Odborníci z evropského centra excelence CzechGlobe se ohlédli do minulosti a zmapovali vysychání půdy na naší planetě. Zjistili, že na třetině území světa, které není trvale zaledněné, docházelo v posledních čtyřech dekádách k významnému snižování půdní vlhkosti. Naopak pouze na pěti procentech pevniny se míra vlhkosti dlouhodobě a významně zvyšovala. Článek vyšel v mezinárodním vědeckém časopise Enviromental Research Letters.
Podle studie mezinárodního týmu pod vedením Jana Řehoře z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe a Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity patří mezi regiony nejvíce postižené stále intenzivnějším suchem rovníková Afrika, velká část jižní Ameriky, středozápad USA a pás od východní Evropy až po východní Asii. Vysychání některých regionů, jež vědci zaznamenávají již od osmdesátých let 20. století, souvisí s klimatickou změnou. Hlavními motory tohoto trendu jsou zvyšující se teploty, které jsou také příčinou vyšší evapotranspirace (výparu), a změna v časoprostorovém rozložení srážek.
Odborníci analyzovali období od roku 1981 do roku 2021, pro které na základě dat z atmosférické reanalýzy modelovali půdní vlhkost v detailním rozlišení a vypočítali trendy zvyšování či snižování vlhkosti. „Nejhůře vyšly výsledky pro jižní Ameriku. Vysušování zasáhlo významně padesát čtyři procent plochy kontinentu, zatímco vlhkost v půdě se zvýšila pouze na jednom procentu území,“ uvádí Jan Řehoř. Jedná se převážně o centrální část kontinentu, sever a jih vysušování nezasáhlo. Nejrychleji vysychala Argentina a Paraguay a jihozápadní část Brazílie, kde se každou dekádu snížila půdní vlhkost až o deset procent.
Ostatní kontinenty jsou vysycháním zasaženy o něco méně. V Africe významné vysušování postihlo 40 procent kontinentu, naopak vlhkost se zvýšila na osmi procentech území. V Asii vysychalo 32 procent území a vlhčích je šest procent. V Evropě vysychalo 37 procent území a jedno procento se stalo vlhčím. Nejméně se negativní trend dotkl severní Ameriky. „Zjistili jsme statisticky významný pokles půdní vlhkosti na šestnácti procentech území a její nárůst na sedmi procentech,“ říká vědec. Na malém území na středozápadu USA bylo naopak vysušování krajiny velmi intenzivní. Poměrně málo pak postihlo Austrálii a Oceánii.
V Evropě je vysušování nejvýraznější v létě a postihlo převážně střed a východ kontinentu. „Ve střední Evropě je vysušování rychlejší v její centrální a severozápadní části včetně České republiky a v oblasti Karpatského oblouku, naopak pomalejší v oblasti Panonské pánve, tedy převážně v Maďarsku,“ upřesňuje Jan Řehoř. Mezi místa, kde došlo k významnému zvýšení vlhkosti půdy, patří západní Indie, tibetská plošina, Kanada a některé části Afriky, které pokrývá poušť či polopoušť.
Kvůli snížení hodnot půdní vlhkosti vzrůstá zranitelnost zemědělských a lesních systémů. Musí se potýkat s výskytem sucha a také je výrazně horší průběh takzvaných horkých vln. V případě nižší zásoby vody v půdě, než je obvyklé, totiž dochází k rychlejšímu zahřívání atmosféry. A kombinace extrémně teplého počasí a sucha, které pozorované trendy poklesu půdní vlhkosti posílily, vedly v některých oblastech například k výskytu rozsáhlejších požárů. Postihly například tropickou a subtropickou Afriku, Jižní Ameriku či části Sibiře.
Zdroj: AV ČR*
