Ve druhé polovině května proběhly v Botanické zahradě hlavního města Prahy v Tróji Trvalkové dny, a to již jejich pátý ročník. Ve spolupráci s Českým spolkem perenářů měli návštěvníci možnost získat či oprášit poznatky v problematice pěstování trvalek již v průběhu prohlídky zahrady nebo během odborných seminářů. Samozřejmostí byla i široká nabídka rostlin od českých producentů.
Botanická zahrada v současné době spravuje plochu větší než 40 hektarů, z toho se o necelých patnáct hektarů pečuje intenzivně, o více než jedenáct hektarů extenzivně. Přes 3,5 hektaru zabírá Vinice sv. Kláry a na zbytku ploch jsou lesy a plochy budoucích výsadeb. Na návštěvníky tu čeká i exotická expozice tropické a subtropické květeny ve skleníku Fata Morgana. Venkovní plochy zahrnují areál Jih a v průběhu léta je možné navštívit i areál Sever, který tvoří původní zásobní zahrada.
Do Botanické zahrady ročně zamíří přes 300 000 návštěvníků a skleník Fata Morgana a venkovní expozice se o ně dělí zhruba rovnoměrně. Návštěvnost se zvyšuje v době konání různých doprovodných akcí a ani Trvalkové dny nebyly výjimkou.
Trvalky a jejich využití
Centrem Trvalkových dnů se stala expozice v areálu Jih. Tamní výsadby ukazují návštěvníkům praktické uplatnění trvalek v zahradách či na veřejných plochách, vyjadřují jejich vhodné barevné a tvarové kombinace. V rámci jejich komentované prohlídky upozornil Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., který prohlídku po zahradě vedl, na velké množství rodů, jež využijeme na každém stanovišti. Za jeden z podceňovaných druhů považuje například kakosty (Geranium), které jsou vhodné i jako náhrada trávníku. Další nedoceněnou trvalkou je podle něj i kuklík (Geum), jež se uplatní spíše v polostínu na vlhčích plochách.
V rámci bloku přednášek vystoupil Ing. Petr Hanzelka s příspěvkem věnovaným letošní Trvalce sezony. Snahou této akce je přiblížit veřejnosti trvalky a upozornit na výhody jejich použití. Letos byla vybrána severoamerická prérijní rostlina Echinacea čili třapatkovka nebo třapatka. V posledních deseti letech se sortiment této trvalky ohromně rozšířil a objevila se řada nových odrůd, jež nejčastěji pochází od E. purpurea. Jako léčivka se využívá proti respiračním obtížím, na popáleniny a jiná poškození kůže. Ve výsadbách ji využijeme v tématických štěrkových, prériových výsadbách, které se začínají využívat i u nás ve veřejné zeleni. Vyžaduje slunnou polohu.
Přednášky na dané téma
Jedovaté trvalky ve výsadbách veřejných ploch mohou někdy budit obavy. Většina z nich však, jak ukázal doc. RNDr. Jan Novák z České zemědělské univerzity v Praze, není zvlášť nebezpečná. U nás roste okolo 150 jedovatých rostlin, které způsobují poškození orgánů člověka či zvířat, a to kvůli obsahu určitých látek, zpravidla produktů sekundárního metabolismu. Mezi tyto rostliny patří i mnoho léčivých rostlin, záleží však na množství přijaté látky. Vedle žaludečních obtížích po požití jedovaté rostliny (nejvyšší obsah nebezpečných látek je většinou v zásobních orgánech) může u citlivých jedinců dojít i k podráždění kůže.
Z prudce jedovatých trvalek můžeme jmenovat například oměj šalamounek, pryskyřník, konvalinka či ocún jesenní. Méně jedovaté jsou orlíčky, sasanky, pivoňky, srdcovky a většina z jarních cibulovin jako narcis, tulipán či sněženka.
Další z přednášejících Ing. Markéta Kindlová-Nohelová, Ph.D, z botanické zahrady Brno představila na řadě fotografií trvalky v botanických zahradách. Přinesla především zkušenosti z německých zahrad.
Z České zemědělské univerzity přijel i Ing. Pavel Matiska, který posluchače seznámil s využitím vysokých trvalek ve výsadbách. Tyto rostliny v poslední době mizí z výsadeb i ze sortimentu. Důvodem může být pozdní doba květu, která vyplývá z časově náročného nárůstu nadzemní části. Čím je rostlina vyšší, tím později kvete. Jejich estetická působnost tedy začíná až koncem července. V průběhu roku dochází k jejich velké výškové proměnlivosti, což může v projektu způsobit mírné rozpaky, ale záhon tak nepůsobí staticky. Využijeme i jejich barevnost a nenáročnost a vysokou konkurenční schopnost, která může být i tak vysoká, že způsobí i zaplevelení (křídlatka). Naší nejvyšší trvalkou je Miscanthus floridulus, který může dosáhnout až tří metrů. Tato trvalka snese všechny typy půd a stanovišť.
Z vysokých trvalek kvetoucích v červenci a srpnu jmenujme záplevák (Helenium), Monarda, třapatka (Rudbeckia nitida či laciniata), okecek (Macleaya cordata), Vernonia gigantea, z podzimních jmenujme Miscanthus sinensis, hvězdnice (Aster novae anglie, novi-belgii, erycoides), Eupatorium purpurem či vytrvalé slunečnice (Helianthus salicifolius, rigidus, decapealus). Většina z jmenovaných zaujme i v průběhu zimních měsíců, především rozmanité druhy travin – Miscanthus, Panicum či Spartina pectinata.
Mezi trvalky se někdy zařazují i bambusy, které v poslední době dosáhly značné popularity. Lákadlem je zimní působnost a výška dosahující tří metrů. Nejedná se však o domácí druhy, proto v průběhu tvrdé zimy mohou namrzat.
