Svízel přítula patří k nejrozšířenějším plevelným druhům na orné půdě, kde zapleveluje zejména ozimé obiloviny a luskoviny. Je známý především díky háčkovitým osténkům, kterými se snadno zachytává na srst zvířat či oblečení lidí, což napomáhá šíření této rostliny.
Jedná se o jednoletý plevelný druh s přímou nebo vystoupavou lodyhou, v husté vegetaci i popínavou, až 150 cm dlouhou, čtyřhrannou; na hranách se zpětně směřujícími chrupavčitými osténky, jimiž se přichytává k okolním rostlinám. V současnosti náleží mezi dominantní plevelné druhy, zapleveluje prakticky všechny plodiny a jen výjimečně může být potlačen jejich porostem, např. hustým porostem ječmene jarního nebo luskovinoobilní směskou. Nejčastěji zaplevelené bývají ozimé obilniny a luskoviny, kde jsou rostliny svízele nejmohutnější. Svízel často způsobuje poléhání obilnin a zhoršuje kvalitu sklizně i píce.
Vzhledem k tomu, že svízel přítula je jednoletá rostlina, je důležité zabránit jeho kvetení a tvorbě semen. Toho lze dosáhnout pravidelným odstraňováním rostlin předtím, než začnou kvést. Omezování výskytu svízele spočívá ve vhodném využití agrotechnických a chemických opatření. Protože semena mají rozdílnou velikost, kvůli níž jsou schopna vzcházet z různých hloubek (až 10 cm), vláčení, např. obilnin, nebývá proti svízeli účinné. Vzrostlé rostliny v obilninách (např. při délce lodyh zhruba 30 cm) jsou dobře vyvlačovány prutovými branami, jelikož lodyhy svízele jsou zejména ve spodní části křehké a snadno se utrhnou. Důležitým opatřením je rovněž dodržování rotace plodin a pěstování plodin, které jsou schopny potlačovat růst svízele (např. luskovinoobilných směsek). V posledních letech byla uplatněna účinná opatření, zahrnující zejména aplikaci herbicidních přípravků, díky nimž bylo šíření a rozmnožování tohoto plevelného druhu na orných půdách zastaveno.
Dr. Ing. Zdeněk Chromý, ÚKZÚZ Brno
Foto Joaquim Alves Gaspar
Celý článek si můžete přečíst v časopisu Farmář č. 7/2024.
