Jednou za dva roky pořádá švýcarský Výzkumný ústav ekologického zemědělství FiBL ve Fricku den otevřených dveří. Je pravděpodobně jednou z nejdéle fungujících, ne-li přímo nejstarších institucí s tímto zaměřením v Evropě. Vede si úspěšně – obor, který si ústav předsevzal podporovat, zažívá setrvalý nárůst.
Historie FiBL je úzce spjata se švýcarským zemědělstvím. Začala v roce 1973, když jako nezisková výkonná nadace si dala za cíl podporovat ekologické zemědělství prostřednictvím výzkumu, vysvětluje současný ředitel ústavu Dr. Urs Niggli. To se projevuje také na hospodaření. Jak uvádí poslední ročenka, roční provozní výtěžek ústavu se v roce 2005 pohyboval kolem deseti milionů eur. Čistý zisk ale dosáhl pouhých zhruba deset tisíc eur.
Ve Fricku se ústav pevně usídlil teprve před pěti lety, kdy od státu koupil bývalou zemědělskou školu včetně statku. “Podobných bylo ve Švýcarsku asi třicet. Od roku 1985 se jich polovina uzavřela, protože jich bylo mnoho,” uvedl Dr. Niggli. Souviselo to s poklesem významu zemědělství v tomto státě. Obor zažíval největší rozvoj v období druhé světové války a po ní, zhruba do roku 1970. “Zemědělci měli významné postavení ve společnosti, protože živili národ.” Také proto se velké množství peněz investovalo do vzdělávání.
Zemědělci často končí
Změna významu zemědělství se projevila i v počtu podniků. Od roku 1996 do roku 2005 skončili každý den s hospodařením v průměru více než čtyři zemědělci, uvádí letošní ročenka švýcarského statistického úřadu. Jejich půdu zpravidla kupují okolní podniky, což vedlo k růstu počtu podniků nad 20 ha, přičemž obvykle se velikost farmy ve Švýcarsku pohybuje mezi deseti a dvaceti hektary. Ne vždy se to obejde bez problémů, jak naznačil Niklaus Rieser, vedoucí nadačního statku psychiatrické léčebny Bächtelen. “V posledních letech se do léčebny dostává stále více zemědělců,” uvedl s tím, že zpravidla neunesou tlak spojený s podnikáním, případně jeho ukončením. Statek, fungující také v režimu ekologického zemědělství, připravuje mentálně retardované mladé lidi mimo jiné také pro práci na farmách.
Ani potravinová soběstačnost již není prioritou, v roce 2004 se do Švýcarska dovezlo 40 % spotřebovaných potravin a vyvezlo se 25 % zemědělské produkce, uvádí statistiky. Z vlastních zdrojů se Švýcaři téměř stoprocentně zásobují především mlékem a mléčnými výrobky. Zvláště v produkci tvrdých sýrů o sobě zcela nepokrytě tvrdí, že jsou nejlepší na světě. Na základě vlastní zkušenosti mohu jedině konstatovat, že v Evropě zcela jistě nemají konkurenci.
Bio je alternativa
Ve zmíněném období, tedy mezi roky 1996 a 2005, se však téměř zdvojnásobilo množství ekologicky hospodařících farem, a to na 6420. Nyní obhospodařují 11,3 % z celkové plochy zemědělské půdy, která zabírá zhruba třetinu z 4 128 500 ha, na kterých se alpský stát rozkládá. Pro srovnání, Česká republika zaujímá 7 886 600 ha, počet ekologicky hospodařících podniků stoupl letos v pololetí na 1146 a výměra ekologicky obhospodařované půdy na 315 581 ha (7,41 % zemědělského půdního fondu). Obě země mají společné, že jde většinou o trvalé travní porosty. Ve Švýcarsku je to 90 % ekologických ploch, u nás 82 %.
Nárůst zájmu o ekologické zemědělství se projevil i v produkci biopotravin. Lze je najít na pultech obou velkých a dominujících obchodních řetězců, kterými jsou Coop a Migros, na trzích v centru měst i ve specializovaných biosupermarketech. Ceny jsou samozřejmě poněkud vyšší než u běžné produkce.
Za zmínku také stojí, že Švýcarští zemědělci mají nárok na přímé platby jen v tom případě, když na sedmi procentech pozemků založí ekologické vyrovnávací plochy. Jde o různé typy úhoru, křovinaté meze či pásy, sady s vysokokmeny, nehnojené louky a podobně. Na ně také dostávají další dotace. “Vyplatí se mi to stejně, jako bych na stejné ploše pěstoval pšenici,” komentuje Niklaus Rieser ponechání části půdy ladem ve formě květnatého úhoru. Tyto plochy mají vést ke zvýšení biodiverzity, k tomu je ale vedoucí podniku poněkud skeptický: “Švýcarsko je hustě osídlené a orná půda je potřeba. Malé plochy úhorů nemají velký význam. Pro významné zvýšení biodiverzity by se tímto způsobem musel nechat ležet ladem celý kraj.”
Sofistikovaná ochrana
Ekologické zemědělství sice nepoužívá syntetická hnojiva a pesticidy, to ale neznamená, že se obejde bez ochrany proti škodlivým činitelům, a to jak v rostlinné, tak v živočišné výrobě. Primární jsou preventivní postupy, ale ty vždy nestačí. FiBL má tedy neustále co zkoumat, s prosbou o pomoc se na něj často obrací přímo zemědělci.
V ekologickém ovocnářství je v současné době velkým problémem vrtule třešňová, která způsobuje červivost plodů. Omezování tohoto škůdce se věnuje Ing. Claudia Danielová. Základním ochranným a signalizačním prostředkem jsou žluté lepové desky, které jsou pro vrtuli atraktivní. Ve Švýcarsku tvoří ale většinu třešňových sadů vysokokmeny. “Aby desky fungovaly, musí se jich na takový strom pověsit osm až dvanáct. To ale znamená mnoho šplhání po žebříku a pro velké sady je tato varianta ochrany nevhodná,” vysvětluje Ing. Danielová. Dodává, že při vysokém tlaku škůdce je napadení stále vysoké. Zkoušela proto atraktivitu žlutých desek zvýšit přidáním návnady, které sice pro lidský nos nepříjemně zapáchá, vrtule ale přitahuje natolik, že jich na lep sedne o 150 % více.
Další variantou ochrany je zakrytí plochy pod stromy jemnou sítí, která na jaře zabrání vylíhlým mouchám odlétnout. Tento postup ale není vhodný tehdy, když sedláci potřebují prostor pod stromy využívat k produkci sena nebo jako pastvinu.
Jako nejvhodnější se zatím jeví používání entomopatogenní houby Beauveria bassiana, a to zapravené zhruba tři centimetry pod povrch půdy, kde její spory nezničí sluneční záření. Není neznámá ani v tuzemsku, donedávna bylo možné ji používat k hubení mandelinky bramborové, ve světě se úspěšně aplikuje také proti ponravám chroustů. “V letošním roce houba fungovala skvěle, ale bylo také velmi vlhko. Uvidíme, jak to bude vypadat v dalších letech,” uzavírá Ing. Danielová.
Houbou proti parazitům
Další problémy, pro které se hledá řešení v nových laboratořích FiBL, je například náhrada měďnatých přípravků proti plísni na révě vinné, ochrana proti plísni bramboru, blýskáčkům v řepce, mšicím v sadech. Podle Ing. Martina Lichtenhahna, který v ústavu pracuje jako poradce, je většina technologických problémů spojených s ekologickým hospodařením do značné míry vyřešena. Dotazy, které poradci nyní v převážné míře řeší, se týkají ekonomiky podniku, především dotací či výhodnosti pěstování konkrétních plodin či chovu zvířat. Od více zemědělců totiž zaznělo, že například trh s biomasem je již nasycený.
Ekologické zemědělství také není nutně synonymem pro nízké výnosy či horší užitkovost. Ing. Lichtenhahn odhaduje průměrný výnos pšenice v podnicích na 4,5 až 5 t/ha, dusík se ale často dodává na jaře formou kejdy, a to jednou až dvěma aplikacemi.
Ústav se věnuje také parazitologii hospodářských zvířat. “Tento obor je zejména u ovcí ale i dalších přežvýkavců velmi důležitý,” zdůrazňuje Dr. Niggli. Jak dodává, v případě nutnosti je možná léčba běžnými léčivy, ale onemocnění je vhodné předejít prevencí a příznivě se jeví také používání léčivých bylin. “Jednou možností je vhodný management pasty. Když se na pastvině míchají odlišné druhy užitkových zvířat, například krávy a ovce, tak se infekční tlak zředí,” uvádí jednu z možností.
V ústavu také testovali různé jeteloviny a krmné plodiny s vysokým obsahem kondenzovaných taninů, které působí jako antihelmintika. Kromě účinku na parazity také sledují, zda látky nepůsobí toxicky i na ovce, což by nebylo přínosné. Výzkum se také zaměřuje na možnou genetickou odolnost různých, zvláště starých švýcarských plemen.
Jako úspěšné se jeví využití houby Duddingtonia flagrans, která napadá hlísty včetně cizopasníků. “Spory se skrmí, projdou zažívacím traktem zvířete a ve vlhkém a vlahém trusu vyklíčí. Poté napadnou a zlikvidují parazitické hlísty, čímž se přeruší infekční řetězec,” shrnuje Dr. Niggli.
Výzkum půjde do hloubky
Švýcarský Výzkumný ústav ekologického zemědělstvív současné době obhospodařuje 50 hektarů zemědělské půdy, což je na tamní poměry velmi mnoho. Zaměstnává 120 až 140 pracovníků, kteří mají kromě příjemného pracovního prostředí k dispozici také stravování v jídelně, kde se vaří samozřejmě z biosurovin.
Financování výzkumného ústavu pochází z mnoha zdrojů, vysvětluje Dr. Niggli. Peníze získávají například od jiných nadací, které fungují obvyklým způsobem – spravují finance bohatých lidí. Dostávají také dotace od státu či oblasti a vydělávají si řešením projektů od různých zadavatelů.
Ústav nyní prochází podstatnou změnou, v nově postavené laboratoři se bude věnovat výzkumu na vysoké úrovni. “Tradičně tu byli především generalisté, kteří oboru rozuměli napříč a byli důvěryhodní partneři pro praxi. Aby FiBL mohl být uznáván jako odborné vědecké pracoviště, musí jít u mnoha oborů do velké hloubky,” prohlásil Ing. Jiří Urban z obecně prospěšné společnosti Bioinstitut, která je v České republice partnerem švýcarského ústavu.
