Pěstitelé zeleniny a ovoce v provincii Almería na jihovýchodě Španělska už nedávají sazenice rajčat nebo melounů do země. Změnili tuto zpola pouštní oblast v "moře umělé hmoty" s inovovanými kulturami v plátech ze skleněné vlny nebo v kádích naplněných malými úlomky vulkanických kamenů, píše agentura AFP.
Antonio Oliver Jimenéz se zbavil svých starých skleníků a dal se na hi-tech kulturu za pomoci počítače, která se v nejvýznamnější zelinářské oblasti Španělska úspěšně rozvíjí.
V oblasti Lomo de la Canada, několik kilometrů od Almeríe, postavil dva skleníky o celkové ploše téměř tří hektarů, a to na místě, kde předtím byly jen kaktusy. Země je nyní pokryta drobným bílým štěrkem a na kovových konstrukcích spočívá dvojí vrstva plastikových placht. To stálo na jeden hektar jeden milión peset (6000 eur), zatímco postavení klasického skleníku s dobrou zeminou, kterou přivezou kamióny a která se hnojí mrvou, by přišlo na jeden hektar na pět miliónů peset (30.050 eur).
Antonio se rozhodl pro melouny, které vyváží hlavně do Francie. V jednom skleníku sazenice rostou z plátů ze skleněné vlny a jsou pokryty plastickou hmotou. "Rostlina tak není v kontaktu se zemí a vyhneme se problémům s kontaminací. Další výhoda je v tom, že se spotřebuje méně vody," vysvětluje José Pérez Blanc, který o skleník pečuje. Vysazování rostlin do kádí naplněných úlomky vulkanických kamenů je však efektivnější. I tady jsou vysazeny melouny.
Zvláštností těchto malých kaménků je to, že zadržují vodu, kterou může rostlina odebírat podle potřeby. U kořene každé rostliny je rozprašovač, který poskytuje rostlině nejen vodu, ale i hnojivo v dávkách určovaných supermoderním počítačem.
Tato technika a teplota uvnitř skleníků v tomto regionu, kde je v zimě mírné podnebí, umožňuje dodávat melouny na trh o deset dní dříve než konkurence, zdůrazňuje José Pérez. "Máme také vyšší výnosy a kvalita produkce je lepší než průměr," chlubí se. Během sběrné sezóny potřebuje majitel skleníků šest až sedm zaměstnanců - to jsou většinou zahraniční dělníci - a po zbytek roku mu stačí jeden.
V jižní polovině Almeríe mívají zahradníci jeden až dva hektary se zelinářskými produkty. Jsou to malé rodinné podniky, které vznikly v 50. letech v rámci programu "kolonizace" suchého regionu, kterou vyhlásil Frankův režim. Tehdy se ve sklenících používal hlavně písek ke zmírnění přílišné slanosti vody. Na jihu regionu přetrvávají rodinné podniky, na sever provincie Almería začal proudit zahraniční kapitál, zejména z Nizozemska. Vznikají zde mnohem větší zelinářské skleníky, v nichž se používá technika dovezená z Nizozemska.
