Řepka je zemědělskou plodinou, která v posledních desetiletích získala na oblibě, protože její semeno patří mezi dobře zpeněžitelné komodity. Nicméně její pěstování se neobejde vždy bez problémů, které by bylo snadné řešit. A tak se může její ekonomická výhodnost do značné míry zredukovat.
Nedozírné lány žlutě kvetoucí ozimé řepky nejsou jen doménou Česka. Jejímu pěstování se věnuje spousta nejen evropských zemědělců. Na jedné straně stojí vysoká poptávka ze strany producentů bionafty a potravinářského průmyslu, jejichž „odpadní produkt“ – pokrutiny a extrahované šroty – následně využívají zemědělci v krmných dávkách hospodářských zvířat. Jde o kvalitní bílkovinné krmivo s příznivější cenou než sója. Na straně druhé ale figuruje její poměrně nestabilní výnos, který je způsoben například omezenými možnostmi ochrany proti škůdcům, v důsledku zákazu používání některých obvyklých pesticidů, ale také v důsledku měnícího se klimatu.
Vědci celé řady světových pracovišť, například ti z John Innes Centre, se soustředili na to, jak se s problémy při pěstování řepky vypořádat. Když se vědci zeptali britských farmářů, proč nepěstují více řepky, tak se jim obvykle dostalo odpovědi, že je příliš nespolehlivá. V Británii sice došlo v posledních letech ke zvýšení výnosů řepky, ale ty nebyly provázeny zvýšením stability výnosu. Meziroční variabilita se pohybuje až do 30 %. Nicméně nebylo jim jasné, co způsobuje tuto nestabilitu. Do popředí zájmu vědců a šlechtitelů se mimo jiné dostal vliv kolísání teplot a jeho případný vliv na produkci výnosu řepky. Cílem jejich snažení je ochránit a stabilizovat její výnosy.*
Více si přečtete ve Farmáři č. 5/2021
