům nezná. Míchání hnojiv je touto směrnicí považováno pouze za jeden ze způsobů vytváření dalšího hnojiva. Z tohoto důvodu se pak ustanovení o směsích hnojiv jako nadbytečné národní specifikum ze zákona vypouští. Prodlužuje se lhůta nezbytná pro rozhodnutí o registraci hnojiva, pokud registrační řízení vyžaduje provedení biologických zkoušek ve skleníku nebo v hale, když lhůta zákonem dosud stanovená v některých případech k faktickému provedení zkoušek nepostačuje. Do zákona byla též zapracována i problematika, která se týká potřeby rovnoměrné aplikace hnojiv a statkových hnojiv na zemědělskou půdu a lesní pozemky, kdy smyslem tohoto způsobu hnojení je především efektivnější využití živin a omezení jejich ztrát, jako i ochrana zemědělské půdy zejména v případech nerovnoměrné aplikace kejdy.
Novelu zákona č.156/1998 Sb., o hnojivech, schválil Senát PS dne 4. srpna t. r. Novela tohoto zákona se nevztahuje na
- hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty, které jsou určeny výhradně pro vývoz a jsou takto zřetelně označeny;
- hnojiva, pomocné půdní látky, pomocné rostlinné přípravky a substráty poskytované v množství nezbytném pro účely výzkumu, vývoje a pokusnictví;
- hnojiva určená k použití jako suroviny k dalšímu zpracování.
Do oběhu smějí výrobci, dovozci a dodavatelé uvádět pouze hnojiva, která
- jsou registrována podle tohoto zákona; to neplatí, pokud jde o hnojivo splňující podmínky tohoto zákona, které odpovídá typu hnojiva uvedenému ve vyhlášce, o kterém vyhláška stanoví, že je hnojivem ES, a které je slovy „HNOJIVO ES“ označeno;
- neohrožují úrodnost půdy ani zdraví lidí nebo zvířat;
- nepoškozují životní prostředí;
- splňují požadavky na jejich označení, balení a skladování, stanovené tímto zákonem;
- nejsou znehodnocena.
Do oběhu je nepřípustné uvést hnojivo nebo statkové hnojivo
- neoznačené,
- označené nepravdivými nebo klamavými údaji,
- u něhož je obsah rizikových látek vyšší, než stanoví vyhláška.
O registraci hnojiva rozhoduje ÚKZÚZ na základě žádosti výrobce nebo dovozce, kteří jsou oprávněni k podnikání a mají bydliště nebo sídlo na území ČR. Při podání žádosti musí žadatel uhradit správní poplatek. Splňuje-li hnojivo požadavky stanovené tímto zákonem a odpovídá-li typu uvedenému ve vyhlášce, ústav vydá rozhodnutí o registraci nejpozději do 60 dnů ode dne, kdy mu byla žádost doručena. Neodpovídá-li hnojivo typu uvedenému ve vyhlášce, provede ústav přezkoušení jeho vlastností biologickými zkouškami a testy (dále jen „přezkoušení“); o nezbytnosti přezkoušení hnojiva ústav žadatele uvědomí.
Ústav rozhodne o žádosti nejpozději ode dne doručení žádosti
- do 6 měsíců, pokud registrační řízení nevyžaduje provedení biologických zkoušek;
- do 18 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek ve skleníku nebo v hale;
- do 36 měsíců, pokud je nezbytné provedení biologických zkoušek na poli.
Ústav může uznat výsledek přezkoušení provedeného jinými odbornými pracovišti, včetně těch, která mají sídlo mimo území České republiky, a od vlastního přezkoušení upustit. Náklady za odborné úkony spojené s registračním řízením hradí žadatel. Registrovaná hnojiva se zapisují do registru hnojiv, který vede ÚKZÚZ.
V paragrafu označování a balení hnojiv jsou uvedeny povinnosti osoby, která uvádí hnojivo do oběhu (údaj o výrobci, název hnojiva, číslo rozhodnutí o registraci, zrnitostní složení, mrazuvzdornost, varovné označení, rozsah a způsob použití, hmotnost, datum výroby a číslo šarže). Není dovoleno uvádět údaje označující hnojivo výrazy „ekologické“ nebo „biologické“, a to ani použitím zkratek „eko“ nebo „bio“. Označení hnojiva musí být v českém jazyce a musí být trvale čitelné. U volně ložených hnojiv musí být stanovené označení uvedeno v dokladech k nim se vztahujících. Hnojiva mimo volně ložená musí být balena do obalů umožňujících manipulaci s nimi a spolehlivé a bezpečné skladování. Obaly musí umožňovat další využití nebo zneškodnění.
Hnojiva a statková hnojiva nesmějí být používána na zemědělské půdě a lesních pozemcích
- pokud způsob jejich použití neumožňuje rovnoměrné pokrytí pozemku;
- na půdě přesycené vodou, pokryté vrstvou sněhu vyšší než 5 cm nebo promrzlé do hloubky více než 8 cm;
- způsobem ohrožujícím pozemky v okolí hnojeného pozemku.
Podnikatelé v zemědělství jsou povinni vést evidenci o hnojivech, a to o množství, druhu a době použití podle jednotlivých pozemků, kultur a let, a uchovávat ji po dobu nejméně sedmi let.
Zákon rovněž definuje a vymezuje agrochemické zkoušení zemědělské půdy, které je pravidelné zjišťování vybraných parametrů půdní úrodnosti v důsledku používání hnojiv, statkových hnojiv a pomocných látek s cílem usměrňovat jejich používání. Provádí se v šestiletých intervalech a zahrnuje odběr vzorků půdy, jejich chemický rozbor a vyhodnocení výsledků těchto rozborů. Ministerstvo stanoví vyhláškou z důvodů ochrany vstupu nežádoucích látek do potravního řetězce rizikové prvky a rizikové látky, sledované ÚKZÚZ při agrochemickém zkoušení zemědělské půdy, rozsah a způsob jejich sledování.
Odběr vzorků půdy a jejich chemické rozbory provádí osoba pověřená ÚKZÚZ. Pověření je vydáváno na dobu jednoho roku. Vlastník zemědělské půdy i podnikatel v zemědělství je povinen strpět úkony související s prováděním agrochemického zkoušení zemědělské půdy.
Nově zákon upravuje zjišťování půdních vlastností lesních pozemků. Provádí se za účelem přípravy návrhů na ozdravná opatření a úpravu vodního režimu v lesích. Zahrnuje odběr vzorků, jejich chemické rozbory a vyhodnocení výsledků těchto rozborů. Rovněž vlastník lesních pozemků, jejich nájemce nebo podnájemce je povinen strpět úkony související se zjišťováním půdních vlastností lesních pozemků.
Za neplnění povinností vyplývajících z tohoto zákona může kontrolní orgán – ÚKZÚZ – uložit pokutu až do výše pěti miliónů Kč a tato nejvyšší pokuta může být uložena výrobci, dovozci nebo dodavateli, který do oběhu uvedl hnojivo nebo pomocnou látku, které nebyly registrovány.
Novela zákona nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2001, kromě části hovořící o označení „HNOJIVO ES“, které nabývá účinnosti dnem, kdy vstoupí v platnost smlouva o přistoupení České republiky do Evropské unie.
Dr. Ing. Miloslav Mezuliáník,
Ministerstvo zemědělství ČR
