Při pěstování sóji, tak jako u ostatních luskovin, se na rozdíl od obilnin vyskytují některá úskalí, se kterými musíme nejen počítat, ale jejich nepříznivý vliv musíme vhodnými postupy pokud možno co nejvíce mírnit.
Jsou to zejména:
- menší výnosová stabilita sóji,
- větší závislost tvorby výnosu a jeho kvality na průběhu povětrnostních podmínek v jednotlivých fázích růstu a vývoje porostů,
- menší autoregulační schopnost rostlin, a tím nižší vzájemná kompenzace jednotlivých výnosotvorných prvků,
- slabá nebo žádná reakce na některá, v rostlinné výrobě obvyklá intenzifikační opatření, jako jsou například mimokořenová výživa, aplikace různých regulátorů růstu a dozrávání rostlin, nebo u obilnin s úspěchem prováděné regenerační, produkční a kvalitativní přihnojování a podobně,
- celkově větší citlivost na kvalitu založení porostu, která je velmi úzce provázána s předchozími zvláštnostmi.
Všechny výše uvedené skutečnosti je proto třeba nejen plně respektovat, ale musíme z nich vycházet při koncipování celé agrotechniky sóji, zejména při výběru vhodných pozemků a při zakládání jejích porostů. Je mnohonásobně potvrzeným faktem, že kromě výběru vhodné, výkonné a plastické odrůdy je právě volba pozemku s příznivými ekologickými parametry pro sóju spolu s včasným a kvalitním založením porostu rozhodujícím předpokladem pro dosažení pěstitelského úspěchu.
Zařazení sóji v osevním postupu a příprava půdy
Sója není náročná na předplodinu. Ideální by bylo zařadit ji po okopanině, avšak lze ji dobře pěstovat i po obilninách, což je se zřetelem na současnou strukturu plodin velmi výhodné. Sóju je možné zařadit i dva až tři roky po sobě. Této skutečnosti široce využívají v USA a v Kanadě, kde sóju běžně pěstují ve dvouletém cyklu. Ve druhém roce, v důsledku většího rozvoje hlízkových bakterií, je zpravidla dosahováno vyšších výnosů semen.
Pokud jde o zpracování půdy pro sóju, tak je třeba uvést, že z celosvětového pohledu je sója spolu s kukuřicí a slunečnicí nejrozšířenější „minimalizační“ plodinou. Půdu tedy připravujeme buď klasickým způsobem spočívajícím v podmítce, podzimní orbě, urovnání půdního povrchu a vlastní předseťové přípravě, anebo využíváme některých modifikací zjednodušených postupů tzv. minimalizace, popřípadě můžeme uplatnit i zcela bezorebný (půdoochranný) způsob s výsevem sóji do mulče.
Při nižší zásobě dusíku v půdě zapravíme při předseťové přípravě 20 až 30 kg N.ha-1, nejlépe ve formě ledku amonného s vápencem (synergické působení obou forem dusíku na počáteční růst sóji). Při minimalizaci, se zřetelem na kompenzaci imobilizačních procesů spojených s transformací organické hmoty v půdě a při časném setí, zejména do ulehlejší půdy, zvýšíme dávku dusíku o 10 - 20 %. Dusíkem však zbytečně nepřehnojujeme, abychom neblokovali nodulaci a následnou aktivitu hlízkových bakterií. V případě sóji zpravidla neaplikujeme hnojiva při setí ani tzv. pod patu!
Ať již zvolíme jakoukoliv pěstební technologii, pozemek při výsevu sóji musí být:
- maximálně odplevelený (mechanicky nebo pomocí herbicidů, vzhledem k pomalému počátečnímu růstu sóji),
- s velmi dobře urovnaným povrchem půdy (zejména pro snížení sklizňových ztrát),
- mělce a rovnoměrně prokypřený (pouze na hloubku výsevu) tak, abychom co nejvíce vyloučili možnost tvorby půdního škraloupu pro zajištění stejnoměrnosti hloubky setí a vzcházení rostlin.
Výsevek a hustota rostlin
Experimentálně bylo zjištěno, že výnos semen u sóji pěstované v půdně-klimatických podmínkách ČR nejvíce ovlivňuje stanovení optimální velikosti výsevku, a tím i hustoty porostu. Tato skutečnost opět souvisí s malou autoregulační schopností všech luskovin a v důsledku toho i s malou vzájemnou kompenzací jednotlivých výnosotvorných prvků.
Vyšší výsevek než optimální znamená větší počet rostlin na jednotce plochy, jejich větší vzájemnou konkurenci, nižší počet lusků na rostlině (celkový počet lusků na plochu však zůstává více či méně zachován), menší počet plně vyvinutých lusků a semen a jejich menší vyrovnanost. Hustota porostu pochopitelně ovlivňuje i větvení rostlin.
Větší hustota porostu znamená rovněž větší nebezpečí jeho polehnutí se všemi negativními dopady, jako jsou obtížnost sklizně, menší výnos, nižší kvalita produkce a podobně. Skutečností však je, že zejména v případě sóji, u níž dochází v období dozrávání k opadu listů, a tím k prosvětlení porostu, je vhodnější, jestliže je vzešlý porost spíše hustší než řidší (větší výška nasazení prvních lusků - menší sklizňové ztráty). Hustší porost lze v případě potřeby prosvětlit příčným vláčením na přiměřenou hustotu.
Dosažené poznatky nasvědčují, že optimální počet rostlin sóji se bude pohybovat v rozmezí 550 - 650 tisíc na hektar, v závislosti na odrůdě a úrodnosti stanoviště. U odrůdy sóji OAC Vision, která je v porovnání s odrůdou Korada mírně ranější, méně se větví a je celkově štíhlejšího habitu, se ukazuje jako vhodný výsevek 125 - 135 kg.ha-1 a u Korady 110 - 125 kg.ha-1. Je samozřejmé, že při stanovení výsevku je třeba vycházet také z klíčivosti a HTS jednotlivých odrůd a konkrétného osiva.
Rozteč řádků a spon rostlin
V minulosti sóju vysévali do řádků s velkou roztečí až 70 cm, někdy i větší a zásadně ji plečkovali, což se dosud děje na některých ekofarmách například v USA a v Kanadě. V současné době je doporučována a používána vzdálenost řádků 25 - 40 cm. V souvislosti s použitím herbicidů se v porostech sóji snižuje počet kultivačních zásahů a sója se začíná vysévat do užších řádků, které umožňují rovnoměrnější rozmístění rostlin po ploše.
Ze zkušeností získaných při aplikaci výzkumných poznatků pracovníků Agritec, s. r. o., v Šumperku vyplývá, že výskyt plevelů v porostech sóji lze za „normální“ situace udržet použitím vhodných herbicidů pod prahem hospodářské významnosti. Tím je možné vyloučit mechanické ošetření a současně i dále zmenšit rozteč řádků.
V řadě případů, například i při nedostatku odpovídající techniky, jsme sóju vysévali i do řádků s roztečí 12,5 cm, a to s pozitivními výsledky. Za této situace měly jednotlivé rostliny sóji téměř ideální čtvercový spon, který je důležitý pro rovnoměrné zapojení, růst a vývoj celého porostu. Uvedené zjištění mimo jiné znovu potvrzuje skutečnost, že pro výši výnosu je rozhodující výsevek, resp. počet rostlin na jednotce plochy a jejich rozmístění.
Hloubka setí
V první řadě musíme zdůraznit, že je třeba dodržet stejnoměrnou hloubku výsevu. Setí proto musí předcházet kvalitní předseťová příprava, tj. dokonalé urovnání povrchu půdy s mělkým kypřením na hloubku výsevu (max. 7 cm) tak, aby semena byla po výsevu v dostatečném kontaktu s půdou. Tím dosáhneme rovnoměrného vzcházení a rychlejšího zapojení porostu, které je právě u sóji velmi významné především z hlediska výšky nasazení prvních lusků. V rovnoměrně zapojeném a poněkud hustším porostu se v důsledku menšího pronikání světla prodlužuje nejen hypokotyl, ale i epikotyl rostlin, a tím dochází k žádoucímu nasazení prvních lusků ve větší vzdálenosti od povrchu půdy. Rychlé a rovnoměrné zapojení porostu mimo to omezuje růst plevelů a snižuje větvení rostlin sóji.
Při stanovení vhodné hloubky setí musíme vycházet z epigeického charakteru vzcházení mladých rostlin, velikosti semen, teploty a vlhkosti půdy, dále pak z doby výsevu, ze zrnitosti půdy a z předpokládaného herbicidního programu.
Se zřetelem na epigeický charakter vzcházení vyséváme sóju mělčeji než stejně velká semena luskovin vzcházejících hypogeicky. Lze napsat, že hloubku výsevu 3 - 5 cm (max 7 cm) v podstatě určuje především potřebná teplota a vlhkost půdy, neboť tyto parametry jsou rozhodující pro rychlé nabobtnání, klíčení a vysoké procento vzešlosti porostu.
Při časném výsevu do vlhčí středně těžké půdy sejeme do hloubky 4, max. 5 cm, v případě těžké půdy do 3 - 4 cm s tím, že mělčí povrchová vrstva půdy se dříve a rychleji prohřívá. Při pozdějších termínech, kdy povrch půdy je zpravidla již sušší a půda je již prohřátá hlouběji, vyséváme v závislosti na druhu půdy do hloubky 4 - 6 cm.
Zamýšlíme-li použít herbicidy na bázi linuronu nebo metribuzinu, vyséváme sóju rovněž hlouběji (5 - 6 cm), aby v případě následných větších srážek nedošlo v důsledku toxicity zmíněných přípravků k poškození rostlin sóji.
Termín setí
Počátek výsevu je dán minimální teplotou v hloubce zapravení semen zabezpečující v první fázi, při dostatečné vlhkosti okolního prostředí (půdy), jejich rychlé nabobtnání (při 6 - 7 °C) a následně, adekvátně k plynulému vzestupu teploty, relativně rychlé vyklíčení (9 - 11 °C) a rovnoměrné vzcházení porostu. Ukazuje se, že při víceméně trvale vzestupném trendu teplot vzduchu a půdy lze sóju vysévat již při teplotě půdy 7 - 8,5 °C.
Na lehčí a strukturní půdě a v celkově záhřevnějších polohách doporučujeme setí při spodní hranici uvedeného teplotního rozpětí a naopak na těžší, vaznější a méně strukturní půdě vyznačující se větší vodivostí tepla a v chladnějších polohách je vhodné zahájit výsev při vyšší teplotě.
Při časném výsevu sóji do vlhčí půdy doporučujeme menší hloubku uložení semen, v závislosti na druhu půdy 2,5 - 4 cm. Mělká povrchová vrstva půdy se s postupným vzestupem teplot vzduchu rychleji prohřívá, takže sója při dostatečné vlhkosti půdy rychle nabobtná, vyklíčí a rovnoměrně vzchází. Při pozdějších termínech setí, kdy je povrch půdy již zpravidla sušší, sóju vyséváme hlouběji.
Při nestabilním a chladném počasí, úměrně k teplotě a zejména pak k vlhkosti půdy, termín setí odsouváme. Při nadměrné vlhkosti (nad 25 - 35 % hm.) se půda nejen špatně prohřívá, ale i špatně ošetřuje. Výsev za těchto podmínek by byl nejen obtížný, ale i velmi nekvalitní (příliš mělký, nestejnoměrný apod.) se všemi negativními dopady na vývin porostu a jeho produkci.
Při opožděném výsevu v důsledku pozdního příchodu jara, pokud to půdní podmínky umožní, můžeme sóju vysít i při nižší teplotě půdy (6 - 7 °C), neboť lze předpokládat, že v krátké době nastane potřebnéoteplení. Při pozdním setí vytvářejí rostliny slabší habitus, a proto volíme užší řádky.
Z hlediska časového sledu výsevu jařin lze konstatovat, že sóju vyséváme po cukrovce a před kukuřicí. Se zřetelem na nadmořskou výšku místa pěstování sóji doporučujeme následující přibližné termíny setí: v polohách do 200 m n. m. 10. 4. - 17. 4., v polohách od 200 do 250 m 15. 4. - 25. 4. a v polohách od 250 do 320 m pak 25. 4. - 10. 5. Při mimořádných výsevech sóji v příznivých polohách nad 320 m nad mořem musíme ukončit setí do 15. 5., popřípadě 20. 5.
Mechanické ošetření povrchu půdy po setí
Po výsevu sóji pozemek zpravidla válíme. Tím nejen účinně regulujeme teplotní a vlhkostní poměry v zóně klíčení semen, ale i zlepšujeme urovnání půdního povrchu do roviny, které je nezbytné pro sklizeň s co nejnižšími ztrátami. Válení však nedoporučujeme v každé situaci. V sušších podmínkách a při pozdějším výsevu je válení velmi prospěšné, neboť utužením povrchu podporujeme vzlínání vody k zapraveným semenům. Naopak, je-li v období výsevu teplota limitujícím faktorem klíčení (asi pod 8 °C) a půda je dostatečně vlhká (25 - 35 % hm.), ponecháme výsevní horizont kyprý, bez válení. Neošetřený kyprý horizont se rychleji prohřívá a udržuje teplotu příznivější pro klíčení, v němž semena pokračují i v případě následného přechodného poklesu teplot. Tato skutečnost je velmi důležitá zejména u časných výsevů, u nichž zabezpečení i krátkodobého přívodu tepla urychluje proces klíčení a zvyšuje předpoklady pro dosažení lepšího pěstitelského úspěchu.
Jestliže je třeba uplatnit válení při vyšší vlhkosti půdy (nekvalitní, nestejnoměrný výsev, hrudovitý povrch půdy apod.), pak válíme až po částečném naschnutí půdního povrchu, v odstupu několika dnů od setí. Se zřetelem na možnost vzniku škodlivého půdního škraloupu nedoporučujeme používat hladké typy válců.
Daniel Štranc,
Ing. Jaroslav Štranc, CSc.,
ZEPOR+, zemědělské poradenství
a soudní znalectví Žatec,
Ing. Přemysl Štranc,
Česká zemědělská univerzita v Praze
