Trsnaté žito - křibice

Žito trsnaté (Secale cereale var. multicaule) je starý rostlinný druh, který se u nás dříve pěstoval především na Valašsku a lidově byl nazýván lesní žito, svatojánské žito, křibice, škřípice, jánské žito aj. Vyznačuje se bohatým olistěním, delší vegetační dobou, značným odnožováním, drobnějším zrnem a výškou porostu okolo 200 cm. Z pěstitelského hlediska jde o velice skromný druh žita, rostoucí dobře i v půdně a klimaticky nepříznivých podmínkách. V padesátých letech se s tímto druhem u nás výzkumně pracovalo a za zmínku stojí také to, že trsnaté žito bylo jedním z výchozích materiálů při šlechtění žita v České republice.

Nahlédnutí do historie

Lidové názvy vystihují vlastnosti, popřípadě způsoby charakteristické pro pěstování a využívání tohoto druhu. Název žito lesní je odvozen z toho, že bylo převážně pěstováno na pasekách po těžbě dřeva, mezi pařezy, a to v čisté kultuře, nebo ve směsi s kmínem.
Před 80 - 90 roky uplatňovali tuto „agrotechniku“: na pasekách po těžbě dřeva mezi pařezy spálili klest a na místa pálení, která se nazývala požáry, ručně zakopávali osivo žita. Oheň na pasece potahovali, aby plochy požáru byly co největší. Vzhledem k nenáročnosti žita na klima a na živiny nebylo potřebné hnojení. Selo se ve třetí dekádě června (v období svátku sv. Jana). Odtud pochází lidový název svatojánské, popřípadě jánské žito. Při tomto termínu setí má žito trsnaté mimořádné růstové a odnožovací schopnosti. Do podzimu vyrůstá do výšky 20 - 30 cm. Narostlá hmota byla nazývána kříbí, což v podstatě znamená živý plot, popřípadě porost zakládaný na porušených svazích pro jejich upevnění. Odtud také pochází další lidový název křibice. Znamená to tedy, že takto založený porost měl schopnost na svažitých pozemcích zabraňovat vodní erozi.
Do podzimu byla narostlá hmota přepásána ovcemi. Regenerační schopnost druhu je taková, že přepásání porost nepoškodilo a v následujícím roce mohl být sklízen na semeno. Zrno používali k mletí mouky. Tu přidávali do mouky určené na pečení chleba. Chléb z křibičné mouky vykazoval speciální aroma a pomaleji okorával.

Bude možné pícninářské využití?

Materiál pro naše pokusy jsme v polovině devadesátých let získali ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm v množství několika málo kilogramů. V podmínkách Výzkumného ústavu pícninářského v Troubsku jsme jej přemnožili, a tak jsme měli dostatek pro další pokusy, zaměřené především na pícninářské využití. V roce 1997 a 1998 se uskutečnily pokusy s podzimními výsevy na množení semen a jarní výsevy pro stanovení výnosového potenciálu druhu v porovnání s jílkem jednoletým a sveřepem stoklasou v čistých kulturách a ve směsích s jednoletými jetelovina. Pokusy jsme vedli na parcelách 5 m2 ve třech opakováních, podzimní výsev na zrno pak v poloprovozních pokusech. Hmotnost tisíce semen u běžně pěstovaných odrůd žita se udává v rozmezí od 25 do 45 g, u použitých vzorků žita trsnatého se hmotnost tisíce semen pohybovala v průměru okolo 30,04 g.
Do směsek jsme zařadili v obou letech zkoušení jednoleté motýlokvěté druhy jetel alexandrijský (Trifolium alexandrinum) a jetel perský, neboli zvrácený, taktéž známý pod označením šabdar (Trifolium resupinatum). V roce 1998 jsme navíc přiřadili další jednoletý druh, nově povolenou odrůdu jednoletého štírovníku (Lotus ornithopodioides) Junák.

Výsledky z roku 1997
V roce 1997 se uskutečnily čtyři seče zelené hmoty, jejichž výsledky jsou po přepočtu uvedeny v tabulce 1. Při pěstování v čisté kultuře jsme v jednotlivých sečích a v celkové produkci zelené hmoty nezjistili při hodnocení analýzou rozptylu statistické rozdíly. Výjimku tvořila druhá seč, kdy byly mezi zkoušenými variantami statisticky průkazné rozdíly ve výnosech zelené hmoty. Jílek jednoletý a sveřep stoklasa v této seči statisticky průkazně překonaly svým výnosem žito trsnaté, mezi těmito dvěma druhy statistické rozdíly prokázány nebyly. V celkové produkci hmoty byl nejvyšší výnos u jílku jednoletého (44,4 t.ha-1), následovaly žito trsnaté (35,86 t,ha-1) a sveřep stoklasa (33,53 t.ha-1). Žito trsnaté dosáhlo nejvyššího výnosu v první seči, kdy převážná část rostlin metala. V dalších sečích se již vytvářela pouze přízemní růžici listů se sporadickým metáním ve druhé seči. Navíc se u žita projevil v první seči rychlejší růst a vývoj.
Obdobná situace nastala při zkoušení lipnicovitých druhů ve směskách s jetelem alexandrijským a jetelem perským. U směsek s jetelem alexandrijským jsme ve druhé seči zjistili statisticky průkazné rozdíly mezi směskou jílku jednoletého a jetele alexandrijského a směskou svatojánského žita a jetele alexandrijského. V případě směsek s jetelem perským byly analýzou rozptylu prokázány statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi zkoušenými variantami. V této seči směska jílku jednoletého a jetele perského statisticky vysoce průkazně překonala směsku žita svatojánského a jetele perského. Zbývající dvě varianty se mezi sebou lišily statisticky průkazně.
V celkové produkci zelené hmoty při pěstování ve směskách dosáhly v roce 1997 nejvyššího výnosu směsky jednoletých jetelovin s jílkem jednoletým (97,53 a 74,3 t.ha-1), zatímco směsky s žitem trsnatým se v obou případech umístily na posledním místě. Také v jednotlivých sečích tyto směsky dosáhly nejnižších výnosů s výjimkou čtvrté seče u směsky žita trsnatého s jetelem alexandrijským, u níž bylo dosaženo druhého nejvyššího výnosu.

Výsledky z roku 1998
Ve druhém roce zkoušení (1998) byly výsledky poznamenány dlouhodobým suchem v letním období. Sklidili jsme pouze tři seče, jejich výsledky jsou po přepočtu na t.ha-1 uvedeny v tabulce 2.
Při výsevu v čisté kultuře jsme analýzou rozptylu zjistili statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi zkoušenými variantami v první seči a v celkové roční produkci, zatímco ve zbývajících dvou sečích byly statisticky průkazné rozdíly pouze mezi zkoušenými variantami. V první seči byly v roce 1998 statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi všemi třemi zkoušenými variantami, v celkové produkci pak byly vysoce průkazné rozdíly mezi jílkem jednoletým a žitem trsnatým, mezi jílkem jednoletým a sveřepem stoklasou a mezi sveřepem stoklasou a žitem trsnatým byl statisticky průkazný rozdíl. Ve druhé seči výnos jílku jednoletého statisticky průkazně překonal výnos sveřepu stoklasy i žita trsnatého. Stejná situace byla zjištěna také ve třetí seči. Také v roce 1998 korespondovaly výsledky s rokem předchozím. V celkové produkci zelené hmoty byl nejvyšší výnos u jílku jednoletého (37,67 t.ha-1) a u žita trsnatého byl 31,67 t.ha-1. I v tomto roce poskytlo žito trsnaté nejvyšší výnos ze všech tří zkoušených variant v první seči.
Ve směskách s jetelem alexandrijským jsme analýzou rozptylu nezjistili statistické rozdíly mezi zkoušenými variantami s výjimkou druhé seče. V této seči byly statisticky vysoce průkazné rozdíly mezi směskou tvořenou jílkem jednoletým s jetelem alexandrijským a směskou žita trsnatého s touto jetelovinou. Mezi směskou sveřepu stoklasy s jetelem alexandrijským a směskou žita trsnatého s jetelem alexandrijským byly prokázán statisticky významný rozdíl. U směsek s jetelem perským byl statisticky vysoce průkazný rozdíl mezi zkoušenými variantami ve třetí seči a v celkové roční produkci pak průkazný rozdíl. Ve třetí seči směska jílku jednoletého s jetelem perským statisticky vysoce průkazně překonala obě zkoušené směsky. V celkové roční produkci překonala směska jílku jednoletého s jetelem perským statisticky průkazně směsku žita trsnatého s touto jetelovinou. U směsek lipnicovitých druhů s jednoletým štírovníkem byly zjištěny statisticky průkazné rozdíly mezi zkoušenými variantami v první a druhé seči a celkové roční produkci. V první seči překonala statisticky průkazně směska se žitem trsnatým směsku se sveřepem stoklasou, ve druhé seči pak směska se sveřepem stoklasou statisticky průkazně překonala zbývající dvě směsky a v celkové roční produkci směska s jílkem jednoletým statisticky průkazně překonala obě zbývající směsky.
Při zkoušení ve směskách s jednoletými jetelovinami byly nejvyšší výnosy zelené hmoty u směsky jílku jednoletého s jetelem alexandrijským a štírovníkem jednoletým (40,08 a 35,33 t.ha-1) a u směsky sveřepu stoklasy a jetele perského (45,66 t.ha-1). Směsky žita trsnatého v celkové roční produkci poskytly nejnižší výnos při zkoušení s jetelem perským (37,66 t.ha-1) a štírovníkem jednoletým (30,67 t.ha-1). Ve směsce s jetelem alexandrijským poskytlo žito trsnaté druhý nejvyšší výnos (32,33 t.ha-1). V roce 1998 poskytlo ve všech třech typech směsek nejvyšší výnos v první seči, ve zbývajících dvou sečích poskytly směsky s tímto druhem nejnižší výnosy.
Trsnaté žito je typická bílkovinná pícnina, v porovnání s jednoletým jílkem má nižší obsah hrubé vlákniny. V tabulce 3 je uveden obsah bílkovin, vlákniny a stravitelných dusíkatých látek žita trsnatého v porovnání s jílkem jednoletým.
Pěstování křibice na semeno jsme zkoušeli v poloprovozních pokusech. V obou pokusných letech se průměrné výnosy pohybovaly v rozmezí 1 - 1,5 t.ha-1.

Kombinované pěstování na semeno a píci

Od roku 2000 je v rámci Národní agentury pro zemědělský výzkum ČR řešen výzkumný úkol ”Diverzita opomíjených obilnin a pseudoobilnin a její využití v setrvalém zemědělství a zdravé výživě“, jehož jednou částí je také problematika žita trsnatého, především jeho pícninářského využití. Jsou postupně zakládány polní pokusy na parcelách 10 m2 z podzimního, jarního a letního výsevu. V nich je zkoušeno pícní využití, využití na semeno a kombinované využití píce - semena. Pokusy jsou zakládány od roku 2000. V důsledku toho, že první pokus (letní výsev) byl v roce 2000 totálně zničen bzunkou ječnou, je vedle nemořené varianty zařazena také varianta mořená proti tomuto škůdci. Navíc jsou zkoušeny čtyři výsevní množství: 80, 100, 120 a 140 kg.ha-1 osiva. V roce 2001 byly získány první výsledky z podzimního výsevu roku 2000 a jarního výsevu roku 2001.
Výnosy semen z podzimního výsevu roku 2000 jsou uvedeny v tabulce 4. U nemořené varianty se pohybovaly od 2,75 do 3,57 t.ha-1 a u mořené varianty od 3,32 do 3,44 t.ha-1. Nejvyšší výnos byl v obou případech u výsevku 140 kg.ha-1. Za pozornost stojí to, že u svatojánského žita nejsou v klasu vyvinuta všechna semena, ale pouze jedna třetina až jedna polovina.
Při variantě pícního využití byly z podzimního zásevu roku 2000 sklizeny v roce 2001 pouze dvě seče. Jejich výnosy jsou po přepočtu uvedeny v tabulce 5. U nemořené varianty se výnosy zelené hmoty v první seči pohybovaly od 27,25 do 30,88 t.ha-1, ve druhé seči od 5,25 do 7,75 t.ha-1 a v celkové produkci pak od 33,25 do 38,63 t.ha-1. Nejvyšších výnosů bylo dosaženo v obou sečích i celkové produkci u výsevu 140 kg.ha-1. U mořené varianty se v první seči pohybovaly výnosy od 28,63 do 31,75 t.ha-1, ve druhé seči od 8,25 do 9,75 t.ha-1 a v celkové produkci od 37,63 do 41,75 t.ha-1. Nejvyšší výnosy v této variantě byly při výsevku 120 kg.ha-1. Do další seče, pravděpodobně vlivem suššího počasí, již porost neobrůstal.
Při kombinovaném využití píce - semena byla sklizena u podzimního a jarního výsevu první seč na píci a její výsledky jsou uvedeny v tabulce 6. Druhá seč byla ponechána na semeno a v první dekádě srpna byl porost ve voskové zralosti. Výnosy zelené hmoty z podzimního výsevu se u nemořené varianty pohybovaly od 28,88 do 30,88 t.ha-1, u mořené varianty od 30,13 do 33,13 t.ha-1 a nejvyšší výnos zelené hmoty byl u obou variant u výsevku 140 kg.ha-1. Při jarním výsevu se výnosy zelené hmoty pohybovaly od 17,63 do 18,63 t.ha-1 u nemořené varianty a od 14,75 do 17,00 t.ha-1 u mořené varianty. V obou případech byl nejvyšší výnos u výsevku 120 kg.ha-1.
V tabulce 7 je uveden výnos zelené hmoty z jarního výsevu roku 2001. V tomto roce byla sklizena pouze jedna seč, po ní porost začal obrůstat, ale vlivem nedostatku vláhy se růst zastavil. Výnosy se pohybovaly u nemořené varianty od 19,13 do 20,38 t.ha-1 a u mořené varianty od 14,75 do 16,75 t.ha-1. V obou případech byl nejvyšší výnos u výsevku 80 kg.ha-1.

Shrnutí

Využití trsnatého žita je poměrně široké. Jarní výsevy lze pěstovat v čisté kultuře, nebo ve směskách s jednoletými jetelovinami na píci pro hospodářská zvířata. Osvědčilo se také jako krycí plodina při zakládání jetelotravních směsek pro lesní zvěř. V prvních fázích vývoje je lesní zvěří spásáno žito a nejsou poškozovány pomaleji vzcházející jeteloviny. Zrno trsnatého žita lze použít ke zpracování na mouku pro pekárenství.
Na porostech nebyly pozorovány žádné choroby, pouze v některých ročnících hrozí poškození bzunkou ječnou (Oscinella fyit). Tyto 2 - 3 mm velké lesklé černé mušky mají do roka tři generace. Dospělci první generace létají koncem dubna a začátkem května, dospělci druhé generace od konce června až do doby zrání obilnin a dospělci třetí generace létají v srpnu až říjnu. Škodí na mladých rostlinkách, ale též v kvítcích a obilkách (druhá generace). Poškozené mladé rostliny mohou odumírat. Střední list rostliny žloutne a vadne, lze jej snadno vytáhnout. Škůdce dává přednost vlhčím lokalitám, ke škodám dochází především v teplých letech. V roce 2000 byly nově založené pokusy z červnového výsevu zcela zničeny tímto škůdcem. Z toho důvodu je vhodnější moření osiva před výsevem. Při letním výsevu v polních podmínkách také hrozí poškození dřepčíky.
Při jarních a letních výsevech je vývoj porostu, a s ním související počet sečí, závislý na množství srážek. Podzimní výsevy jsou z toho hlediska jistější.

Ing. Jan Pelikán, CSc.,
Výzkumný ústav pícninářský, s.r.o.,
Troubsko