Méně příznivé oblasti LFA a oblasti s ekologickými omezeními jsou oblasti charakterizované zhoršenými přírodními a sociálně-ekonomickými podmínkami v důsledku čehož mají zemědělci hospodařící v této oblasti vážné existenční problémy.
Jak jsem již informovali ve článku v minulém čísle Farmáře, cílem podpory těchto oblastí je zachovat venkovskou krajinu, udržet zemědělce v této krajině a zachovat a rozvíjet trvale udržitelné systémy hospodaření na půdě v této oblasti.
Geografické a numerické vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR bylo navrženo pracovní skupinou složenou z odborníků MZe ČR, VÚZE a VÚMOP. Zároveň byly navrženy i podpory pro zemědělce hospodařící v těchto oblastech.
Složitost problematiky vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR spočívá v tom, že dochází ke zcela zásadní a kvalitativní změně v pojetí metodiky vymezení kritérií LFA a oblastí s ekologickými omezeními v ČR ve srovnání s dosavadním přístupem kategorizace zemědělských území používaných v nařízeních vlády č. 341/1997 Sb., č. 24/1999 Sb. a č. 344/1999 Sb. Ve velmi krátkém čase byla vytvořena zcela nová a rozsáhlá databáze, umožňující zařadit katastrální území do méně příznivých oblastí dle více kritérií podle kapitoly V, čl. 13 a 21, NR 1257/99/EEC. Tato nová databáze není identická s databází pro vymezení méně příznivých oblastí používanou v nařízeních vlády v letech 1998 - 2000, kdy pro vymezení méně příznivých oblastí postačovalo jediné kritérium - průměrná cena zemědělských pozemků do 4,00 Kč/m2, uveřejněná ve vyhlášce MZe ČR č. 215/1995 Sb.v pozdějším znění. Při použití tohoto postupu zaujímaly méně příznivé oblasti celkovou rozlohu 1902,5 tis. ha, což představovalo 44,38% zemědělského půdního fondu. Nově vymezené méně příznivé oblasti LFA podle posledního návrhu činí 59,45% zemědělského půdního fondu, tj. přibližně o 15% více než v roce 2000.
Jako nejvhodnější varianta pro vymezení LFA a oblastí s ekologickými omezeními byla operativní poradou ministra zemědělství z devíti předložených variant vybrána varianta, která pro vymezení ostatních LFA obsahuje pouze dvě kritéria, tj. půdy nepříznivé kvality a malá produktivnost území.
V období od července do září 2000 byla tato varianta předána okresním Agrárním komorám k posouzení. Na základě připomínek vzešlých z pracovišť Agrárních komor, byly provedeny další úpravy a metodické změny, které se promítly do konečného návrhu numerického a grafického vymezení méně příznivých oblastí ČR pro rok 2001.
Podmínky a kritéria Evropské unie pro poskytování podpor v méně příznivých oblastech (less favoured areas - LFA) a oblastech s ekologickými omezeními obsahuje V. kapitola Nařízení Rady č. 1257/99/EEC o podporování rozvoje venkova prostřednictvím Evropského zemědělského podpůrného a záručního fondu (EAGGF). V EU se užívají pro vymezení LFA kritéria přírodní, sociálně ekonomická i demografická.
Kriteria pro méně příznivé oblasti ČR pro rok 2001 vycházejí velkou měrou právě z právního předpisu Evropské Unie - Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999. V některých případech ještě nejsou plně spolehlivé informační zdroje a proto nebyla kriteria EU zohledněna plně. Také užitá kriteria budou v období do vstupu ČR do EU ověřována, upřesňována a lépe přizpůsobována našim i evropským podmínkám.
Pro rok 2001 se vycházelo z informačních zdrojů, které byly v době zpracování k dispozici. Základní územní jednotkou byl zvolen katastr. Údaje přebírané z bonitace půdního fondu se vztahují k zemědělské půdě v katastru. Data o nadmořské výšce patří k celému katastru.
Vymezení horských oblastí
Horské oblasti podle čl. 18 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 jsou charakterizovány značně omezenými možnostmi využití půdy a výrazným zvýšením nákladů na její obdělávání které je dáno:
- nadmořskou výškou a tím působení velmi nepříznivých klimatických podmínek, jejichž následkem je zkrácení vegetačního období,
- v nižších nadmořských výškách výskytem svahů na větší části dané oblasti, které jsou příliš strmé pro využití strojů a vyžadují si použití nákladného speciálního zařízení,
- kombinací obou faktorů, kdy nevýhoda daná jedním z nich samostatně je méně tíživá než dohromady, kdy oba faktory, tj. nadmořská výška a svažitost znamenají přiměřeně značnou nevýhodu.
Horské oblasti - konkretizace kriterií pro ČR:
Typ H1
do oblasti H1 náleží všechna katastrální území u kterých je nadmořská výška větší nebo rovna 600 m (bez ohledu na svažitost), v této nadmořské výšce jsou nejhorší půdně-klimatické podmínky, charakterizované 8 a 9 klimatickým regionem, které byly vymezeny při bonitaci zemědělského půdního fondu ČR.
Charakteristika 8. a 9. klimatického regionu je uvedena v následující tabulce.
Průměrná nadmořská výška převážné části katastrálních území byla stanovena podle speciální databáze vytvořené z informačních systémů Geografické katedry Přírodovědecké fakulty KU Praha, z Geografického ústavu ČSAV Praha (z roku 1974) a vlastním šetřením z mapových podkladů. V následujících letech databáze nadmořských výšek bude lépe precizovaná.
Typ H2
do oblasti H2 náleží všechna katastrální území s průměrnou nadmořskou výškou 500-600 m a zároveň výskytem svahů nad 7° sklonitosti na ploše větší než 50 % zemědělské půdy v k. ú., i v této nadmořské výšce se převážně nachází 8. a 9. klimatický region.
Vymezení ostatních méně příznivých oblastí
Ostatní méně příznivé oblasti podle čl. 19 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999 jsou oblasti, kterým hrozí nebezpečí, že zde bude zastaveno využívání půdy a kde je přesto ochrana venkova nezbytná. Jsou to oblasti, které vykazují všechny následující znaky:
- výskyt půdy nízké produktivity, nesnadno obdělávatelné a s omezeným potenciálem, který nelze zvýšit jinak než vynaložením nadměrných nákladů a které jsou vhodné hlavně pro extenzivní živočišnou výrobu
- produkce, která je výsledkem malé produktivity přírodního prostředí je výrazně nižší než průměr, měřeno základními ukazateli ekonomických výsledků zemědělství
- malá nebo snižující se hustota obyvatelstva, které je převážně závislé na zemědělské činnosti a jehož další úpadek by mohl ohrozit životaschopnost oblasti a její další obydlení.
Ostatních méně příznivé oblastí - konkretizace kriterií pro ČR
Pro vymezení ostatních méně příznivých oblastí (O) byl použit, jako jedno z kritérií, bodový systém hodnocení produktivity přírodního prostřední podle výnosnosti půd, který byl stanoven a oponentně projednán ve VÚZE Praha v roce 1998. Principiálně tento systém vychází z normativního ekonomického ocenění bonitovaných půdně ekologických jednotek, jako rozdíl mezi normativními příjmy z rostlinné výroby a normativními náklady vynaložených na jejich dosažení. Výnosnost půdy je integrální ukazatel půdně klimatických a ekonomických podmínek.
Charakteristické ukazatele výnosnosti půd v ČR a průměrná výnosovost
minimální výnosnost -2500,- Kč/ha = 6 bodů
průměrná výnosnost 2482,- Kč/ha = 42,2 body
maximální výnosnost 10 750,- Kč/ha = 100 bodů
hladina 34 bodů je 1150,- Kč/ha, tj. 46,3 % z průměrné výnosnosti půdy ČR (O2)
hladina 38 bodů je 1850,- Kč/ha, tj. 74,5 % z průměrné výnosnosti půdy ČR (O3)
Zdroj: Závěrečná zpráva VÚZE, 1998
Na základě připomínek odborné veřejnosti, které shromažďovala Agrární komora ČR, byla vypracována další kategorie ostatních méně příznivých oblastí, a to typ O1.
Typ O1
zahrnuje všechna katastrální území u kterých je výskyt půdy s výnosností do 38 bodů a svažitostí více jak 7° zemědělské půdy v k.ú. na ploše větší než 50 % v nadmořské výšce do 500 m a nejsou zahrnuta do horských oblastí typu H2.
Typ O2
zahrnuje všechna katastrální území u kterých je malá produktivnost přírodního prostředí podle výnosnosti půd vyjádřená v bodech, a to méně než 34 bodů a nejsou zahrnuta do oblasti typu O1.
Typ O3
zahrnuje všechna katastrální území u kterých je malá produktivnost přírodního prostředí podle výnosnosti půd vyjádřená v bodech, a to v rozsahu 34,01 až 38 bodů a nejsou zahrnuta do oblasti typu O1.
Kriteria nízké hustoty obyvatel a vysokého podílu pracujících v zemědělství pro rok 2001 užita nebyla.
Vymezení méně příznivých oblastí postižených specifickými nevýhodami
Méně příznivé oblasti mohou zahrnovat další oblasti postižené specifickými nevýhodami (čl. 20 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999), kde by zemědělská činnost měla v případě potřeby a za určitých podmínek pokračovat, aby bylo možno chránit nebo zlepšovat životní prostředí, zachovat venkovskou krajinu a turistický potenciál oblasti nebo aby bylo možno chránit pobřeží. Celková rozloha těchto dalších specifických oblastí spolu s oblastmi s ekologickými omezeními nesmí překročit 10% plochy příslušného státu.
Oblasti postižené specifickými nevýhodami - kriteria pro ČR
Do oblasti postižené specifickými nevýhodami byly pro rok 2001 zařazeny pouze omezení způsobené vlivem poddolování (typ S1) a vlivem „sucha“ (typ S2).
Typ S1
do oblasti S1 jsou zařazené katastrální území, kde převážná část zemědělských půd jsou poddolována, nebo jsou dotčena hlubinnou těžební činností podle databáze Geologického ústavu ČAV. Jedná se o historická důlní díla, které v současnosti nemají vlastníka. Pokud důlní dílo má vlastníka, resp. provozovatele, potom se podpora neposkytne ze státních prostředků, nýbrž formou náhrady škody od konkrétního vlastníka důlního díla.
Typ S2
do oblasti S2 byly zařazeny katastrální území, které se nachází v suchých oblastech vymezené klimatickými regiony 0, 1 a 4 a výskytem lehkých výsušných (písčitých) půd, podle bonitace zemědělského půdního fondu, nebo oblasti vymezené délkou vegetačního období 124 až 160 dní, obdobím sucha nad 22 dnů a ročním úhrnem srážek do 540 mm.
Období sucha bylo stanoveno s využitím klimatické regionalizace, zpracované Přírodovědeckou fakultou Karlovy univerzity na podkladě dlouhodobé analýzy klimatických faktorů.
Oblasti s ekologickými omezeními
Platby na úhradu vzniklých nákladů a ušlého příjmu mohou být poskytnuty v oblastech s ekologickými omezeními, která jsou založena na komunitárních pravidlech ochrany životního prostředí, jestliže jsou nezbytné k řešení specifického problému. (čl. 16 Nařízení Rady (EC) č. 1257/1999)
Oblasti s ekologickými omezeními (značení E) pro ČR
Typ E
do oblasti E jsou zařazená katastrální území, které se nachází v 1., 2. a 3. zóně CHKO a NP - velkoplošná chráněná území vyčleněna podle § 14, odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Za předpokladu, že nespadají do katastrálních území, které byly zařazeny do horských oblastí, nebo do oblastí postižené specifickými nevýhodami. Oblasti E jsou zohledněna v následujícím členění:
zóna 1. je značena E1, zóna 2. je značena E2 a zóna 3 je značena E3. Jednotlivé zóny nejsou kvantifikovány podle katastrálních území.
V případě, že CHKO a NP se nachází v katastrálních územích, kde výnosovost půdy je menší než 38 bodů, potom tato katastrální území jsou zařazena do horských oblastí, nebo do ostatních méně příznivých oblastí. Tento postup byl zvolen z důvodu, aby nedocházelo k překrytí několika kategorií LFA.
Databázový informační systém (DIS) o zařazení jednotlivých k . ú . do CHKO a NP byl převzat od Správy chráněných krajinných oblastí při MŽP ČR. Tento DIS neobsahuje diferenciaci k . ú . do jednotlivých zón CHKO a NP. Při poskytování podpor zemědělcům, kteří se nachází v CHKO a NP budou jednotlivé zóny přiznány na základě individuálních potvrzení od Správy CHKO nebo NP.
Plošná kvantifikace vymezených méně příznivých oblastí v ČR pro rok 2001 jsou v tabulkách.
Porovnání stanovení méně příznivých oblastí v ČR a v EU naleznete v příštím čísle Farmáře.
Ing. Jiří Němec, CSc.,
Ing. Marie Štolbová, CSc.
VÚZE Praha
