Vhodný název, zajištění udržovacího šlechtění, odlišnost, uniformita, stálost znaků a v neposlední řadě určitá užitná hodnota – to jsou základní podmínky pro registraci nové odrůdy, její zapsání do Státní odrůdové knihy. V případě genetické modifikace musí navíc registraci předcházet uvolnění geneticky modifikované plodiny do oběhu.
Odrůda jako důležitý a nejlevnější intenzifikační faktor rostlinné výroby a také osivo a sadba, jejichž prostřednictvím se genetická informace obsažená v odrůdě realizuje na poli, byly předmětem odborného semináře Osivo a sadba. V rámci cyklu Agricultura – Scientia – Prosperitas jej uspořádala Česká zemědělská univerzita v Praze ve spolupráci s Českomoravskou šlechtitelskou a semenářskou asociací a Družstvem vlastníků odrůd.
Odrůda je majetek šlechtitele
Princip ochrany odrůd spočívá v udělení vlastnických práv šlechtiteli či objeviteli nové odrůdy. Lze to porovnávat s patenty na průmyslové objevy. Efekt odrůdových práv je potom dán tím, že pro produkci odrůdy k obchodování je nutný souhlas majitele práv. Za využívání chráněné odrůdy dalšími spotřebiteli může vlastník požadovat licenční poplatky.
V této souvislosti stojí za zmínku farmářské osivo. Naši pěstitelé už pravděpodobně dobře vědí, že u vyjmenovaných druhů je lze vyrábět, k čemuž sice není potřebný souhlas majitele odrůdy, ale stanoveným poplatkům podléhá. Přesto Ing. Vojtěch Dukát z Družstva vlastníků odrůd (DVO) ve svém vystoupení připomenul povinnost přiznat využití chráněné odrůdy formou farmářského osiva a zaplatit náhradu. „Dvakrát do roka (po setí ozimů a jařin) vyzýváme pěstitele, aby podali informace o farmářském osivu,“ řekl Ing. Dukát a zdůraznil, že na tuto výzvu musí reagovat i ti, kteří farmářské osivo nepoužili.
Družstvo vlastníků odrůd založili v roce 2001 držitelé šlechtitelských práv k odrůdám v České republice a zástupci zahraničních držitelů šlechtitelských práv. Předmětem činnosti družstva je kromě hájení zájmu šlechtitelů a uzavírání licenčních smluv s koncesionáři právě sběr informací a výběr náhrad za využití farmářských osiv a sadby. Držitelé šlechtitelských práv každoročně písemně upřesňují seznam chráněných odrůd a výši náhrady, kterou požadují za jejich využívání.
Dostatek informací pomůže při výběru
Vyznat se v široké nabídce odrůd není vůbec jednoduché a získat potřebné informace také ne. Po registraci odrůdy sice Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský (ÚKZÚZ) vydává její popis, ale v každoročně vydávaném Seznamu registrovaných odrůd tyto informace uvedeny nejsou. Také Společný katalog odrůd druhů zemědělských rostlin, platný pro celou Evropskou unii, je pouze úředním seznamem. Proto ve většině zemí s vyspělým zemědělstvím existuje systém pro hodnocení hospodářských vlastností odrůd po jejich registraci – institut doporučování odrůd.
„I naši zemědělci se brzy dočkají Seznamu doporučených odrůd (SDO), který nahradí dosud vydávané přehledy odrůd,“ uvedl Ing. Daniel Jurečka, ředitel odboru odrůdového zkušebnictví ÚKZÚZ. „Náš ústav byl na základě zákona o oběhu osiv a sadby pověřen Ministerstvem zemědělství ČR prováděním potřebných pokusů a vydáním tohoto seznamu,“ pokračoval Ing. Jurečka. „Kromě zkušebních stanic ÚKZÚZ budou do pokusů zapojena i jiná pracoviště. Se subjekty, které budou na těchto pracovištích garantovat zkoušky u jednotlivých plodin, jsme uzavřeli smlouvy.“
Zavedení doporučování odrůd je jistě krokem kupředu, ale zatím nebudou informace zdaleka kompletní. Zkoušení pro SDO je totiž omezeno jenom na odrůdy, které jsou registrovány v naší republice. Podíváme-li se tedy třeba na rozsah zkoušení ozimé pšenice, bylo založeno 29 pokusů se 35 odrůdami, ale registrovaných odrůd této plodiny je u nás 67 a evropský katalog jich obsahuje 929. Jak Ing. Jurečka upozornil, u některých významných plodin zkoušení vůbec neprobíhá. Je to například kukuřice, pro jejíž ověřování u nás není mimo ÚKZÚZ vhodné pracoviště, a dosud nebylo rozhodnuto o vydávání SDO brambor jiných užitkových směrů kromě průmyslových.
GM odrůdy budou mít premiéru
Letos poprvé mohou naši zemědělci zasít osivo geneticky modifikované odrůdy. Jde o kukuřici odolnou proti zavíječi kukuřičnému. První odrůdy kukuřice s genetickou modifikací typu MON 810 byly loni zapsány do evropského katalogu odrůd a členství České republiky v Evropské unii umožňuje osivo těchto odrůd prodávat na našem osivářském trhu.
Na významu tak nabývá již dříve často diskutované téma koexistence, neboli souběžné existence všech pěstitelských systémů a jejich udržitelnosti z dlouhodobého hlediska. Obavu z nástupu geneticky modifikovaných odrůd nemají jenom ti, kteří hospodaří konvenčním způsobem a GM odrůdy pěstovat nechtějí, ale především zemědělci v ekologickém systému hospodaření.
Protože koexistence je široké téma a na stránkách Zemědělce se mu budeme průběžně věnovat, nyní jen několik postřehů. Povinnosti pěstitele, který bude pěstovat GM odrůdy, shrnula Ing. Marie Čeřovská z Ministerstva zemědělství ČR. Zdůraznila především nutnost evidence ploch s GM odrůdami, aby byla zajištěna sledovatelnost, dodržování izolačních vzdáleností a označování produkce.
„Vítaným preventivním opatřením proti sporům je spolupráce mezi sousedícími zemědělskými podniky. Zemědělec, který se rozhodne pěstovat GM odrůdy, by měl o svém záměru informovat sousedy s dostatečným předstihem,“ uvedla Ing. Čeřovská. „Přestože za dodržování všech opatření vyplývajících ze zákona o nakládání s GMO a genetickými produkty odpovídá ten, který GM odrůdy pěstuje, k úspěšné koexistenci je nutná dobrá komunikace mezi všemi zemědělci.“
Jsou naše osiva kvalitní?
Otázka týkající se kvality osiv je jistě oprávněná, protože dobrý start plodiny do vegetace, na němž se jakost osiva významně podílí, lze těžko něčím nahradit. Nezáleží tedy jenom na volbě vhodné odrůdy, ale i na tom, v jaké podobě se do půdy dostane.
Podle údajů odboru osiv a sadby ÚKZÚZ, jehož ředitelkou je Ing. Barbora Dobiášová, u nás působí asi sto aktivních dodavatelů osiv a sadby. Výsledky uznávacího řízení množitelských porostů dokladují, že certifikovaná osiva jsou kvalitní. „Občas se ale může stát, že se určité nedostatky vyskytnou,“ upozornila Ing. Dobiášová. Zároveň apelovala na odběratele osiv, aby kupovali pouze kvalitní osiva a požadovali ošetření mořidly účinnými proti chorobám přenosným osivem, které se v jejich oblasti vyskytují. Stává se totiž, že pěstitelé ve snaze ušetřit slevují ze svých požadavků a takový postup se jim potom vymstí.
Za důsledek nesystematického moření lze považovat zvýšený výskyt sněti zakrslé. Tato velmi nebezpečná choroba obilnin je na rozdíl od sněti mazlavé, na níž účinkují všechna mořidla registrovaná u nás proti snětím rodu Tilletia, účinně potlačována jenom některými z nich. V letech 2001 až 2004 pracovníci Zemědělského výzkumného ústavu Kroměříž, s. r. o., monitorovali výskyt spor snětí ve vzorcích odebíraných při sklizni obilnin. Z výsledků vyplývá, že i když během oněch čtyř let byl počet pozitivních zjištění proměnlivý, má vzrůstající tendenci, a to zvláště u sněti zakrslé. Toto zjištění je varováním, že ochranu proti snětím nelze podceňovat.
