Genofond lesních dřevin je v současné době a to nejenom v České republice v různé míře ohrožen a to jak vlivy antropogenními, tak i přírodními. Antropogenní, to je člověkem způsobené či ovlivněné jevy jsou např. imise a znečištění přírodního prostředí obecně, nesprávné obhospodařování lesních porostů a řada dalších. Z vlivů přírodní povahy lze vyjmenovat klimatické poměry, hmyzí škůdce, houbové choroby a podobně.
Různé dřeviny i jejich místní formy (ekotypy) vykazují různý stupeň odolnosti vůči negativním vlivům. U nás v ČR je silně ohrožen genofond jedle, jilmů, jsou ohroženy regionální populace vysokohorského smrku severních a západních Čech, lokálně jsou ohroženy populace dubu, buku, lípy a dalších dřevin.
Nejdokonalejší metodou zachování genofondu lesních dřevin je přirozená obnova. Avšak i přes příznivý vývoj v jejím využívání v poslední době, zde zůstane velký podíl umělé obnovy. V roce 1999 byla v ČR realizována umělá obnova lesa na výměře cca 23000 ha. Z toho necelá 2 % činila síje, zbytek byl obnoven sadbou. S tím je spojena potřeba značného množství vhodného reprodukčního materiálu lesních dřevin. Obecně je známá stará lesnická zkušenost, že kvalitní a odolné lesní porosty je možno založit pouze použitím kvalitního reprodukčního materiálu. Reprodukčním materiálem pro umělou obnovu lesa jsou nejčastěji sazenice lesních dřevin. Kvalita sazenice je vyjádřena vnějšími a vnitřními znaky. Vnějšími znaky jsou např. výška, tloušťka kořenového krčku, velikost a tvar kořenového systému apod. Vnitřní kvalita je dána genetickou hodnotou, odvozující se od použitého osiva. Ta je pak determinována genetickou hodnotou zdroje osiva, podle principů zákonů dědičnosti. Genetickou hodnotu zdrojů lze ovlivnit tím , že se použije selekce a ke sklizni osiva jsou používány pouze zdroje vykazující žádoucí fenotypové a produkční znaky a dobrý zdravotní stav. Tato selekce je v praxi realizována při uznávání lesních porostů ke sklizni osiva. Uznání porostů má navíc na trhu se sazenicemi zajistit garanci jinak obtížně zjistitelné informace o původu osiva.
Minulá a současná legislativa k uznávání
Významu používání stanovištně a provenienčně vhodného osiva pro obnovu lesa si byli vědomi lesníci již v dřívějších dobách. Tak např. již v roce 1882 (tj. před 115 lety) zakázaly švédské úřady vysévání cizího osiva do státních lesů. V roce 1888 odhlasovala švédská sněmovna vysoké clo na dovážená semena smrku, borovice a jedle. Vládním nařízením ze dne 4. dubna 1910 bylo nařízeno povinné barvení všech dovážených semen lesních dřevin, mimo modřín. Barvení prováděly přímo celní úřady při dovozu z ciziny. Mělo se tak zabránit nežádoucím přenosům lesního osiva. Rokem 1912 se datuje počátek kontroly školek a luštíren v Německu, rokem 1914 ve Švýcarsku. V roce 1919 Rakousko zakázalo dovoz semene smrku, borovice a modřínu. V roce 1920 zakázalo dovoz osiva smrku Německo, a roce 1925 zde byl vydán první předpis o trvalé evidenci lesního osiva.
Z naší domácí historie je nutno připomenout akci „Celostátní evidence původu lesního osiva a sazenic“. Akce byla dobrovolná a probíhala v letech 1927-1939.
K uznávání porostů ke sklizni osiva se v Čechách a na Moravě přikročilo na základě vládního nařízení z 18. července 1940. Po skončení II světové války byl na základě Zákona z roku1950 zaveden jednotný postup při výběru porostů pro sběr osiva a hospodaření s lesními semeny a sazenicemi. Povinné uznávání lesních porostů dřevin smrk ,borovice a modřín bylo předepsáno Zákonem o lesích z roku 1960. V roce 1966 byla vydána Směrnice pro uznávání lesních porostů a výběrových stromů.
Tento stav trval až do roku 1988, kdy byla vydána nová Směrnice pro uznávání zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin a jeho přenos. Ta reflektovala poznatky lesnického výzkumu za posledních 20 let a vývoj v hospodářské úpravě . Byla zpracována jako prakticky kompatibilní s tehdejšími obdobnými mezinárodními předpisy.
V současné době je problematika reprodukčního materiálu a nakládání s ním, podobně jako v řadě jiných evropských zemí řešena zákonem a v podrobnostech pak podzákonnými předpisy. Je to zákon č.289/1995 Sb. a Vyhláška č.82/1996 o genetické klasifikaci, obnově lesa, zalesňování a o evidenci při nakládání se semeny a sazenicemi.
Zásady vyplývající ze Zákona č.289/95 Sb., §29.
Lesní porosty které vyhovují z hlediska genetického, zdravotního a vhodnosti stanoviště, se uznávají ke sklizni reprodukčního materiálu.
U vybraných dřevin, t.j. smrku ztepilého, borovice lesní a modřínu opadavého, musí reprodukční materiál určený pro obnovu a zalesňování pozemků určených k plnění funkcí lesa pocházet z uznaných porostů , výběrových stromů nebo uznaných semenných sadů.
U ostatních dřevin není uznání porostů dosud povinné. Doporučuje se však, poněvadž využívání uznaných zdrojů je předpokladem lepší kvality zakládaných lesních porostů.
O uznání zdroje žádá vlastník lesa, schvaluje orgán státní správy lesů na základě odborného posudku vypracovaného stanovenou právnickou osobou. Orgánem státní správy lesů jsou okresní úřady. Právnickou osobou stanovilo Ministerstvo zemědělství Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti Jíloviště Strnady, v rámci něhož vypracováním odborných posudků pověřilo výzkumnou stanici Uherské Hradiště.
V rozhodnutí o uznání určí orgán státní správy lesů uznaným porostům dobu uznání, ochrannou lhůtu ,případně omezí rozsah obnovní těžby.
Přehled o uznaných porostech je součástí lesního hospodářského plánu Evidenci o uznaných porostech vede vlastník a orgány státní správy lesů v obvodu své působnosti.
Ústřední evidenci uznaných porostů i ostatních zdrojů reprodukčního materiálu vede VÚLHM výzkumná stanice Uh.Hradiště.
Zdroje reprodukčního materiálu
Uznané porosty:
Jsou zdaleka nejrozšířenějším zdrojem reprodukčního materiálu, jmenovitě osiva. Při tzv. „genetické klasifikaci“, kterou provádí při obnovách lesních hospodářských plánů jejich zpracovatelé, se rozlišují 4 kategorie lesních porostů:
Kategorie A – jsou porosty geneticky a hospodářsky vysoce hodnotné. Jedná se často o porosty původních (autochtonních dřevin), nebo o porosty mimořádně cenné produkcí, jakostí a odolností, které vysoce převyšují jiné porosty téhož druhu a věku na podobných stanovištích (uznávají se ke sklizni osiva ).
Kategorie B - porosty geneticky a hospodářsky hodnotné, jsou porosty, které převyšují jiné porosty téhož druhu a věku na podobných stanovištích (mohou být uznány ke sklizni osiva ).
Kategorie C - jsou porosty průměrné produkce a kvality (neuznávají se ke sklizni osiva, je v nich možno využít přirozené obnovy ).
Kategorie D - jsou porosty stanovištně a hospodářsky nevhodné (je nutno nahradit porosty vhodnějšími ).
Výměra uznaných porostů v ČR činila k 30.11.2000 celkem 137365 ha. Z toho kategorie A činila 15633 ha ( tj. 11,4 %) a kategorie B 121732 ha ( tj. 88,6 %). Podíl jehličnanů (celkem 12 dřevin) činí 113804 ha ( tj. 82,8 %), podíl listnáčů ( celkem 27 dřevin ) pak 23561 ha ( tj. 17,2 %).
Porovnání výměr uznaných porostů s výměrou lesa v České republice poskytuje následující obrázek. Výměra všech lesů v ČR = 2 581 845 ha , z toho porostů starších 60-ti let je 46,7%, tj. cca 1 205 722 ha. V porovnání s těmito údaji představují uznané porosty 5,32% výměry všech lesů v ČR a 11,39 % z výměry porostů starších 60 let. Poněvadž většina dřevin se uznává ve věku starším než 60 let, proto srovnání i s tímto údajem.
Porovnáním s plochou lesa v ČR v následující tabulce je vidět, že uznané porosty činí 5,32% z celkové výměry lesa a 11,39 % z výměry porostů starších 60 let (většina dřevin se totiž uznává od věku 60 let). Tento podíl uznaných porostů je podle našich zkušeností i podle údajů uváděných v zahraničí možno považovat za postačující.
Plocha lesa v ČR Plocha uznaných porostů Podíl uznaných por.z plochy lesa
2.581.845 ha 137.365 ha 5,32 %
Plocha lesa v ČR + 61 let
1.205.722 137.365 ha 11,39 %
Srovnání podílu hlavních dřevin na celkové výměře lesa v České republice a podílu hlavních dřevin na celkové výměře uznaných porostů, je následující. U dřevin smrk a jedle je jejich procentický podíl na výměře uznaných porostů vyšší než procentický podíl těchto dřevin v dřevinné skladbě lesů v České republice. U modřínu se tomuto zastoupení blíží. U buku jej převyšuje dvojnásobně. Naopak u dubů a borovice jejich procentický podíl na výměře uznaných porostů nedosahuje podílu těchto dřevin v lesích naší republiky. A to u borovice o 1/3 a u dubů o 1/2. Údaje o výměře lesa a zastoupení dřevin jsou převzaty ze Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství ČR k 31.12.1999 vydané MZe ČR.
Výběrové stromy:
Jsou selektovaní jedinci vynikající nad jiné stromy téže dřeviny a podobného stanoviště tvárností kmene, vysokou produkcí, odolností, nebo jinými cennými vlastnostmi. Významným selekčním znakem může být i zdravotní stav, například u jedle, nebo jilmů. Využívají se zejména k zakládání semenných sadů. Méně časté je využití pro sběr osiva. To přichází v úvahu zejména u jilmů, lip, javorů apod. V naší ústřední evidenci je k 30.11.2000 registrováno celkem 8.914 ks výběrových stromů 30-ti dřevin. Z toho 9 dřevin jehličnatých představuje 6.297 ks, tj. 70,64% a 21 dřevin listnatých představuje 2.617 ks tj.29,36%.
Přehled o výběrových stromech hlavních dřevin podává následující graf 2.
Založené semenné (udržovací) porosty:
Jsou to potomstva uznaných porostů kategorie A. Zakládají se sadbou, nebo z přirozené obnovy. V mladším věku mohou být zdrojem reprodukčního materiálu pro vegetativní množení, zdrojem osiva se však stanou až v dospělosti s nástupem fruktifikace. Celkem je v ČR založeno 3.507,72 ha semenných porostů. Z toho 2.559,64 ha (tj. 73 %) je založeno sadbou. Z přirozené obnovy pochází 943,84 ha (tj. 26,9 %). Vegetativním způsobem bylo založeno 4,24 ha (tj. 0,1 %).
Semenné sady:
Semenné sady jsou výsadby potomstev výběrových stromů. Používají se buď roubovanci z výběrových stromů, což je nejčastější a v ČR dosud jediný použitý způsob, nebo sazenice vypěstované z osiva výběrového stromu. Biologickým účelem zakládání sadů, je shromáždění nejkvalitnějších klonů, od jejichž vzájemného křížení se očekává vynikající osivo s heterozním efektem. Ve specifických případech může jít i o opatření k záchraně ohrožených populací. Účelem technickým je usnadnění sklizně osiva. Sady se zakládají na základě projektu, nebo šlechtitelského programu. Jako zdroj osiva mohou být používány až po uznání. To přichází v úvahu až ve věku, kdy v sadě plodí většina použitých klonů. Tento věk je různý podle dřeviny. Poměrně brzy (kolem 5 – 6 roku) plodí sady borovice a modřínu. U smrku naopak nastupuje plodnost později (kolem 20 roku).
V ČR je registrováno 136 semenných sadů o celkové výměře 357,88 ha. Je v nich zastoupeno 9 jehličnatých a 13 listnatých dřevin. Výměra jehličnanů je 305,60 ha (t.j. 85,4%), výměra listnáčů pak 52,28 ha ( tj. 12,7 %).
Největší je výměra sadů borovice = 124,95 ha, následuje modřín s výměrou 89,62 ha a smrk 73,26 ha. U ostatních dřevin jsou výměry řádově 10 x nižší.
Přibližně polovina výměry sadů je uznaná, cca 20 % je navrženo k uznání, zbytek jsou mladé, dosud neplodící sady.
Pro uznání sadu je třeba doložit odborný posudek. Jím je ověřeno, zda sad splňuje podmínky pro uznání.
Klonové archivy a matečnice:
Jsou specializované výsadby, vzniklé zpravidla na základě určitého šlechtitelského programu. Matečnice jsou také téměř výhradním zdrojem reprodukčního materiálu rychle rostoucích dřevin, topolů a vrb.
Služby vlastníkům lesa
Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, stanice Uherské Hradiště vlastníkům lesa vlastníkům lesa nabízí:
Vypracování odborných posudků pro vlastníky při uznávání: porostů, výběrových stromů, semenných (udržovacích) porostů, semenných sadů, klonových archivů a matečnic jako zdrojů reprodukčního materiálu lesních dřevin. Předmětem odborných posudků je zejména vyjádření k jednotlivým položkám návrhu, návrh na sloučení porostů kategorie B, návrh na přidělení evidenčního čísla uznané jednotky, návrh na ochrannou lhůtu uznaných porostů, návrh doby uznání zdroje reprodukčního materiálu, posouzení původu, počtu , zdravotního stavu a fruktifikace klonů a návrh oblasti použití reprodukčního materiálu ze semenných sadů
Vypracování, nebo posouzení projektů, pro zakládání semenných sadů. Předmětem zpracování, nebo posouzení projektu je zejména záměr založení a využití reprodukčního materiálu ze sadu, původ, počet a opakování klonů, rozmístění klonů a podklady o vhodnosti půdních a klimatických podmínek místa založení sadu
Poskytování informačního servisu genových zdrojů (tj. porostů uznaných ke sklizni osiva, výběrových stromů, semenných (udržovacích) porostů, semenných sadů, klonových archivů a matečnic pro vlastníky lesa a právnické, nebo fyzické osoby s licencí pro nakládání s reprodukčním materiálem lesních dřevin.
Ing. Jaroslav Rambousek
VÚLHM, Výzkumná stanice Uherské Hradiště
