Častým příkladem nově postavených hospodářských zemědělských budov jsou haly a zastřešené prostory pro skladování zrnin obilí. Tyto stavby totiž většinou mají omezenou životnost a každých dvacet až třicet let je třeba je kompletně obnovovat. Přitom právě v 70. a 80.letech byla většina nynějších skladů postavena a proto se dnes stalo aktuální otázkou jejich obnovování.
Generální rekonstrukce se přitom nevyplatí a je proto lepší postavit tato zařízení zcela znova při využití současných modernějších technologií.
Tři typy skladů
Zemědělské podniky používají pro skladování zrnin obilí tři základní typy zastřešených skladovacích prostor: hangárové, věžové a buňkové sklady. Ačkoliv technologie těchto staveb v posledních letech výrazně pokročila, jejich kategorizace a základní charakteristika se oproti době před třiceti lety příliš nezměnila. Vývojem prošlo především vnitřní vybavení a vzduchotechnika.
Největší kapacitu mají hangárové sklady, které pojmou až 5000t zrna. Obří hangáry přitom musí mít zajištěné optimální provzdušňování, ale většina z těch starších ještě není plně mechanizovaná. Nevýhodou velkokapacitních skladů je vyšší průměrné procento ztrátovosti. Ta se pohybuje v rozmezí 2 až 3 %. Pokud je skladované zrno napadeno škůdci nebo plísněmi, nákaza se pak ve větším prostoru šíří rychleji. Zrnina napadená škůdcem bývá znehodnocena v průměru kolem 3 % z celkového skladovaného množství a zrnina zasažená plísněmi kolem 10 %.
Druhým typem jsou věžové zásobníky s jednotkovou kapacitou od 200 do 1000 t. Pro jejich střední velikost jsou v poslední době nejpoužívanějším skladovacím zařízením. Ztráty jsou u nich výrazně menší než u hangárů. V průměru se ztrátovost pohybuje v rozmezí 0,5 až 1 %.
Třetí typ - buňkové ocelové věžové sklady mají nejmenším kapacitu a to jen do 100 t. Jejich technologie je velmi podobná věžovým zásobníkům střední velikosti.
Rostoucí nároky
Nároky na vysokou kvalitu skladovaného zrna obilí neustále rostou. To klade požadavky na zvyšování komfortu ve skladovacích zařízeních. V první řadě musí být už při naskladňování zajištěno řádné a dostatečné předčištění zrna. Skladovací prostory musí umožnit jeho rychlý příjem tak, aby se nesnižovala výkonnost vlastní sklizně. Dbát se musí také na vlhkost, která by při naskladňování neměla přesáhnout 20 %. Rovněž se musí zajistit dobrá ventilace a provzdušňování v hlavním skladovacím prostoru. Obojí by mělo být řízeno automaticky.
Ke skladování zrnin musí být použity takové typy zásobníků, které zajistí, že nebude docházet k uchycování zrna na stěnách pláště. Další požadavky jsou odvozeny od typu skladovaného zrna. Zásobníky pro skladování zrnin určených pro makrobiotickou výživu by měly být vybaveny kaskádovými brzdiči. Skladování ekologicky čistých zrnin zase vyžaduje malokapacitní věžové zásobníky s velmi intenzivním provzdušňováním.
Populární řešení
Populárními se v poslední době staly především skladovací věže s kuželovou výsypkou. Obvykle s kapacitou 400 t. Provzdušňovací zařízení u většiny těchto věží se skládá z radiálního středotlakého provzdušňovacího ventilátoru a čtyřhranného rozvodného plechového kanálu. Tyto části provzdušňovacího zařízení jsou přitom vždy umístěny vně skladovací věže. Na tento typ jsou často přestavovány i starší dosluhující zařízení.
Dalším oblíbeným a často realizovaným typem jsou malokapacitní stavebnicové věžové zásobníky s jehlanovitou výsypkou. Ty jsou určeny pro ošetřování a skladování potravinářských a krmných zrnin a dále zrnin vybraných pro makrobiotickou výživu. Zásobníky mají čtyřhranný průřez a jehlanovitou výsypku. Plášť zásobníků je tvořen výztužným rámem, do kterého se z vnitřní strany zásobníků vkládá a na konstrukci pláště, pomocí speciálních háčků, připevňuje monofilová vložka.
