Znalost teploty živých i neživých systémů, její dynamiky v čase a hraničních hodnot je důležitá v mnoha oblastech lidské činnosti. Teploty tání a varu jsou zásadní pro popis vlastností chemických látek, stejně tak vnitřní či povrchová teplota organismů má své fyziologické či patologické důsledky. Podobně jako měření teploty lidského organismu může být pomocným indikátorem lidského zdraví, měření teploty rostlin nabízí mnoho informací o pěstovaném porostu. Jedním z nich je monitoring zdraví rostlin.
Ochrana rostlin pracuje s konceptem nemoci, tj. takového stavu jedince či populace, který je vystaven tlaku biotického stresoru. Tím mohou být mikroorganismy (například patogenní bakterie, houby, viry), bezobratlí živočichové (mšice, brouci, ploštice atd.) či obratlovci (hryzec, hraboš, zajíc atd.). V komplexním světě zemědělské rostlinné produkce však se zdravím rostlin souvisí i další faktory, které rozhodují o tom, zda a jak velké část pěstované kultury bude či nebude biotickým stresorem zasažena.
Významnou roli zde hrají abiotické faktory v podobě výživového stavu rostlin, pěstované odrůdy, půdy či meteorologických podmínek, zásadní roli hrají i specifické odrůdové vlastnosti, které mohou být za rezistenci či náchylnost k biotickému či abiotickému stresoru, resp. souběhu vlivů, které na rostlinu v konkrétních podmínkách působí. Pro interpretaci změn teplot rostlin je zásadní pochopit fyziologické procesy, které jsou za ně zodpovědné.
Teplota a voda
Sledování teploty rostlin je úzce svázáno s vodou, jejím obsahem a transportem rostlinnými pletivy. Rychlost transportu se mění v závislosti na vnitřních (genotyp a jeho fenotypový projev) a vnějších podmínkách (typ půdy, meteorologické poměry). Při měření teplotních změn porostu jsou rozhodující změny v celém systému půda – rostlina – atmosféra, nikoliv pouze v rostlině. V pletivech listů dochází k přeměně skupenství – z tekuté fáze voda z parenchymatických a pokožkových buněk přechází do plynného skupenství ve vnitřním prostoru listu a průduchy se dostává ven (transpirace). Když rostlina transpiruje, vypařená voda odvádí teplo a ochlazuje rostlinu pod úroveň okolní teploty vzduchu.
Důsledkem abiotického či biotického stresu je komplexní reakce rostlin na úrovni fyziologicko-chemických reakcí, které jsou později vizuálně rozpoznatelné v podobě anatomicko-morfologických projevů (vadnutí, nekrózy, zpomalení růstu apod.). Vizuální popis a přesná klasifikace projevů je jedním z tradičních diagnostických nástrojů ochrany rostlin, který umožňuje v kombinaci s dalšími technikami (mikroskopie, kultivace, molekulární diagnostika atd.) přesně specificky identifikovat původce patologického stavu rostlin, resp. porostu. Diagnostika teplotního stavu rostlin je unikátní v tom, že je schopna zachytit napadení rostlin včas, tj. ještě v době, kdy na rostlině nejsou patrné žádné vizuální známky projevu patologického procesu. Zvýšená teplota rostlin vystavených biotickému stresoru je důsledkem snížené transpirace (průduchy se zavírají v důsledku signalizace redistribuce vody mezi xylémem a floémem) a nespecifickým indikátorem stresu.
