Tradiční setkání pěstitelů brambor ve Velharticích se letos uskutečnilo u příležitosti šedesátého výročí vzniku tamního bramborářského šlechtitelského pracoviště. A to se má čím chlubit. Od roku 1957 do roku 1992 vyšlechtili ve Velharticích šest odrůd brambor. Z dnešního pohledu je to relativně málo, ale musíme si uvědomit, že tehdy bylo tamní šlechtění zaměřeno na produkci výchozích materiálů a už méně na šlechtění samotných odrůd. Mnohem rychlejší spád mělo velhartické šlechtění v letech 1993 až 2002, během deseti let spatřilo světlo světa osm nových odrůd. Přímo šlechtitelská exploze nastala v období 2003 až 2016, kdy dalších 26 novinek završilo kulatou čtyřicítku.
„Vyšlechtění nové odrůdy trvá v průměru deset až dvanáct let, a tak není divu, že první odrůda vyšlechtěná ve Velharticích přišla na svět až v roce 1969. Šlo o vysoce výnosnou hospodářskou odrůdu Vydra,“ zavzpomínal Viktor Kopačka, ředitel VESA Velhartice, a. s. „Většinu registrací si ale pamatuji, byl jsem už u toho, když v roce 1981 byla zaregistrována, v pořadí jako druhá, vysoce škrobnatá odrůda Boubín. Zajímavá byla především tím, že měla stabilní vysoký obsah škrobu přesahující dvacet procent. Poslední zaregistrovanou odrůdou je konzumní Dominika určená pro přímý konzum, hodí se i k praní, balení či loupání. Nejúspěšnější kvalitní odrůdy konzumních a průmyslových brambor z Velhartic byly registrovány v posledních několika letech, neboť při šlechtění využíváme především výchozí materiály s kvalitním tvarem hlízy a dalšími vlastnostmi, jež požaduje trh. V kompletním sortimentu máme v současnosti šest velmi raných odrůd, sedm raných, osm poloraných, čtyři polopozdní odrůdy a pět odrůd pro výrobu škrobu. Připomeňme ty nejznámější - velmi rané Moniku, Magdu a Suzan, rané Barboru a Terku, polarané Bellu, Red Annu, Nancy, Janet a škrobnaté Westamyl, David, Verne či Dominátor. Snažíme se šlechtit odrůdy, které svou kvalitou hrdě konkurují zahraničním odrůdám A protože byly vyšlechtěny v domácích podmínkách, dávají v České republice i optimální výnosy.“
Celou reportáž naleznete v Zemědělci č. 32.*
