Poprvé se podařilo získat křížence pšenice a žita v roce 1876 v Anglii Wilsonovi, ale tento hybrid byl sterilní. Plodný hybrid získal až německý šlechtitel V. Rimpau roce 1888. Od té doby nechyběl kříženec pšenice a žita v žádné šlechtitelské školce a botanické zahradě. Dále vznikala řada kříženců, které byly vedeny spíše jako kuriozity, protože žádný z nich nemohl konkurovat ve výnosu pěstovaným krajovým a šlechtěným odrůdám výchozích rodičovských forem. A tak stále zůstával nenaplněn sen šlechtitelů, spojit vlastnosti dvou chlebových druhů obilí, skromnost a nenáročnost žita s vysokou výnosností a kvalitou pšenice.
Až v roce 1982 došlo v mezinárodních odrůdových pokusech k velkému překvapení. Podle výsledků pokusů, které organizuje Univerzita v Nebrasce (USA) na 52 lokalitách rozmístěných po celé Zemi, se na prvním místě umístila odrůda tritikale Lasko vyšlechtěná v Polsku. Tak se po více než sto letech podařilo uplatnit nový obilní druh záměrně vytvořený člověkem a ten se neobyčejně rychle rozšířil.
Dosud nejpoužívanější název je tritikale. Zavedl jej v roce 1926 Tschermak. Rodové označení je Triticosecale (WITMACK) MUNTZING. Byl navržen i český název „žitovec“, který se však ujímá jen pomalu, takže převažuje v řeči české i slovenské „tritikale“. V mnoha zemích však existují místní názvy podobně složené, například v polštině „pszenzyto“, v ruštině a bulharštině „pšero“, ve švédštině „regvete“ apod.
Cesta k získání plodného a výnosného křížence byla geneticky složitá a skutečně trvala celé století. Byla odrazem vývoje genetické vědy a tritikale patří mezi její velké úspěchy.
Přednosti tritikale
Posuďme nejprve, zda se podařilo v kříženci pšenice a žita spojit příznivé vlastnosti a znaky obou rodičovských forem, jak jsou uvedeny v tabulce 1. Je zřejmé, že se u tritikale podařilo získat jen některé vlastnosti od každého z rodičů, ale tyto jsou pro praxi natolik významné, že podnítily široké rozšiřování tritikale v pěstitelské praxi.
Výnosový potenciál tritikale a jeho poměrně dobrá výnosová stabilita byly jistě hlavními příčinami zájmu o jeho pěstování zejména v méně příznivých pěstitelských podmínkách. To například potvrzují výnosy tritikale dosažené v odrůdové zkušebně Trutnov v Podkrkonoší a jejich porovnání s výnosy žita, ozimé pšenice a hybridů žita v průměru let 1993 - 1996 uvedené v tabulce 2.
Výnosy v méně příznivých půdních a klimatických podmínkách předurčují tritikale pro pěstování i v tzv. marginálních oblastech, což může přispět ke zlepšení hospodářských výsledků zemědělských podniků, které tam hospodaří. Výnosová schopnost tritikale se však příznivě projevuje i v oblastech úrodnějších a klimaticky příznivějších (viz tabulku 3).
Reakce na podmínky pěstování je však rozdílná podle odrůd. Nově odzkoušené odrůdy dosahují v extenzivních podmínkách hektarových výnosů nad 9 t.ha-1 (odrůda Modus v Kujavách a Rožňavě). Stejně pozitivní reakci u některých odrůd tritikale zaznamenáváme i ve velmi úrodných oblastech a při vysoké (či optimální) intenzitě pěstování. Na velmi úrodné půdě (číslo půdní úrodnosti 95) dosáhl výnos při optimální intenzitě pěstování u odrůdy Modus 10,5 t.ha-1 a podobně tomu bylo u odrůdy Alamo, což je německý název polské odrůdy Presto. U odrůdy Boreas byl výnos dokonce 11,3 t.ha-1.
Píšeme-li o reakci na intenzifikační faktory, pak nemůžeme přejít další přednost tritikale: na stejnou produkci potřebuje méně vstupů, tj. průmyslových hnojiv, a vzhledem ke zdravotnímu stavu i méně fungicidů a celkem také méně pesticidů, než ostatní druhy obilnin. Proti ozimé pšenici to je o 40 - 50 % méně, proti žitu a ozimému ječmeni o 10 - 25 % méně.
Uvedené reakce na podmínky pěstování vyplývají z široké míry tolerantnosti k horším půdním a klimatickým podmínkám. Právě v horších podmínkách je tritikale výnosnější než pšenice, ale často i výnosnější než ozimý ječmen a odrůdy populace ozimého žita. Jen na vysloveně nepříznivých stanovištích je výnosnější žito, zejména jeho hybridní odrůdy (například na písčité půdě). V sušších podmínkách je však výnosnější i pro svou ranost ozimý ječmen.
V posledních letech však u nově povolených odrůd tritikale pozorujeme odklon od tolerantnosti k horším podmínkám a také významnou reakci na příznivější pěstitelské podmínky a na intenzifikační faktory (hnojení a chemickou ochranu) Tím by došlo ke ztrátě jedné z největších předností tritikale, které si právě velmi ceníme.
Kterou obilninu může tritikale nahradit
Naznačili jsme již, že tritikale může nahradit určitou část ploch ozimého víceřadého ječmene, a to pro lepší krmnou hodnotu a odolnost proti žluté zakrslosti ječmene. V oblastech, kde hraje velkou úlohu ranost, zůstane postavení ozimého ječmene nedotčeno. Náhrada žita přichází v úvahu při naplnění poptávky po žitu. Tritikale je výnosnější než žito a má i vyšší výtěžnost etanolu. Jsou však u nás oblasti, kde žito nemá konkurenci.
Tritikale může nahradit ozimou pšenici všude tam, kde dává vyšší výnosy, ale i tam, kde má při stejných výnosech větší výnosovou jistotu. V těchto případech jsou vždy náklady při pěstování tritikale nižší - zejména na hnojení a ochranu proti škodlivým činitelům. Tritikale může nahradit určité plochy pšenice určené ke krmným účelům, protože má lepší krmnou hodnotu a jeho použití v krmné směsi vede k úsporám krmiva na jednotku produkce.
Tritikale má ještě další významnou přednost v osevních sledech, protože zpestřuje druhovou skladbu obilnin, což má velký význam zejména při jejich vysokém zastoupení. Snášenlivost tritikale k horší předplodině můžeme dokumentovat výsledky odrůdového pokusu vedeného NIAB v Bridgetu ve Velké Británii (odrůdová zkušebna), kde byly pěstovány pšenice a tritikale po dvacetileté obilní monokultuře. Výnosy tritikale byly za toto období o 12 % vyšší než výnosy pšenice.
Aktuální předností je i tolerantnost tritikale ke kyselým půdám. K příčinám půdní kyselosti patří rozpustnost hlinitých Al3+ iontů působících toxicky na rostliny. U tritikale byla zjištěna jen střední citlivost až tolerantnost (5 - 7 bodů) zatímco u pšenice velká citlivost (3 - 1 bod). Tritikale je také méně náročné na obsah mikroelementů v půdě. Tritikale může být pěstováno i v oblastech zatížených imisemi, protože vedle snášenlivosti ke kyselejší půdě je odolnější i proti průmyslovým imisím. Je však nutné poznamenat, že uvedené reakce jsou rozdílné podle odrůd, k čemuž musíme při jejich volbě přihlížet.
Prof. Ing. Jiří Petr, DrSc.,
Česká zemědělská univerzita v Praze
