Optimální výživa je nezbytným předpokladem pro zdárný růst a vývoj rostlin. Při nedostatku živin klesá výnos. Tato fakta jsou známa a pěstitelé je obvykle berou v úvahu. Méně si ovšem všímají vlivu hnojení na kvalitu produkce. A přitom právě ta často rozhoduje o zpeněžení, tedy o ekonomice hospodaření.
Vyšší nároky na kvalitu jsou v posledních letech zvláště u nejpěstovanější obilniny - pšenice. Svědčí o tom také změny normy. Dostaly se do ní specifické požadavky výrobců trvanlivého pečiva, výrazně se změnilo hodnocení objemové hmotnosti a také metoda pro stanovení sedimentační hodnoty. Pokud se pěstování pšenice nevěnuje náležitá pozornost v celé šíři agrotechnických zásahů, těžko se svými kvalitativní parametry dostane do kategorie potravinářská.
Při hnojení je z hlediska kvality (ale pochopitelně i výnosu) nejdůležitější dusík. Pro zopakování - u ozimých obilnin dělíme dávky dusíku na základní, regenerační, první produkční, druhé produkční a kvalitativní. Jejich výše se řídí kromě obsahu živin v půdě, průběhu počasí a stavu porostu také odrůdou podle toho, jak tvoří výnos. U některých odrůd rozhoduje produktivnost klasu, u jiných hustota porostu, tedy počet produktivních stébel, u další skupiny je to kombinace jmenovaných výnosotvorných prvků.
Příznivý vliv dusíkaté výživy se ovšem může projevit pouze tehdy, je-li dostatečně hnojeno i ostatními živinami. Svou úlohu sehrává kromě draslíku, fosforu a hořčíku také například síra. Pokusy s vlivem dohnojování sírou na kvalitu zrna pšenice (mouky) a dokonce i na kvalitu upečeného pečiva vedli pracovníci Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. K jakým došli závěrům i další zajímavosti o vlivu hnojení na kvalitu pšenice, se můžete dočíst v měsíčníku Úroda č. 11/02, který vyjde v polovině listopadu.
