Travinářství je nedílnou součástí rostlinné produkce, zabývající se výrobou travních semen u dvou desítek druhů a jejich využitím při zakládání dočasných a trvalých travních, či jetelotravních porostů. V současnosti představuje obor stojící na rozhraní zemědělské a nezemědělské činnosti člověka. Změny agrární politiky se promítají i do využití trav, které nacházejí své stále větší uplatnění při ukládání půdy do klidu, revitalizaci krajiny a zejména při zakládání rekreační a sportovní zeleně. Krátce a výstižně vystihuje tuto dělbu například motto nadcházejícího 24. zasedání travinářské sekce EUCARPIE – Grass for Food & Grass for Leisure (tráva jako krmivo, tráva pro potěšení).
Věcně to dokládá výroba i prodej osiva travních druhů a odrůd vhodných pro pícní a trávníkářské účely, který je téměř shodný.
Aplikovaný výzkum hraje v tomto mladém odvětví téměř nezastupitelnou roli. Nezbytné informace týkající se rozvoje obou směrů travinářství jak zemědělského, tak nezemědělského, se zřetelem na specifické poměry naší republiky, je schopen podávat pouze on. Prosté přebírání poznatků z Dánska nebo Holandska je zcela nemožné.
Pěstování trav na semeno, které je vlastně výchozí etapou travinářství, vzpomenulo u nás loni osmdesát let své existence. Je tedy odvětvím mladým a v českých zemích začínalo vlastně od začátku. Aplikovaný výzkum tehdejší doby se soustředil na základní otázky: jak zvýšit užitkovost domácích luk a pastvin a zda je možné získat z domácích zdrojů výkonné vlastní odrůdy trav, které budou atraktivní jak pro pěstitele trav na semeno, tak výnosnými komponenty na uměle založených loukách a pastvinách.
Předválečná léta domácího travinářského výzkumu jsou nerozlučně spjata se jmény pracovníků Výzkumné stanice travinářské v Rožnově pod Radhoštěm Josefa Demely, Ladislava Brady, později pak Aloise Jurečky a dalších. Výsledky aplikovaného výzkumu té doby ve šlechtění, pícninářství i travním semenářství byly ať formou publikační, či ve formě polních kázání a seminářů a četných dvoustranných konzultací přenášeny ihned do výroby. Významnou úlohu zaujímalo v té době i Sdružení pěstitelů travních a jetelových semen, přes které pěstitelé obchodovali se svými produkty (travní semena) a zároveň získávali osivo vyšších stupňů pro množení. Tento trasfer představoval velmi jednoduchý, na naše současné myšlení „monopolní“, ale přesto velmi účinný systém.
Odborná „revoluce“ v travinářství nastala v polovině šedesátých let s renesancí pěstování trav na semeno. Přechod z malovýrobní technologie na větší celky spojený s ústupem obdělávání širokořádkových kultur si vynutil pěstování v úzkých řádcích (nemyslitelné ovšem bez herbicidů). Větší koncentrace trav na semeno vyústila v masivnější výskyt chorob a škůdců a velký objem semen dal podnět k nezbytnému budování posklizňových linek.
Zvládnutí této doslova krizové situace si nedovedu představit bez aktivní účasti aplikovaného výzkumu. Literatura k této problematice téměř neexistovala, snad jediným dostupným zdrojem byly výsledky poloprovozních pokusů našich východoněmeckých kolegů; dřívější kontakty se západními partnery byly dávno přerušeny. Díky výsledkům aplikovaného výzkumu ze sedmdesátých a osmdesátých let právě uplynulého století a samozřejmě díky úsilí zapálených pěstitelů „traviček“ typu Františka Pavlíka nebo Arnošta Jakubce se pěstování travních semen u nás dostalo na úroveň porovnatelnou se zahraničím.
Bez vyřešení závažných problémů, jako byla například ochrana proti parazitární běloklasosti trav, bez ověření vhodnosti vybraných herbicidů (které nebyly samozřejmě do té doby u trav registrovány), bez vyřešení problémů spojených s ošetřením čerstvě sklizených travních semen by pokrok v této oblasti nebyl možný. Na vyřešení těchto otázek, související bezprostředně s výrobou, se převážnou měrou podílel aplikovaný výzkum rozvíjený ve výzkumné stanici travinářské v Rožnově pod Radhoštěm, později se sídlem v Zubří. Poznatky byly přenášeny k uživatelům přímo, na základě starých i nově vzniklých kontaktů nebo prostřednictvím stanice ÚVSH v Rožnově, kde ještě pracoval více než osmdesátiletý Dr. J. Demela.
Podobně jako léta na sklonku minulého století měla svá odborná travinářská úskalí, na jejichž otázky hledal travinářský aplikovaný výzkum odpověď, bylo úkolem aplikovaného výzkumu v nedávných letech podat vysvětlení k těmto okruhům:
Které účinné herbicidy je možné aplikovat vůči dvouděložným plevelům, aniž by byly ohroženy výnos či vitalita travních semen?
Existuje vůbec možnost odstranit z úzkých meziřádků tak úporné trávovité plevele, jako jsou lipnice roční, lipnice obecná, chundelka metlice či pýr plazivý?
Jak odstranit v poslední době invazně se šířící prosovité plevele zejména v zásevech zakládaných bez krycí plodiny?
A znovu se potvrdilo, že řešení musí vzejít od pracovníků aplikovaného výzkumu. Travinářských pracovišť, odkud by se daly převzít výsledky, je v Evropě málo, navíc se tam pracuje s úzkým okruhem travních druhů, u zámořských (pokud jsou s nimi udržovány kontakty) leží priority většinou v jiné oblasti. V mnoha směrech přinesl náš aplikovaný výzkum prioritní poznatky (například využití sulfonylmočovin v travách), o které byl v zahraničí značný zájem.
Ani v současnosti si nemůže travinářský aplikovaný výzkum stěžovat na nedostatek žhavých aktuálních témat:
agrotechnika nově zaváděných travních druhů (lipnice obecná, sveřepy aj.);
možnosti využití nové generace pesticidů v travách na semeno, včetně jejich registrace;
využití nechemických způsobů ochrany, včetně využití endofytních hub ve šlechtění na odolnost vůči různým typům biotického a abiotického stresu;
výroba travních semen v podmínkách ekologického zemědělství a další.
Extrémní výkyvy počasí si vynucují změnu v tradičně doporučovaném jarním termínu výsevu, ve dvou minulých letech došlo k silné epidemii travní rzi, která byla dosud u nás vzácností - i to jsou podněty a témata, na které je nutné reagovat.
Pozornost si však stále více vynucuje i netradiční část travinářství - nezemědělská aktivita. Kromě dočasných řízených úhorů, jejich zakládání a údržby, využití trav pro energetické účely a dalších problémů jsou zde trávníky a vůbec tzv. městská zeleň. Také problémy spojené se zakládáním, údržbou a zejména s jejich ochranou proti chorobám a škůdcům (což jsou zcela specifické problémy výrazně se odlišující od ochrany zemědělsky využívaných travních porostů) je potřeba neodkladně řešit. Zatím však chybí pro řešení okruhu těchto problémů finanční podpora; pokud jsou některé dílčí problémy řešeny, děje se tak pouze díky entuziasmu pracovníků aplikovaného travinářského výzkumu.
Aplikovaný výzkum v travinářství dokazuje po celou dobu své existence opodstatněnost vyřešením řady závažných problémů. Bez toho by výroba travních semen i jejich využití mohly jen velmi obtížně existovat. Současné úkoly širokého travinářského spektra nejsou samoúčelným výmyslem řešitelů, ale vzešly z naléhavých potřeb současnosti. Praxe dokazuje, že v tak specializované oblasti, jako je travinářství, je přímý, bezprostřední styk pracovníků aplikovaného výzkumu, kteří vystupují přímo jako poradci, nejúčinnější formou přenosu inovovaných poznatků do zemědělské praxe a péče o krajinu.
Ing. Bohumír Cagaš, CSc.,
Oseva PRO, s.r.o.,
Výzkumná stanice travinářská, Rožnov – Zubří
