Největší problémy s virovými chorobami brambor byly v padesátých letech a v šedesátých letech minulého století. To souviselo s tehdejší úrovní množení, včetně uznávacího řízení, s výrazným nedostatkem vhodných odrůd rezistentních vůči virovým chorobám i s tehdejší nízkou úrovní ochranných opatření proti šíření těchto chorob. To vše pak zapříčiňovalo nedostatek tuzemské kvalitní sadby brambor. K výsadbě se často používala sadba o nízké biologické hodnotě, s vysokým výskytem virových i jiných chorob.
Tehdy virové choroby brambor způsobovaly velmi vysoké hospodářské ztráty a byly nejvážnějším problémem českého bramborářství. Výskyt virových chorob na produkčních plochách byl obvykle vysoký a působil negativně na výnosy brambor. Na základě výsledků pokusů bylo dokázáno, že každé procento rostlin napadené viry snižuje celkový výnos hlíz o 0,5 až 0,8 %, což svědčí o mimořádném významu virových chorob brambor.
Současná situace je příznivější. V praxi byla realizována opatření, která pozitivně ovlivnila výskyt virových chorob. Mezi ně patří především:
Změny v technologii pěstování sadby brambor, včetně výživy.
Zpřísnění uznávacího řízení, a to jak v polních přehlídkách, tak i zavedením posklizňových zkoušek, včetně testu Elisa.
Zavedení ochrany proti přenašečům virových chorob brambor – mšicím.
Uplatnění povinného zkrácení vegetace (desikace) na základě náletu mšic, výtěžnosti sadby i výskytu plísně, a to u všech skupin odrůd.
Výrazné snížení výskytu infekčních zdrojů virových chorob, zvětšení izolačních vzdáleností a vytváření uzavřených pěstebních oblastí.
Zkrácení cyklu množení sadby brambor.
Rozšíření odrůdové skladby brambor, včetně vyšlechtění odrůd vykazujících vyšší odolnost vůči virovým chorobám.
Tato, ale i další pěstitelská, ochranářská a organizační opatření pozitivně ovlivnila celkovou situace, takže se zdá, že se ekonomický význam virových chorob snížil. Je třeba míti stále na zřeteli, že v našich geografických, půdních a klimatických podmínkách zůstanou virové choroby brambor stále nebezpečné. Jejich šíření je u nás v porovnání s přímořskými, severně položenými státy mnohem rychlejší. Rozhoduje o tom řada faktorů, z nichž nejvýznamnější je výskyt a především doba a početnost náletu vektorů (mšic), výskyt infekčních zdrojů i úspěšnost realizovaných ochranářských opatření.
S vizuálními projevy virových chorob brambor se můžeme setkat zejména na nati, kde se vytvářejí různé formy mozaiky, prosvětlení listů, ale i jejich nekrózy, deformace a stáčení (tabulka 1). Méně často se setkáváme s příznaky virových chorob na hlízách. Jde například o "zduřelou kroužkovitost hlíz bramboru" způsobenou nekrotickým kmenem viru Y, projevující se především na slupce hlíz brambor, nebo s poškozením dužniny hlíz brambor, způsobené Mop-top virem (PMTV) nebo tabákovým ratle virem (TRV).
Přenos virových chorob brambor se děje především za pomoci savého hmyzu - mšic, nebo mechanicky - dotykem zdravé a nemocné rostliny. Nelze však vyloučit i přenosy jinými způsoby, jako například háďátky, houbami, dalším savým hmyzem apod. Zvlášť hospodářsky významné jsou tzv. směsné infekce, kdy rostlina bramboru je zároveň napadena více viry. Snížení výnosu pak bývá zvlášť vysoké.
Ochrana proti virovým chorobám spočívá v řadě opatření, která je nutné uplatňovat v komplexním pojetí. Přitom je třeba si uvědomit několik skutečností.
1. Veškeré virové choroby brambor jsou přenosné sadbou. Z tohoto důvodu je nutné sázet pouze certifikovanou sadbu, která zaručuje vysoké kvalitativní parametry, včetně stanoveného maximálního přípustného výskytu virových chorob. Tato uznaná sadba úspěšně prošla polními přehlídkami, které vykonávají pracovníci Odboru osiv a sadby ÚKZÚZ, ale i posklizňovými zkouškami, včetně testu na virové choroby (Elisa). Velmi důležité je, že tato sadba je prostá všech karanténních škůdců a chorob, což je zvlášť významné v současné době, kdy se u nás projevily problémy s výskytem bakteriální kroužkovitosti bramboru způsobované bakterií Clavibacter michiganensis subsp. sepedonicus.
2. Jednotlivé odrůdy brambor vykazují rozdílnou náchylnost k jednotlivým virům. Proto je nutné dokonale znát pěstovanou odrůdu, její náchylnost a odolnost vůči virům. To má význam pro umístění odrůd v rámci pěstitelských bloků.
3. Přenos virů probíhá ponejvíce prostřednictvím mšic, ale i dotykem. Je důležité si uvědomit, že každý virus může mít více kmenů, které se liší svou agresivitou a také symptomy. Příkladem může být nekrotický kmen viru Y, jenž může u některých odrůd vyvolat nekrózu slupky hlíz bramboru.
4. Ochranu proti mšicím sadbových porostů brambor je třeba provádět včas a opakovat ji podle náletu mšic. Nálet mšic se sleduje pomocí žlutých misek nebo sacích pastí. Výhodné je používat insekticidy, nebo jejich kombinace, s rychlým iniciálním účinkem. V pozdější době je možné ošetření proti mšicím spojit s ošetřením proti plísni bramborové, neboť většinu insekticidů a fungicidů lze míchat. Při výskytu mandelinky bramborové je vhodné používat insekticidy, které vedle dobré aphicidní účinnosti mají dobrou účinnost i na tohoto škůdce. Ochrana aphicidy je vysoce úspěšná proti perzistentním virům (svinutka).
5. V množitelských porostech je nutné soustavně provádět negativní výběry, to znamená odstraňovat virové infekční zdroje. Zvlášť důležité je jejich včasné zahájení a rychlé odstranění nemocných rostlin z pozemku. Při negativních výběrech se musí odstranit i trsy cizí odrůdy a ostatní nevhodné rostliny.
6. Při pěstování sadby je významné dodržování předepsaných izolačních vzdáleností. Cílem musí být vytvoření rozsáhlých obvodů, kde je, a to i na plochách běžného pěstování, používána pouze certifikovaná sadba s nízkým výskytem rostlin napadených virózami. Tak lze významně omezit šíření virových chorob brambor.
7. Množitelské porosty se musí včas desikovat podle metodických pokynů. Důležité je dodržet dávku vody - nejméně 400 l.ha-1. Tím se zamezí tvoření nových obrostů, které umožňují ještě pozdní šíření virové infekce a výrazně zhoršují kvalitu sadby. Desikované plochy sklízíme ihned po zpevnění slupky.
8. Starší rostliny brambor obvykle vykazují již vyšší odolnost vůči virové infekci. Proto je důležitá biologická příprava sadby (narašení, naklíčení), její včasná výsadba a využítí takových agrotechnických opatření, která urychlují růst a vývoj rostlin brambor. Doporučuje se nepřehnojovat jednostranně dusíkem, používat vyrovnanou výživu.
Závěr
Virové choroby brambor musí zůstat i nadále v pozornosti pěstitelů brambor. Snížení pěstitelských ploch brambor, ke kterému v posledním období došlo, vyžaduje na druhé straně intenzifikaci pěstování této plodiny tak, aby bylo na trhu zajištěno dostatek kvalitních konzumních brambor. Mezi nejdůležitější intenzifikační opatření bezesporu patří používání kvalitní, biologicky vysoce hodnotné sadby brambor, s nízkým výskytem virových chorob.
Doc. Ing. Vlastimil Rasocha, CSc.,
Výzkumný ústav bramborářský
Havlíčkův Brod, s. r. o.
