Luskoviny patří k hojně pěstovaným zemědělským plodinám, a to nejenom pro své nutriční kvality, ale také jako prostředek k vylepšení půdy či zvýšení biodiverzity zemědělské krajiny. Avšak ani jim se nevyhýbají problémy spojené s měnícím se klimatem. V hledání udržitelnějších odrůd pomáhá genomika.
Luskoviny jsou oblíbenou součástí osevních postupů, protože jejich schopnost vázat vzdušný dusík pomáhá zlepšovat kvalitu půdy. Pěstují se nejenom pro krmné účely, ale jejich semena – luštěniny – jsou bohatým zdrojem bílkovin, vlákniny, vitamínů a minerálů nejenom ve stravě vegetariánů a veganů. Jejich význam pro životní prostředí spočívá především v podpoře biodiverzity, protože v kulturní, zemědělské krajině představují vhodné zdroje potravy pro opylující hmyz.
Projekty Univerzity v Readingu podporují snahy o zvýšení množství zkonzumovaných luštěnin vypěstovaných ve Spojeném království, například využitím mouky z bobu obecného (Vicia faba) při výrobě oblíbeného bílého chleba. Bob má, stejně jako jiné luštěniny, přirozeně vysoký obsah bílkovin, vlákniny a železa, což jsou živiny, kterých řada lidí (nejenom) v Británii potřebuje konzumovat více. Navíc v Británii roste velmi dobře, jenže většinou je určený na výrobu krmiv pro zvířata, která jsou chována kvůli produkci masa a mléka. V době, kdy je rostlinná strava atraktivní pro ty, jež se zajímají o svou planetu a vlastní zdraví, dává smysl vrátit se k bobu jako zdroji bílkovin.
Genom bobu obecného má 13 miliard bází, oproti genomu člověka je tedy více než čtyřikrát rozsáhlejší, a byly poprvé publikovány informace o jeho sekvenování. Na rozsáhlém projektu spolupracovalo sdružení vědců z Evropy a Austrálie, pod vedením University of Reading (UK), Aarhus University (Dánsko) a University of Helsinki (Finsko). Jedná se o mimořádný úspěch, jenž by měl sehrát zásadní úlohu ve snahách šlechtitelů o vyšlechtění luskovin s optimálním nutričním obsahem a udržitelnou produkcí.
Projekt úplného dekódování genomu pokračoval testováním jeho užitečnosti, a to kupříkladu hledáním genů podílejících se na velikosti semen. Dalším cílem bylo najít geny, které určují charakteristické zbarvení hilu – jizvy, která zůstává v místě oddělení semena od lusku. Podle profesora Donala O'Sullivana, jenž vedl tým University of Reading, se poté, co ukázali, že je možné rychle určit geny kontrolující tyto viditelné vlastnosti semen, rozběhly práce na lokalizaci a identifikaci přesných genetických rozdílů, které řídí vlastnosti určující jejich nutriční hodnotu. Výsledkem práce má být nástroj umožňující šlechtitelům produkovat luštěniny s vyšším obsahem esenciálních aminokyselin a zároveň nižším podílem antinutričních látek, jako je fytát, který váže mikroživiny a zhoršuje vstřebávání. A sekvenace genomu tento proces pravděpodobně značně urychlí.
Ale bob není jedinou luskovinou, o kterou se vědci zajímají. Ti z University of Saskatchewan (USask) a Michigan State University se zaměřili na fazol ostrolistý (Phaseolus acutifolius), což je luskovina s vysokým obsahem bílkovin běžná na jihozápadě Spojených států a Mexika, která by mohla být klíčem k přizpůsobení luskovin změnám klimatu. Pro většinu druhů luskovin jsou teploty nad 27 °C zničující, avšak u fazolu ostrolistého se aktivují specifické geny citlivé na tepelný stres, aby rostlinu chránily.
