Trvalé luční porosty v České republice jsou většinou nízké kvality a poskytují jen malý výnos. Jednou z hlavních příčin tohoto neuspokojivého stavu je zanedbávání pravidelného hnojení. Často se nerespektuje pravidlo: kolik živin odebereme, tolik jich musíme také vrátit. V tomto případě platí, kolik píce z pozemku odvezeme, tolik živin musíme přivézt zpět ve formě hnojiv. Každoroční vyvážené hnojení umožňuje kvalitu porostů nejen udržovat, ale často i významně zlepšovat. Luční porosty jsou však velmi různorodé, a tak i hnojení na ně může účinkovat rozdílně.
Hnojení, především dusíkem, je jedno z nejúčinnějších opatření, jak zvýšit výnosy a v mnoha případech i zlepšit kvalitu sklízené píce. Množství živin v půdě je spjato s celou řadou vlastností porostu. Ovlivňuje nejen růst nadzemních a podzemních částí rostlin, ale i druhové složení a mikrobiální aktivitu v půdě. Pro rostliny mají přímý význam pouze tzv. přístupné formy živin. Například celkové množství dusíku v horní vrstvě půdy u trvalých travních porostů bývá 2 až 4 t/ha, přičemž většina je vázána na odumřelou organickou hmotu. Rostliny z ní mohou živiny čerpat teprve až po jejím rozkladu, takže z celkového obsahu dusíku v půdě je pro ně dostupných jen necelých 5 %. Tuto bilanci lze snadno zlepšit použitím minerálních hnojiv, která obsahují dusík v takových formách, které rostliny mohou dobře využít.
Ostatní živiny bývají také součástí organické hmoty, ale navíc jsou ve velkém množství vázány na různé minerální složky půdy. Typické je to pro fosfor, jehož nejlepší dostupnost bývá na mírně kyselých až neutrálních půdách. Účinek hnojení fosforem na výnosy se zřetelně projevuje především na půdách, kde je ho velký nedostatek. Na příznivějších stanovištích působí spíše nepřímo, především zvyšuje účinnost hnojení dusíkem.
Účinek hnojení jednotlivými živinami na luční porosty nelze zobecnit. Je ovlivňován příliš mnoha faktory, než aby se projevoval jednotně. Velice významná je lokalita ve spojení s typem travního porostu. V nepříznivých oblastech je pozitivní efekt hnojení často omezován jinými činiteli, než je množství přístupných živin. A pokud se projeví, tak většinou není dostatečný pro rozšíření kvalitních lučních druhů. Největší přínos mívá hnojení na středně úrodných stanovištích s dostatkem srážek. Porosty, které mají poměrně kvalitní druhové složení, dobře reagují na nižší i vyšší dávky dodávaných živin. Louky na úrodných lokalitách produkci hmoty už moc nezvyšují, ale často zlepší svou druhovou skladbu ve prospěch kvalitních trav.*
Ing. Zuzana Hrevušová, Ph.D.
Ing. Anna Dindová
Doc. Ing. Josef Hakl, Ph.D.
Česká zemědělská univerzita v Praze
Více si můžete přečíst ve Farmáři č. 4/2017.
