Jetel luční (Trifolium pratense L.) je pro naše území historickou plodinou. Počátky jejího pěstování spadají až do 18. století. O významu jetele lučního není třeba příliš diskutovat. Jedná se o vynikající pícní druh se zlepšujícím vlivem na půdní prostředí, který je také důležitý pro krajinotvorné účely.
Z pohledu statistických čísel došlo, podobně jako u vojtěšky, i u jetele lučního po roce 1989 k výraznému poklesu pěstebních ploch. Poprvé až v roce 2000 byl zaznamenán mírný meziroční nárůst pěstebních ploch, když víceleté pícniny na orné půdě dosáhly v tomto roce celkové výměry 414 tis. ha. Bohužel ale pokračuje nepříznivý trend ve snižování hektarových výnosů sena.
S rozsahem celkových pěstebních ploch jetele lučního úzce souvisí také výměry ploch určených pro výrobu osiva. Přesto, že osivo některých tuzemských odrůd jetele lučního patří mezi významné exportní komodity, dochází v posledním desetiletí ke snižování přihlášených množitelských ploch. Zatímco v roce 1990 byla plocha uznaných semenářských porostů u jetele lučního větší než 16,5 tis. ha, v roce 1999 to bylo jen 7,7 tis. ha ve stupni C1. Z přehledů, které jsou u jetele lučního k dispozici také vyplývá, že dosahované výnosy uznaného osiva nejsou vysoké, v některých letech jsou dokonce velmi špatné. To koresponduje do určité míry s rizikovostí pěstování této plodiny a o to více je třeba respektovat vhodná pěstitelská opatření včetně výběru vhodných odrůd.
V průběhu minulých desetiletí se měnily názory na využitelnost této plodiny a také na parametry, kterých by měl jetel luční ve formě nových odrůd dosahovat. Není tak dávno doba, kdy téměř jediným kritériem hodnotícím kvalitu odrůd byl výnos. V současné době, se vzrůstajícím významem jetele lučního nejen jako pícniny na orné půdě, ale také jako významného komponentu různě koncipovaných a pro různé účely modifikovaných směsí vystupuje do popředí požadavek na dobrý zdravotní stav a na zvýšenou vytrvalost a konkurenceschopnost této plodiny.
V jednom z minulých čísel časopisu Úroda byl publikován příspěvek věnovaný listovým chorobám jetele lučního. V tomto příspěvku se v souvislosti právě s vytrvalostí a konkurenceschopností jetele lučního věnujeme dalším fytopatologicky významným faktorům, které na tyto vlastnosti mají vliv. S určitou mírou zjednodušení je možné konstatovat, že vedle původců listových chorob sehrávají nejvýznamnější roli při snižování vytrvalosti jetele lučního původci patologických poškození krčkových a kořenových pletiv. Onemocnění, které souhrnně označujeme jako krčkové a kořenové hniloby, končí odumřením napadených jedinců. Do komplexu patogenů patří původce rakoviny jetele, houba Sclerotinia trifoliorum a houby z rodu Fusarium. Dříve byl s pěstováním jetele lučního spojen pojem vyzimování a jako příčina označována houba Sclerotinia trifoliorum. S postupujícím šlechtěním nových odrůd a zlepšující se technologií pěstování se podařilo do určité míry vliv tohoto patogena eliminovat. U diploidní odrůdy Tábor je dokonce deklarována šlechtitelsky fixovaná rezistence. V současné době jsou za hlavní původce krčkových a kořenových hnilob považováni zástupci rodu Fusarium, v našich pdmínkách reprezentované druhy F. avenaceum, F. culmorum, F. oxysporum a F. solani. Při invazním způsobu šíření tato choroba decimuje disponované rostliny již v roce založení. Přímá možnost ochrany je obtížná a jejím základem je výběr vhodných lokalit a agrotechnických zásahů. Nejvýznamnějším ochranářským opatřením je ale výběr vhodných odrůd. Doporučit lze nové české odrůdy na tetraploidní úrovni, u nichž je jedním ze sledovaných šlechtitelských znaků schopnost omezit vliv těchto houbových organismů. V současné době je na Šlechtitelské stanici Hladké Životice připraveno novošlechtění pod označním HŽ – F, u něhož je po několika cyklech rekurentní selekce zřetelně vyšší odolnost vůči Fusarium spp. než u odrůd standardních.
Rozdíly ve vytrvalosti odrůd jetele lučního jsou také demonstrovány na obr. 1. Z něj je patrné, že ve druhém užitkovém roce došlo u některých materiálů téměř k totálnímu vymizení vegetujících jedinců.
Dalšími ze závažných původců snižování vytrvalosti rostlin jetele lučního jsou viroví patogeni. Nejrozšířenějším je virus žluté mozaiky fazolu (bean yellow mosaic virus - BYMV), který byl v České republice determinován v 75 - 94 % vzorků rostlin s příznaky virové infekce. Kromě tohoto druhu se z virových patogenů vyskytují i virus vrcholové nekrózy hrachu (pea top necrosis virus - PTNV), virus žilkové mozaiky jetele lučního (red clover vein mosaic virus- RCVMV), virus mozaiky vojtěšky (alfalfa mosaic virus- AlMV) aj. Viroví patogeni způsobují na rostlinách jetele lučního různé typy příznaků - mozaiky, strakatosti, skvrnitosti, kroucení listů apod. V přírodě se většina těchto patogenů rozšiřuje hmyzími přenašeči, převážně mšicemi. Virové choroby patří k činitelům negativně ovlivňujícím výnos zelené hmoty a semen, napadené rostliny jsou často retardovány v růstu a vytvářejí méně hlávek. Z hlediska vytrvalosti k závažným důsledkům napadení patří i zvýšený úhyn napadených rostlin. V pokusech jsme zjistili, že k vyššímu úhynu napadených rostlin v porovnání se zdravými rostlinami dochází převážně přes zimní období (graf 1).
Jetel luční bývá často jedním z komponentů různých směsných porostů a tvoří podstatnou složku obsahu stravitelného dusíku v zelené hmotě nebo v seně a prostřednictvím hlízkových bakterií také dodává podstatnou část dusíku potřebného k výživě těchto porostů. Proto je velmi důležité, aby si rostliny jetele lučního uchovávaly co nejvyšší vytrvalost i v jetelotravních porostech. V pokusech ve Výzkumném ústavu pícninářském jsme sledovali vliv napadení jetele lučního houbami rodu Fusarium a virovými patogeny na jeho vytrvalost v těchto porostech. Z grafů 2 a 3 je zřejmé, že odrůdy Start a Tempus prokázaly na podzim prvního užitkového roku nejnižší napadení jak sledovanými houbovými, tak i virovými patogeny a pokles jejich procentického zastoupení ve sklizni druhého užitkového roku byl z testovaných odrůd nejnižší (graf 4). Z těchto výsledků je zřejmý vliv napadení rostlin jetele lučního těmito patogeny na jejich vytrvalost.
Viroví patogeni jsou obligátní vnitrobuněční paraziti a neexistuje proti nim žádná dostupná přímá chemická ochrana a podobná je situace i u kořenových chorob, způsobovaných houbami z rodu Fusarium. V současné době jediným možným způsobem ochrany pěstování odolných materiálů. Proto se ve spolupráci se Šlechtitelskou stanicí Hladké Životice zaměřujeme na vyšlechtění odrůd odolných vůči těmto patogenům.
Po určitém období stagnace pěstování jetele lučního dochází v současné době k renesanci této plodiny. Souvisí to s obecně přijatým principem trvale udržitelného zemědělství, při jehož provádění musí být leguminózy součástí osevních postupů. Šance pro tuto plodinu je také v náhradě živočišných bílkovin při výživě hospodářských zvířat rostlinnými komponenty. Z přehledu struktury pícnin pěstovaných v zemích EU je také zřejmé, že je tam podstatně nižší podíl čistých porostů jetelovin v porovnání s naší republikou. Budou proto pokračovat změny ve struktuře pícnin na orné půdě a i zde bude sehrávat jetel luční důležitou úlohu. Jetel luční bude v neposlední řadě sehrávat stále významnější roli v mimoprodukčních funkcích zemědělství a v aktivitách podílejících se na udržování kvality.
RNDr. Jan Nedělník, PhD.,Ing. Radovan Pokorný, PhD.,
Výzkumný ústav pícninářský, spol. s r.o. Troubsko
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobrý den,
sice starší článek, avšak aktuální reakce. V roce 2016 jsem vysel 2 ha jetele lučního Start bez krycí plodiny a bez chemické ochrany. Správa plodiny spočívala ve třech odplevelovacích cečích kladívkovým mulčovačem. Postačily by dvě a mohlo by se sklízet za předpokladu suchého počasí na seno. Nicméně jetel byl sklizen na čtvrtou seč za stálého počasí a po zaschnutí slisován do malých balíků. Zvířata kozy a králíci to milují, lidé se toho bojí. Jsou negativní informace o puchnutí nohou u koní. Jetel luční Start je vynikající odolnou plodinou až do hlubokého podzimu. Tento rok vysévám další 1,5 ha, kdy jetel luční Start z minulého roku budu po zmulčování a zaorání používat jako hnojivo pro ozimou pšenici na příští rok. Způsob Greeningu, kdy není tolik hnoje je vyhovující. Výnos sena na čtvrtou seč je 10 q/ 1ha. Nadmořská výška cca 350 metrů nad mořem. Super plodina. Návrat 4 - 5 let na stejné místo.
S úctou Jiří Šrámek