06.11.2001 | 10:11
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Význam osevních postupů v současné době

Osevní postup patří mezi nejstarší a současně nejvýznamnější agrotechnická opatření v zemědělské výrobě, o čemž svědčí nejen řada historických faktů, ale i stabilizované výnosy polních plodin.

Jednoduché střídání plodin, které tvoří podstatu osevních postupů, bylo známo již velmi dávno. Dokladuje to například římský spisovatel Vergilius v 1. stol. př. n. l., který doporučuje střídat pícniny s luskovinami. Gresentius ve 12. stol. n. l. pokládá již střídání plodin za hlavní prostředek k dosažení vyšších a stabilních výnosů plodin. Střídání plodin bylo v primitivní formě využíváno již v soustavě přílohové a v soustavě úhorové se stal zelený úhor základem prvního systému střídání plodin: ozim - jař - úhor, neboť v tzv. trojhonném hospodářství plní zelený úhor návratnost organické hmoty do půdy a podporuje tvorbu humusu jakožto nezastupitelné položky půdního prostředí.
Význam humusu v půdě originálním způsobem formuloval Albrecht Daniel Thaerr (1752 - 1828) v Humusové teorii, která se stala učebnicí progresivního zemědělství té doby. Thaerr byl původem německý lékař, ale biologie půdy a zejména organická hmota v půdě a tvorba humusu ho zcela uchvátily. Tato teorie měla však i svá úskalí zejména v pojetí humusu jako živiny pro rostliny, byla poplatná době a zanedlouho doplněna významnou Minerální teorií, kterou vyslovil význačný německý agrochemik Justus von Liebik (1803 - 1873), profesor na univerzitě v Giessenu, zakladatel moderní agrochemie, jehož zákony (například zákon minima a další) jsou dodnes všeobecně uznávány a ctěny.
Významným propagátorem střídání plodin a uplatňování osevního postupu byl František Horský (1801 - 1887). Ten byl jednou z nejvýznamnějších osobností našeho zemědělství. Jeho všestranný talent, píle, houževnatost, znalosti a výsledky, zejména praktické, přerostly rámec českého zemědělství. Byl i vynikajícím konstruktérem zemědělských strojů a nářadí pro zpracování půdy, setí, podrývání ornice, kultivace půdy během vegetace. Minimálně o 50 let předběhl například konstrukci kombinátorů. Byl vynikající organizátor a propagátor nových technologií v zemědělské výrobě zvláště při pěstování cukrovky a brambor. Byl též i výborným ekonomem a konečně i ředitelem první zemědělské školy v Čechách v Rabíně.
Jeho vrcholným dílem bylo Střídavé hospodářství a jeho všeobecné rozšíření, protože si byl plně vědom toho, že bohatství v zemědělství se rodí na půdě při střídání plodin. Proto se zaměřil na zavádění a důsledné využívání Norfolkského osevního postupu v Čechách, který vystřídal trojhonné hospodářství. Výsledky byly až neuvěřitelné, neboť podle dochovaných záznamů již po dvou rotacích (tj. za 8 - 10 let) se zvýšily výnosy plodin o 70 – 110 %, což umožňovalo zvýšit stavy skotu až na 60 VDJ na 100 ha půdy.
Touto cestou se prakticky ubíralo zemědělství ve 20. století za vydatné pomoci moderní zemědělské techniky, při využívání minerálních hnojiv, pesticidů a nových progresivních technologií. V devadesátých letech dochází k postupným změnám v našem zemědělství. V důsledku změn politických, které byly z hlediska společenského vývoje nutností, došlo i ke změnám hospodářsko-ekonomickým. Tyto změny, zvláště po roce 1996, přinášejí našemu zemědělství jako celku značné problémy, zejména z hlediska udržování úrodnosti půdy zvláště na méně úrodných mělkých půdách v marginálních oblastech.
Osevní postup patří mezi rozhodující agrotechnická opatření v rostlinné výrobě. Ve svém biologickém (zúrodňujícím) významu nepodléhá žádným politickým, hospodářským či ekonomickým vlivům. Zatímco všechna ostatní agrotechnická opatření v rostlinné výrobě jsou náročná na finance, osevní postup nestojí nic. Vyžaduje však vědomosti a znalosti místních výrobních podmínek, které jsou dány stanovištěm, tj. půdou a klimatem. Jak vypadá současná situace v zemědělství u nás?
Situace za posledních deset let se u nás podstatně změnila:
o Během posledních pěti let se snížily stavy skotu o asi 40 % i více.
o Značně poklesla produkce chlévského hnoje a kejdy v průměru o 50 % (40 t chlévského hnoje vnášíme do půdy až 200 kg N, 120 kg P2O5, 280 kg K2O, 220 kg CaO, 360 kg Mg a asi 2,8 t humusu).
o Byly podstatně sníženy plochy jetelovin jakožto zúrodňujících, strukturotvorných plodin (u vojtěšky z 250 tisíc ha na 80 tisíc ha a u jetele z 270 tisíc ha na 90 tisíc ha s tím, že současná plocha jetele vytlačuje plochy vojtěšky i v nížinách. Tato skutečnost vyvolala další negativní důsledky v zemědělské výrobě.
o Snížení ploch jetelovin představuje nižší dodávání biologického N do půdy pomocí rhizobií ve formě amidické (NH2), u kterého v důsledku přeměn na amoniakální formu (NH4) a pro rostliny nejpřijatelnější nitrátovou (NO3) formu dusíku dochází k nejmenším ztrátám využití rostlinami - je to nejlevnější dusík pro rostliny.
o V důsledku snížení ploch jetelovin dochází k nižší návratnosti strukurotvorné organické kořenové hmoty u vojtěšky v průměru 10 t.ha-1 suché hmoty, u jetele 6 - 7 t.ha-1.
o Nižší návratnost kvalitní organické hmoty zhoršuje strukturní stav půdy a zvyšuje spotřebu nafty při jejím zpracování, a tím i náklady.
Vezmeme-li v úvahu, že i spotřeba minerálních hnojiv za deset let u nás klesla o 70 % (průměrná spotřeba v roce 1990 byla přes 200 kg.ha-1 NPK a v roce 2000 asi 70 kg.ha-1 NPK - z toho 50 - 55 kg N a jen 15 - 20 kg P a K), u vápnění je situace ještě kritičtější. Zatímco do roku 1990 se vápnilo v pravidelných čtyřletých cyklech, v současné době se vápní jen sporadicky a pH půdy klesá. Přitom současné výnosy odebírají v průměru kolem 150 kg.ha-1 živin NPK tj. dvojnásobek, než kolik dodáváme do půdy. Hospodaříme tedy na úkor tzv. staré půdní síly. Přihlédneme-li k nedostatečnému organickému hnojení a vápnění a k nedostatečné návratnosti kvalitní organické kořenové hmoty jetelovin do půdy, pak se tento problém ještě prohlubuje. Jde o typický příklad tzv. Rauber systém, který se za delší řadu let musí zákonitě negativně projevit.
Kde jsou příčiny této situace? Jsou to mimo jiné tržní důvody, otevření hranic a nedostatečná ochrana trhu, které ve svém důsledku určují plochy a druhy pěstovaných plodin. Na základě požadavku trhu se pěstuje to, co se prodá - zpeněží. Chybí často jistota prodeje. O některé komodity dříve pěstované je minimální zájem, jsou kryty z importu a české zemědělství není schopno konkurovat. Některé plodiny jsou pěstovány nárazově jednou za dva (tři) roky. Tyto okolnosti narušují stálý (pevný) osevní postup a zemědělská výroba je nucena využívat dočasně jen tzv. sledy plodin tj. většinou trojsledy až čtyřsledy, někdy jen dvojsledy.
V této souvislosti je vhodné položit si otázku - co je osevní postup? Jak lze definovat osevní postup? Osevní postup je systém střídání plodin na jednotlivých honech (polích), jehož cílem je stabilizovat výnosy plodin při požadované kvalitě sklizených produktů, a to vždy se zřetelem na zachování úrodnosti půdy a zdravého životního prostředí. Z hlediska ekonomického je osevní postup nejlevnější agrotechnické opatření, které má zemědělská výroba k dispozici. Podle výsledků FAO se osevní postup ve vyspělých evropských státech podílí v průměru na výnosech polních plodin 7 – 11 % (podle předplodiny, půdních a klimatických podmínek atd.), což je porovnatelné s efektem minerálních a organických hnojiv, s efektem herbicidů a dalších intenzifikačních faktorů.
Co je však rozhodující z hlediska ekonomického a rentability v rostlinné výrobě? Zatímco při využívání osevního postupu není zemědělský podnik (farmář) prakticky finančně zatížen, ceny minerálních hnojiv, herbicidů a ostatních intenzifikačních faktorů včetně jejich aplikace jsou vysoké a často snižují rentabilitu rostlinné výroby. Uplatňování osevního postupu přináší výrazné úspory herbicidů, rovněž tak snižuje spotřebu přípravků proti škůdcům a chorobám rostlin a zlevňuje výrobu.
Jak řešit tuto složitou situaci v rostlinné výrobě v souvislosti s využitím střídání rostlin?
o Současné období je třeba chápat jako dočasnou situaci, ve které je nutné využívat osvědčené sledy rostlin, i když je sortiment druhů plodin značně omezen a v rámci druhu značně rozdílné zastoupení na ploše.
o Zařazovat takové druhy po sobě, které jsou odzkoušené nejen co do snášenlivosti, ale které vykazují stabilní výnosy, požadovanou kvalitu a pozitivně ovlivňují úrodnost půdy.
o Dbát na to, aby se alespoň polovina organické hmoty vracela zpět do půdy.

Závěr

Očekává se, že k zásadním změnám a k opětnému uplatnění osevních postupů dojde po vstupu ČR do EU, kdy se bude postupně měnit celý hospodářský systém, a tím i zemědělská výroba podle platných pravidel EU. Podobně jako například v Portugalsku, ale spíše v Rakousku (ČR má téměř stejnou úroveň zemědělské výroby jako Rakousko) bude docházet k rozhodujícím výrobním změnám, k závaznému odbytu zemědělské produkce, ke stabilizaci struktury ploch pěstovaných plodin a k nástupu kratších stabilních osevních postupů. Takovéto osevní postupy jsou z hlediska rentability zemědělské výroby nejefektivnější, zaručují udržení úrodnosti půdy a plní ekologické požadavky z hlediska celospolečenského i po další generace.

Prof. Ing. Vítězslav Škoda, CSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

  1. Dobrý den,jelikož nejsem zemědělec dostal jsem po rodičích cca 10 ha orné půdy,kterou jsem pronajal jednomu ZD, chtěl jsem se Vás optat tyto pozemky mají pronajaté už třetí rok a už tam zasely podruhé kukuřici na zrno,to znamená každý druhý rok je to vpořádku,a jak by měl vypadat zhruba osevní plán.
    Děkuji za odpověd Kovář.

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down