Pěstování meziplodin je v posledních letech diskutováno v mnoha souvislostech. Významně je pochopitelně vyzdvihována bilance uhlíku a jeho možné ukládání do půdní organické hmoty, důraz je také kladen na protierozní opatření a zmiňována je i druhová pestrost v krajině. Nesmíme zapomenout ani na skutečnost, že meziplodiny mohou výrazně ovlivnit hospodaření s dusíkem a omezit jeho ztráty.
Meziplodiny mohou na životní prostředí působit hned několika způsoby: 1) snížením rizika ztrát dusíku vyplavením nitrátů; 2) omezením nitrifikace amonného dusíku; 3) nižšími emisemi oxidu dusného omezením nitrifikace a denitrifikace; 4) imobilizací minerálních forem dusíku do organických vazeb a v neposlední řadě 5) dočasnou fixací CO2 z atmosféry zabudováním C do organických látek a rhizodepozicí (uložením) C do půdy prostřednictvím kořenových exsudátů. Schematicky je působení meziplodin uvedeno na obrázku.
Proto je vhodné zakládat porosty meziplodin co nejdříve po sklizni. Dřívější praxe ponechávání vzešlého výdrolu hlavní plodiny není v současných podmínkách již doporučována, především z důvodů možného šíření chorob či škůdců, což platí především u řepky. Výdrol některých plodin (zejména ozimé pšenice) vytváří malé množství biomasy s malou schopností akumulace dusíku. Nejvhodnější jsou druhově bohatší směsi meziplodin, kde je také vyšší jistota vzcházení alespoň některých druhů plodin z výsevu, s ohledem na obtížně předvídatelné podmínky při zakládání porostů zeleného hnojení. Touto problematikou se více zabývají jiné odborné články. My zůstaneme u problematiky využití dusíku.
Nejvhodnější je pěstovat meziplodiny, které jsou schopné rychle vzcházet, brzy zakořenit a vytvořit dostatečné množství nadzemní biomasy, ve které může být dusík dočasně akumulován. Jak již bylo uvedeno výše, ne na všech stanovištích je nutné využití vyššího zastoupení bobovitých plodin se schopností symbiotické fixace dusíku. Tyto plodiny mohou mít pomalejší vzcházení, problémy s opakovaným pěstování s ohledem na působení kořenových exudátů (alelopatii), případně při vyšším obsahu minerálních forem dusíku v půdě mohou fixaci dusíku omezovat.
Přestože přínosy meziplodin jsou dobře známé, vědecké studie naznačují, že jejich účinnost při snižování vyplavování dusíku a omezení produkce skleníkových plynů je velmi variabilní. Například nedávné metaanalýzy (souhrnné studie dílčích publikovaných prací), založené převážně na evropských a severoamerických datech, ukázaly, že účinek meziplodin na vyplavování dusíku se pohyboval od snížení 78 % až po 36% zvýšení. Dokonce i na jednom místě může být účinnost meziplodin velmi variabilní. Příčiny této variability nejsou vždy zcela vysvětleny, ale může se jednat o kombinaci faktorů, jako jsou termín setí, půdní podmínky a průběh počasí po výsevu, které výrazně ovlivňují nárůst biomasy rostlin, a tím i akumulaci dusíku. Dobře zapojený porost může přijmout 50–150 kg N/ha. Mnohé studie právě potvrzují, že zpoždění v termínu setí nebo nevhodné podmínky pro vzcházení a růst rostlin snižují tvorbu biomasy rostlin, příjem a akumulaci dusíku. Dalším faktorem, který ovlivňuje následné přeměny dusíku, je období ukončení porostu a způsob zapravení do půdy. Čím dřív je porost zeleného hnojení ukončen, tím se vytváří delší období pro mineralizaci rychle rozložitelných dusíkatých organických látek z rostlin meziplodin a zpětné uvolnění minerálních forem do půdy. Tomu pak více napomáhá zapravení rostlin do půdy. Proto je z pohledu hospodaření s dusíkem více doporučováno ponechávat rostliny „aktivní“ co nejdéle do předjarního období a do půdy je zapravovat omezeně. Tato problematika je pochopitelně mnohem složitější, s ohledem na následnou plodinu, agrotechniku zakládání následné hlavní plodiny, systém hnojení apod.
Meziplodiny však mohou významně přispět s „hnojením“ dusíkem, ale i dalšími živinami, neboť rostliny také zadržují mobilní sírany, hořčík nebo napomáhají zvyšovat využití fosforu, mikroprvků apod.
Tento příspěvek byl připraven s využitím poznatků získaných při řešení Specifického výzkumu „S projekt“ MŠMT ČR - GA FAPPZ.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., prof. Ing. Jiří Balík, CSc., dr. h. c., doc. Ing. Martin Kulhánek, Ph.D., Ing. Ondřej Sedlář, Ph.D.
Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, FAPPZ, ČZU v Praze
Foto Jindřich Černý
Celý článek najdete v časopisu Farmář č. 1/2024.*
