Skutečnost, že osivo, jeden ze základních vstupů do zemědělské výroby, vyžaduje přísnou kontrolu, si zemědělci začali uvědomovat před více než 130 lety, a proto již tehdy začaly vznikat první stanice zabývající se laboratorní kontrolou osiv. Zemská stanice semenářské kontroly v Praze byla založena jako osmá na světě, a to v roce 1877, a tudíž si letos připomínáme 125. výročí jejího založení. V současné době se semenářskou kontrolou zabývá Odbor osiva a sadby Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. S ředitelem tohoto odboru Ing. Miroslavem Houbou, CSc., jsme však nehovořili pouze o historii.
Jaký byl smysl semenářské kontroly v době jejího založení a jaký je dnes?
Základní smysl semenářské kontroly zůstává po celou dobu jejího trvání stejný, a to garance kvality osiva a sadby a zábrana šizení zemědělců. Česká semenářská kontrola prošla během vývoje řadou organizačních změn, v principu však funguje na stále stejných a ověřených odborných zásadách.
Kterými činnostmi se nyní semenářská kontrola zabývá a jaký byl jejich vývoj?
Vývojem semenářství a jeho praktickým uplatněním docházelo postupně nejen k rozvoji oboru, ale zejména ke zvětšení počtu sledovaných znaků osiva. K laboratornímu hodnocení základních znaků, kterými jsou čistota, klíčivost a vlhkost, přibylo mnoho dalších stanovení, např. hodnocení zdravotního stavu, hmotnost tisíce semen, kalibrace a dále sledovaní znaků odrůd a jejich zachování v průběhu množení. Do semenářské kontroly bylo zavedeno hodnocení množitelských porostů a této oblasti byla a je dosud věnována vysoká pozornost. Děje se tak na principu „osivo se dělá na poli“, tj. platí zde zásada, že ze špatného množitelského porostu, kde není dobrý zdravotní stav a není záruka druhové a odrůdové čistoty a pravosti, nemůže být získáno žádnými úpravami prvotřídní osivo. A tak jako je hodnoceno osivo, probíhá desítky let a na obdobných, avšak specifických zásadách i zkoušení brambor a vegetativně množených druhů.
Z čeho vycházejí vámi zmíněné zásady semenářské kontroly?
Vycházejí jednak z ověřených mnoholetých zkušeností, které jsou podloženy platnou legislativou, za druhé plně respektuje směrnice mezinárodních semenářských organizací, k čemu nás zavazuje členství v nich. Ve světovém měřítku je semenářská kontrola zastřešena dvěma systémy: Mezinárodním sdružením pro zkoušení osiv – ISTA (International Seed Testing Association) a certifikačními schématy pro obchodování s osivem v rámci OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development). Obě instituce existující desítky let se přitom z hlediska sledovaných hodnot a způsobu hodnocení opírají o existující směrnice Evropské unie, jejichž větší část vznikla v polovině šedesátých let.
Kromě členství v mezinárodních organizacích se vaše činnost opírá o legislativní normy. O jaké a jak se mění legislativa s připravovaným vstupem České republiky do Evropské unie?
Předpokládá se, že v brzké době dojde k vydání nového předpisu, plně konformního s unitárním evropským právem. V současné době se činnost legislativně opírá o zákon č. 92/1996 Sb.,, o odrůdách, osivu a sadbě pěstovaných rostlin, ve znění pozdějších předpisů. I tento zákon byl vypracován na principech platných evropských směrnic a v mnohých směrech změnil do té doby ustálené zvyklosti vyplývající z předchozího více než 30 let platného předpisu. Byly zavedeny například nové kategorie tzv. rozmnožovacího materiálu, jasně deklarovány podmínky registrace odrůd, stanoveny sankce za porušování zákona atd. Jedna ze zásadních změn spočívá v zavedení správního řízení v uznávání množitelských porostů a množitelského materiálu v důsledku toho, že ÚKZÚZ je správní úřad. To je ze strany šlechtitelů a semenářů kritizováno. Při přípravě nového zákona se tato věc intenzívně řeší.
Jednou z novinek v legislativě je též možnost smluvního pověřování privátních osob některými zkušebními úkoly. Jak bude tato spolupráce fungovat?
Princip pověřování vybraných zkušebních kapacit privátního sektoru konkrétními úkoly je u nás prosazován v souladu s trendem mezinárodních semenářských organizací. V dané době půjde až o deset firemních laboratoří, které musí splňovat odborná, technická a kvalifikační kritéria a budou pod průběžnou „superkontrolou“ ÚKZÚZ. V rámci experimentu budou obdobná opatření perspektivně konána i v oblasti polních přehlídek a odběru vzorků. Legislativě otevřené zůstává zatím administrativně správní řešení výdeje certifikátů některých druhů pro tuzemské použití zmocněnými subjekty.
Jako dozorující organizace můžete hodnotit situaci v českém semenářství. Jak ji hodnotíte a kde vidíte největší problém, může je semenářská kontrola nějak ovlivnit?
Semenářství se v poslední době ocitlo v defenzívě, a to vlivem mnoha souvisejících okolností. Ačkoliv předchozí monopolní organizace měly řadu negativ, realita dalšího vývoje se nejevila optimální. Po změnách na počátku 90. let bylo místo vhodného rozdělení na několik samostatných a vzájemně si konkurujících organizací postupným vývojem utvořeno několik set větších i velmi malých firem, z nichž některé nebyly schopné obchodně obstát. Trh se zcela otevřel vůči zahraničí, vznikla řada dealerských firem, které nevlastní ani odrůdy, ani půdu, ani technické vybavení, ale jen zprostředkovávají průnik zahraničních odrůd do tuzemských podmínek. Spolupráce a v mnoha případech zahraniční kapitál do šlechtění a semenářství jsou přirozeně zcela nezbytné jevy a jakákoliv izolace by byla nesmyslná a škodlivá, avšak vše má své optimální meze. Semenářská kontrola nemůže tento stav přímo ovlivnit, musí však respektovat jak legislativní pravidla, tak sledovat obecný vývoj a v kontextu toho vytvářet podklady k úpravám předpisů.
Jedním z nejrozšířenějších negativních projevů posledních let je ústup od využití certifikovaných osiv a jejich náhrada osivem vlastní produkce. Děje-li se tak cestou farmářských osiv, v souladu s ustanovením zákona o právní ochraně odrůd včetně odvodu licenčních poplatků, je to v pořádku a jde o obvyklý postup běžný v zemích EU. V naprosté většině se ale jedná o černý obchod, zneužívání odrůd včetně obcházení ustanovení zákona a zákazu prodeje rozmnožovacího materiálu. Důvody jsou bohužel ekonomické, zemědělci nemají dostatek prostředků na nákup certifikovaných osiv. Podobný základ má i chování některých semenářských firem, které provozují tzv. čistění ve mzdě. Ve skutečnosti tím podrážejí sami sebe, protože prodá-li se osivo jako necertifikované, klesá tím logicky potřeba uznaných osiv. Celková potřeba je totiž dána součinem pěstitelské plochy, výsevku a případným vývozem. Přestože zákon zmocňuje ÚKZÚZ zahájit správní řízení, obvykle se najde minimum případů doložitelných důkazními prostředky. Výrazný průlom nepříznivé situace v obměně osiv nastal s uplatněním dotačního titulu MZe ČR na odběr certifikovaných osiv.
