Začátek roku je tradičně spjatý se setkáváním pěstitelů zeleniny. Na konci ledna uspořádala Zelinářská Unie Čech a Moravy akci, kde producenti mluvili o aktuálních problémech odvětví mezi sebou, ale i se zástupci státních orgánů a organizací. Jedním z hlavních témat bylo zaměření se na přání a potřeby zákazníků, především těch tuzemských.
Akce, jejíž motto letos znělo „česká zelenina – zelenina s rodokmenem“, se konala v prostorách hotelu Skalský Dvůr na Vysočině a zúčastnilo se jí na 300 pěstitelů a vystavovatelských firem.
Je vidět, že vzájemné propojení praxe, výzkumu a státních institucí a neustálá diskuse na všech úrovních, jsou zkrátka nutností. Hlavním cílem Zelinářská Unie Čech a Moravy bylo vyvolat diskuzi a upozornit pěstitele na to, že hlavním středobodem pěstování zeleniny je, a i nadále bude, bezpečnost spotřebitele – tj. především obsah reziduí pesticidů.
Cesta českého zelinářství – tak nazval své vystoupení předseda Zelinářské unie Čech a Moravy Ing. Petr Hanka. Hned v jejím úvodu potvrdil z vlastní zkušenosti uplynulých let, že marketing by měl být velice důležitou součástí zelinářské produkce a je třeba se mu věnovat. „Jako zelináři jsme se propagaci své produkce bohužel v minulosti věnovali minimálně,“ uvedl Ing. Hanka a popsal historii českého zelinářství v porevoluční době.
Po roce 1989 začaly vznikat soukromé firmy a prodávalo se velmi snadno, přičemž toto období trvalo maximálně čtyři roky do doby, kdy se začalo do České republiky začalo dostávat dovozové zboží. Kromě toho, že budilo nadšení zákazníků již svým původem, také dobře vypadalo – bylo prané a tříděné, na což tuzemští zelináři neměli techniku. „Potom jsme si několik let mysleli, že trh za nás vše vyřeší a budeme vítězit především nízkou cenou,“ pokračoval předseda unie v exkurzi do historie, „jenže to bylo v době, kdy Evropská unie věnovala skoro sedmdesát procent svého rozpočtu na zemědělskou politiku, poměrně naivní.“ Tato skutečnost spolu s otevřením našeho trhu se zemědělskými komoditami směrem do Evropy, stála tuzemské zelináře pozice a téměř polovinu produkčních ploch. Stav se ještě zhoršil se vstupem ČR do EU v roce 2004, kdy z původních téměř 40 000 ha v roce 1992 zbylo zhruba 16 tis. ha a výměry ještě dále klesaly zhruba do roku 2013. Spotřeba zeleniny u nás přitom od roku 1992 stoupá a naštěstí je posledních pět až deset let ve znamení mírného nárůstu i co se týče pěstebních ploch a objemu produkce. „Je to tím, že zákazník se více než kdy dříve začíná zajímat o to, co kupuje a proč, sleduje původ zboží, jeho kvalitu a pozitivně hodnotí přidanou hodnotu, kterou může být i zodpovědný přístup k životnímu prostředí – a to je to, co nám českým pěstitelům momentálně velmi vyhovuje a pomáhá,“ zhodnotil Ing. Hanka.
Podle něj je největším současným bohatstvím českých zelinářů důvěra českého zákazníka, a i když takový přístup může být jen dočasnou módní vlnou, je třeba intenzivně pracovat na tom, aby se udržel co nejdéle. Na druhou stranu je třeba říci, že tuzemský zákazník věří v kvalitu českých pěstitelů oprávněně – záchytů reziduí pesticidů v čerstvé zelenině vyprodukované v ČR by se za posledních několik let dal spočítat na prstech jedné ruky. Je to náskok, ale dobré jméno lze velmi snadno ztratit, v dnešní době stačí několik drobných pochybení, o kterých se bude psát na sociálních sítích a o tento náskok mohou zelináři podle svého předsedy přijít. Každý pěstitel zeleniny si může vybrat, zda půjde cestou konvenční, integrované či ekologické produkce, nicméně výsledek musí být vždy stejný – bezpečný produkt, kterému zákazník bude věřit a hledat ho na pultu.
Více si můžete přečíst ve Farmáři č. 2/2020.
